Česká republika neponechala druhé výročí ruského vpádu na Ukrajinu nepovšimnuté. Hodnotit početné zdejší akce a projevy je nesnadné: časový odstup je zatím příliš krátký a nikdo nemohl být všude, kde se počátek války o zachování Ukrajiny připomínal. Omezím se proto jen na zamyšlení nad dvěma ukrajinskými filmy, které v těchto dnech odvysílala Česká televize.

Pokračujeme zde ve snaze o reflektování různých pražských výstav, které reagují na současnou ruskou agresi proti Ukrajině a na její odrazy v českém prostředí. Tentokrát jsme se zaměřili na dvě výstavy spojené tím, že tvůrci příslušných kreseb a fotografií jsou děti různého školního věku, a to jak ukrajinské, tak české.

Sté výročí smrti Vladimíra Iljiče Lenina nevzbudilo v našich končinách žádnou zvláštní pozornost. Ačkoli tento nelítostný člověk na území Ukrajiny nikdy nebyl, zapsal se tíživým způsobem i do dějin této země. Cítil se totiž oprávněn o ní rozhodovat „ve jménu revoluce“.

Informace o existenci ukrajinské školy a ukrajinského obchodu v Mladé Boleslavi umístěná před nedávnem na našich FB stránkách zaujala. Když jsem se v komentáři k ní zmínil, že je možno napsat něco o starších ukrajinských tradicích tohoto významného středočeského centra, dočkalo se i toto konstatování nemalého ohlasu.

O výstavách fotografií s ukrajinskou tematikou jsme tu v minulých sedmi letech psali vícekrát. Snažil jsem se nevynechat žádnou z podobných akcí: fotografie jsou přece svérázným, významným a nenahraditelným historickým pramenem. Navíc obsahují skoro vždy, ač v různém rozsahu, estetický a umělecký rozměr. Platí to i v případě fotografií válečných.