Slepá i hmatatelná mapa (U)krajiny

Soubor převážně krátkých próz je knižní prvotinou jinak zkušeného televizního publicisty. Přináší pozoruhodná nezkreslená svědectví z různých koutů země, na niž se zpravidla nahlíží předpojatě a poněkud jednotvárně. Na pomyslné mapě se tedy lze překvapivě zblízka seznámit s netušenými a mnohdy bizarními detaily, které bychom v atlasu objevit nemohli.

Jedna z ukrajinských ztrát roku 2017: Larysa Krušelnycka

Povinností každého národa je neustále provádět „inventarizaci“ svého duchovního bohatství. Patří sem také přehled o významných osobnostech. Tento úkol je zvlášť důležitý v případě Ukrajiny. Rozsah ztrát duchovních hodnot i jejich nositelů zde totiž dosáhl ve dvacátém století katastrofických rozměrů.

Před 50 lety (VI): Ukrajinská vlaštovka z Prešova

Vnitřní napětí, které narůstalo v Československu v roce 1967, se nejviditelněji projevovalo přímo v hlavním městě státu. Jeho regiony, zvláště ty zcela okrajové, žily často značně odlišnými problémy. Velmi zajímavé, leckdy nesnadno pochopitelné poměry vládly v nejvýchodnější části republiky, asi sedm set kilometrů za Prahou.

Letos naposledy o Donbasu – slovy Ihora Kozlovského

Koncem prosince se uskutečnila značně neproporční výměna zajatců, na kterou musela Ukrajina přistoupit v zájmu svých 73 vězněných občanů. Ti byli vyměněni za 233 podporovatelů Zacharčenkových a Pasečnikových pořádků v Donbasu. Na svobodu se dostal i třiašedesátiletý religionista z Donecka Ihor Kozlovskyj.