Po ruské anexi odešli z Krymu na Ukrajinu nejen krymští Tataři, ale i Ukrajinci a Rusové. Představitelem kulturní složky nové emigrace je i divadelní umělec Niko Lapunov, který pracoval v Simferopolu. Když se ukázalo, že v ruském Krymu se pro něj stal život nemožným, přesídlil do jihoukrajinského černomořského přístavu Mykolajiv.

Bylo to snad těsně po polovině osmdesátých let. Ukrajina se ještě nevymanila z duchovní stagnace, charakterizované místním stranickým vůdcem Ščerbickým, ale cosi se začínalo dít. Objevovaly se signály jakési nastupující naděje. Bylo ji možno po troškách lapat např. z některých materiálů kyjevského týdeníku Literaturna Ukrajina.

Zdánlivě není důvod spojovat si šestý kontinent s Ukrajinou, také v tomto případě však přímá vazba existuje. Mezi téměř osmdesáti vědeckými stanicemi asi třiceti zemí, které provádějí celoroční nebo sezónní výzkum, je už přes dvacet let zastoupena také ukrajinská stanice Akademik Vernadskyj.

Ukrajina vzpomínala letos koncem února znovu a mnoha různými způsoby na Krym. Příležitostí bylo několik: za termín počátku dočasné okupace Krymu Ruskem je považován 20. únor. Dále se mluví o 23. únoru jako o Dni Krymu. Kromě toho byl před rokem vyhlášen Den odporu proti okupaci Krymu. Ten připadá na 26. únor – den, kdy v r. 2014 krymští Tataři ještě mohli manifestovat svou podporu Ukrajině.

Na soutěžním koncertu v Kyjevě uskutečněném 25. 2. vybírala porota spolu s diváky hudební kolektiv, který bude Ukrajinu reprezentovat na soutěži Eurovize, kterou letos přivítá Kyjev. Výsledek finálového koncertu byl velmi těsný a nakonec rozhodl větší počet diváckých hlasů.