V sobotu 16. června 2018 se v kinosále Městské knihovny Praha uskutečnilo představení kyjevského divadla Zoloti vorota (Zlatá brána) s názvem Stalkeři. Autor Paul Arie a režisér Stas Žirkov ji definují jako „alegorickou komedii o černobylské zóně, která je metaforou současné Ukrajiny“.

V předchozích částech tohoto cyklu jsme se snažili sledovat přetváření česko-ukrajinských vztahů v období Pražského jara přednostně po linii Praha – Kyjev. Mimo pozornost tak zůstávali Ukrajinci severovýchodního Slovenska neboli Prešovska. Také těm nabídly tehdejší události nové, ale jak se brzy ukázalo, velmi ošidné možnosti.

Summit zemí skupiny G 7 – Zákon o protikorupčním soudu – Ukrajinští vězni v Rusku – Smrt dvou ukrajinských filmových režisérů – Odvolání ministra financí z funkce – Rok tzv. Bezvízu – Vitalij Klyčko v boxerské síni slávy – Stromy za knihy

Pokud jste někdy cestovali na Ukrajinu, nejspíše jste si ke své návštěvě vybrali Lvov, Užhorod nebo Kyjev. Já bych Vás ráda zavedla do malebného krajského města, které se do roku 1961 jmenovalo Stanislaviv (polsky Stanislawów). Zatím zůstává stranou pozornosti turistů, ačkoli se nachází v blízkosti jiných, oblíbenějších destinací.

V polovině 2. tisíciletí př. n. l. byla ve střední Evropě vyspělá únětická kultura nahrazena kulturou lidu popelnicových polí. Jedna její podskupina, kultura lužická, je někdy dávána do souvislosti s etnogenezí Baltů a Slovanů. Ve vysychajících stepích východně od Volhy se mezitím formovaly válečnické kultury budoucích Indoíránců. Jejich vrcholným vynálezem byl dvoukolový válečný vůz, který se rychle rozšířil v celém prostoru od Irska po Čínu. Nastalo období permanentních válek a přesunů obyvatelstva.