O historii vypovídají v nemalé míře také osobní dokumenty, mimo jiné deníky. K našemu tématu může něco povědět také deník jednoho hocha ze sedmého pražského obvodu. Vedl si v něm zápisy docela krátce – mezi koncem února a začátkem dubna 1968. Pak už zjevně ztratil trpělivost a v psaní nepokračoval.

Ukrajina sehrála poměrně podstatnou a zajímavou roli při formování obou československých zahraničních odbojů. Stalo se to za první i druhé světové války, v letech 1917–1918 a 1943–1944. Sever Ukrajiny byl tehdy místem zápasu československých vojenských jednotek o vznik, resp. obnovení československé státnosti.

Že bude Putin počtvrté zvolen prezidentem Ruska, věděli všichni, tato zpráva tedy nepřekvapila ani Ukrajince. Ti na rozdíl od obyvatel mnoha jiných evropských zemí vědí velmi dobře, a možná vůbec nejlépe, s kým mají co do činění. Jak je však známo, historická zkušenost je v zásadě nepřenosná a Ukrajinci musí tu svoji zvládat sami...

Město vévodící soutoku Vltavy a Labe patřilo odedávna mezi věnná města, dlouhodobě tedy patřilo českým královnám. Můžeme proto hledat určitou symboliku v tom, že jednou z představitelek meziválečného kulturního života této lokality se stala spisovatelka s příjmením vpravdě královským.

Za hlavní událost týdne lze označit nejspíše tradiční vzpomínku na výročí narození Tarase Ševčenka, kterého Ukrajinci nepřestávají považovat za jednu z hlavních osobností svých dějin. Také letošní 204. výročí naznačilo, že tento básník, výtvarník a ukrajinský vězeň Ruska zůstává propojen se současným děním.