Alšův obrázek na téma ukrajinské národní písně (1904)

Několikrát jsme se na těchto stránkách upozornili na dílčí epizody bohatých a odborně často zkoumaných česko-ukrajinských literárních vztahů. Podstatně méně toho zatím víme o analogických vztazích v oblasti výtvarného umění. Ostatně platí to, že ve sféře neslovesného umění je národnost či internacionálnost autorů i jejich díla dosti složitým problémem. 

Upozornili jsme tu před časem na činnost malíře a grafika druhé poloviny 19. století, F. B. Zvěřiny. Jeho tvorba vycházela ze znalosti některých regionů Ukrajiny, byť si autor tamní motivy romantickým způsobem přetvářel. Jiní čeští malíři zamířili na Ukrajinu jen výjimečně a známe jen málo prací, které by takové cesty dokumentovaly. Tehdejší české obrázkové časopisy přebíraly zobrazení ukrajinských motivů převážně z polských nebo ruských zdrojů. 

Mezi malíři, kteří se na Ukrajinu nikdy nepodívali, patřil i Mikoláš Aleš (1852-1913) - tvůrce označovaný za lidového a často až nekriticky vynášený. Jeho tvorba se zaměřila převážně na česká historická a etnografická témata, občas však zabrousil i do jiných částí slovanského světa, který si výrazně idealizoval. Příslušná Alšova výtvarná díla, provedená různými technikami, se týkají především ruské a polské tematiky. Shrnuta a reprodukována jsou např. ve velkém alšovském souboru „Vlast a národ“ z r. 1940. V rejstříku této knihy je evidováno šestnáct ruských a dvanáct polských témat, která Aleš v průběhu několika desetiletí zpracoval.

Jedná se o díla hodně obecná jak z hlediska názvu, tak co do způsobu zobrazení. Žádné z nich označit jako jednoznačně spjaté s Ukrajinou. Platí to zejména v případě Alšových kreseb nebo maleb kozáků vytvořených v letech 1879-1910. Umělcem zobrazení ozbrojení jezdci jsou pojati jaksi nadčasově a mimo konkrétně zařaditelný prostor. Důležité je i to, že Aleš jako většina Čechů konce 19. a počátku 20. století nevnímal Ukrajinu jako jednoznačně definovanou, od Ruska odlišenou zemi s vlastními dějinami. Carské Rusko posuzoval s až nekritickým nadšením a často je citován jeho výrok „Nebude v Čechách dobře, dokud se kozácký kůň nenapije z Vltavy.“

Zdánlivě by tedy nemělo smysl dál se Alšovou tvorbou s kozáckými tématy zabývat, jedna maličkost však za zmínku stojí. Aleš patřil po několik desetiletí k ilustrátorům beletristického měsíčníku Květy, redigovaného jeho přítelem, spisovatelem Svatoplukem Čechem. Pro Alše se Květy staly jakýmsi „osobním žurnálem“, pro který vytvořil během dlouhých let 412 obrázků a 94 drobné výzdobné kresby. Jeho ilustrace v mnoha případech neměly žádný vztah ke konkrétnímu obsahu čísla, do kterého byly připraveny. 

Týká se to i Alšovy ilustrace k ukrajinské lidové písni, otištěné ve Květech v létě r. 1904. Umělce inspirovala slova z prostřední části jejího textu, která pod kresbou přepsal latinkou podle Štúrovy transkripce. Kozák tu promlouvá ke svému koni slovy: „Voronyj koňu, hraj pido mnoju, ta rozbyj tuhu moju. Rozbyj, rozbyj tuhu po temnomu luhu kozackovi molodomu“. Slova jsou srozumitelná, jen onu v textu zmíněnou „túhu“ je možno chápat i jako stesk. Ten mohl přepadnout třeba kozáka z básně J. V. Sládka /node 1315/, kterého básník potkal ve snové vizi za pobytu v severní Americe.

Určit hlavní název, resp. úvodní slova Alšem ilustrované písně není těžké – hledání nás brzy dovede k písni „Oj, krjače, krjače čorneňkyj voron“. Dochována je v řadě textových variant a poprvé byla v přepisu latinkou otištěna v písňové edici polského etnografa Zegoty Pauliho z r. 1840. Asi odtud ji převzal do své knihy „O národních písních a pověstech plemen slovanských“, vydané v Praze v r. 1853, slovenský národovec Ludevít Štúr.

V této knížce si nejspíš píseň přečetl Aleš, vyznavač českého i slovanského písňového folklóru. Při tvorbě perokresby si navíc mohl pohrát se svým oblíbeným jezdeckým motivem. Jeho kozák jako typ přitom není nijak výrazně osobitý. Ukrajinu připomíná kromě jazyka písně snad jen malá kresbička kalinového keře umístěná pod hlavním motivem.

Obrázek otištěný v Květech by po čase určitě zapadl, ale v r. 1939 byl vřazen ne zcela organicky do úplného vydání Alšova „Špalíčku českých národních písní.“ V něm byl poté publikován ještě několikrát, naposledy v r. 1984. Nikdy však nebyl připojen podrobnější komentář o genezi a zdroji této kresby. 

Tuto chybu jsme napravili, ale možná se ještě nejedná o úplný konec tohoto příběhu. Nedávno se objevila na stránkách aukční společnosti www.artplus.cz informace o prodeji Alšovy kresby označené názvem „Jechal kozak za Dunaj“ (první slovo by mělo znít správně „jichav“). V tomto případě se jedná o snad ještě známější ukrajinskou lidovou píseň s kozáckým námětem, která tedy Alše také zaujala. Kresba, pokud vím, zatím publikována nebyla. Až se tak stane, nabídne zajímavé srovnání s tou, o které jsme zde psali. Je tedy možné, že se Aleš chystal ilustrovat i jiné ukrajinské písně než tu o vraném koni.

(boz)