Baví mě, jak se v posledních dnech média dohadují, kdo že prý vloni vyhodil do povětří plynovod z Ruska do východního Německa. Možná jste to sledovali také: New York Times přišly s odhalením (tedy údajně jim to vykecal někdo z německé tajné služby BND a zjistili to novináři Die Zeit, ARD a SWR), že to byli „nevládní Ukrajinci“... Ale Zelenskyj osobně se prý nezúčastnil!

Několikrát jsme se na těchto stránkách upozornili na dílčí epizody bohatých a odborně často zkoumaných česko-ukrajinských literárních vztahů. Podstatně méně toho zatím víme o analogických vztazích v oblasti výtvarného umění. Ostatně platí to, že ve sféře neslovesného umění je národnost či internacionálnost autorů i jejich díla dosti složitým problémem.

Historik Jordanes ve svém díle Getica na jednom místě píše, že Slované se původně nazývali Veneti, ale nyní jsou známi hlavně jako Sclaveni a Antes. O několik kapitol dále zase uvádí, že jsou tři větve jednoho národa, Veneti, Sclaveni a Antes. Problém je, že máme dvě velké populace, které Římané nazývají Veneti: jedni obývali od 9. století př. n. l. do přelomu letopočtu Benátsko (Jadranští Venetové), druhé lokalizují římští autoři východně od Visly: Plinius v 1. století př. n. l. na pobřeží Baltského moře, Tacitus v 1. století n. l. do mezery mezi pobaltské Fenny a keltsko-germánské Peuciny/Bastarny, a konečně Polybius a Ptolemaios ve 2. století n. l. do východní části Gdaňského zálivu (Vislanští Venetové). Je to jen shoda jmen, nebo je mezi nimi nějaký vztah? A jaká je souvislost mezi Venety a Slovany?

Vztah prvního československého prezidenta k ukrajinské otázce se stal už mnohokrát objektem odborného zkoumání, ale je užitečné se k tomuto problému dále vracet. Dnes si všimneme počátků prostřednické role, kterou v této souvislosti plnil po více než čtvrt století Hyppolit Olgerd Boczkowski. Tento Polák z Ukrajiny se z vlastního rozhodnutí nejen stal Ukrajincem, ale hlavně významným publicistou a sociologem tohoto národa.

Dne 24. února vstoupila ruská agrese proti Ukrajině a všechny s ní spojené události do druhého roku trvání. Je zjevné, že putinovský režim původně stanovených cílů ani v náznaku nedosáhl, ani v nejmenším se však nevzdal snahy o jejich naplnění za každou cenu. Na druhé straně Ukrajina neprojevila ani nejmenší tendenci ke kapitulantství a brání v nevídaně krutém zápasu nekompromisně svou existenci.