Ivano-Frankivsk, město kontrastů

Pokud jste někdy cestovali na Ukrajinu, nejspíše jste si ke své návštěvě vybrali Lvov, Užhorod nebo Kyjev. Já bych Vás ráda zavedla do malebného krajského města, které se do roku 1961 jmenovalo Stanislaviv (polsky Stanislawów). Zatím zůstává stranou pozornosti turistů, ačkoli se nachází v blízkosti jiných, oblíbenějších destinací.

Městu, které je nyní pojmenováno po nejvýznamnějším západoukrajinském spisovateli a veřejném činiteli přelomu 19. a 20. století, Ivanu Frankovi, se zkráceně říká Frankivsk. Nemůže sice nabídnout výrazné přírodní krásy ani významné turistické atrakce, dokáže však poskytnout velmi hezký exkurz do života Ukrajinců. Město leží uprostřed malebné kopcovité haličské krajiny, na toku horské řeky Bystrycja. Je domovem přibližně 230 tisíc obyvatel a stal se už dávno ekonomickým i kulturním centrem okolního regionu.

Frankivsk je evropským městem – přesněji řečeno chtěl by jím být. Je zajímavou syntézou snů, nadějí a drastické reality. Na hlavních trasách u vjezdu do města stojí obrovský betonový znak, nesoucí název města, vymalovaný v barvách státní vlajky, o několik metrů dál se tyčí vlajky Evropské unie. Za aktivní šíření evropských idejí si Frankivsk letos dokonce vysloužil prestižní cenu Parlamentního shromáždění Rady Evropy pro nejlepší město roku (Europe Prize). V ulicích se zde slavil Den Evropy i Evropský týden místní demokracie (European Local Democracy Week).

Touha po všem evropském se tu projevuje nejenom obdivem k příslušným hodnotám, ale také masovou pracovní migrací do Evropy. Jen něco kolem 150 kilometrů dělí toto město od hranic s Unií. Tu ročně překračují desetitisíce obyvatel, aby vydělali na školné pro své děti, nové auto nebo rekonstrukci bytu. Zpět domů si kromě skromných, ale pro ně životně důležitých peněz, přivážejí také naděje a sny o tom, jak by jejich země mohla jednou vypadat. Po letech strávených v zahraničí, kdy jejich děti vyrůstaly s prarodiči, přijíždějí zpět a pokoušejí se tyto sny přivést k životu. Výsledek uvidíte ve Frankivsku na každém kroku: malé obchůdky, zubní ordinace, módní butiky, nové autosalony.

Snad trochu tragikomicky působí nápisy neúnavně vábící zákazníky na evropskou kvalitu, evropské služby, evropské zboží. Nová poliklinika dává na odiv vývěsní štít „Evropská medicína“ a stařičké kadeřnictví, kde jsem si v dětství kupovala gumičky do vlasů, teď nabízí „Evropský sestřih“. Není za tím žádná posedlost zákazníků po všem evropském, jen marketingový tah slibující – ne vždy oprávněně – tolik žádanou kvalitu.

Pro návštěvníka je Ivano-Frankivsk místem kontrastů. Snoubí se zde krása i ošklivost, bída i bohatství. Centrum města představuje několik malebných náměstíček s fontánami a květinovými záhony. V létě jsou zahrádky přilehlých restaurací stále plné mladých lidí. Lavičky parčíků zase obsadily maminky s dětmi a přilehlé fontánky lákající k ochlazení za parného dne. Centrum, jak to tak bývá, je plné malých obchůdků, kaváren, knihkupectví. Nijak se neliší od krajských měst v Čechách.

Jen o pár desítek metrů dál střídá malebná náměstí běžná ukrajinská realita – hlavní potravinový trh. Koberec malých stánků se pomalu vine k obrovské kupolovité budově, která by mohla, nebýt své betonové ošklivosti, snad připomínat mešitu. Hlavní budova trhu byla vystavěna na konci 80. let a svojí rozlohou připomíná spíše stadion. Jak vnitřek budovy trhu, tak jeho okolí skýtá místo pro stovky malých obchůdků a prodejních míst. Zřejmě tady je nejlépe vidět kontrast, který město prostupuje. Vždy rušný trh nabízí pohled do běžné společnosti. Vedle drahého petshopu stojí shrbená stařenka s kyblíkem borůvek, které prodává za 20 hryven (cca 16 Kč) za kilogram. U jiného stánku mladá dívka, která by měla studovat a trávit čas spíše s přáteli, vypomáhá svým rodičům s prodejem nasbíraných hub, aby nějak přilepšila skromnému rodinnému rozpočtu.

Trh by byl báječným místem, kde se každý rád projde, rád si vystojí frontu ke stánku s kvasem nebo všudypřítomným prodejcům zmrzliny, nebýt vědomí ceny zboží. Ceny potravin i běžných potřeb se za dnešní ukrajinské ekonomické situace dají srovnat třeba s těmi českými, třebaže běžný měsíční výdělek se pohybuje okolo 2 500 hryven (2 000 korun).

Kontrast je vidět také v architektuře a využití budov. Obchůdek s nejnovější elektronikou od Apple může sídlit ve stařičkém domě s oprýskanou omítkou a vedle hypermoderního salonu BMW může stát unavený Moskvič, který už opravdu nechce startovat.

Stejně rozmanití jsou také lidé v tomto městě. V malých rozhrkaných městských autobusech, známých spíše jako „busíky“, bude vlevo vedle vás sedět postarší pán v propocené košili, který má po celodenní šichtě na stavbě, a na druhé straně zase panička s novými gelovými nehty, které stály více jak týdenní výplata muže po vaší levici. Oba dva zmiňovaní zřejmě vystoupí u hlavního trhu a půjdou si během parného dne dát skleničku studeného kvasu od paní, která sedí u malého pultíku se sudem.

Jeden z nich možná projde kolem pýchy města, majestátní řeckokatolické katedrály Zmrtvýchvstání Páně. Tento klenot v barokním stylu byl dokončen v roce 1763 a nyní je hlavním sídlem biskupství a jedním z center náboženského života města. Chrám denně navštěvuje velké množství věřících a je oblíbeným místem konání svateb. Náměstíčko před kostelem je vždy plné věřících, žebráků a stánků charitativních organizací. Pokud budete mít čas si projít i nějaké obchůdky, zavítejte do nového komplexu, který je v těsné blízkosti katedrály. Galerie Bastion byla vybudována v někdejších hradbách města ze 17. století a nachází se v ní obchůdky s lidovou tvořivostí a restaurace.

Frankivsk je znám také svojí kulturou. Ačkoliv město není tak bohaté a navštěvované jako Lvov, koná se zde celoročně celá řada festivalů, folklorních koncertů, besídek a soutěží. V lednu lze např. vidět průvody betlémů, jindy zase soutěže v recitování poezie. Město každý rok hostí mezinárodní festival kovářů. Ten pravidelně zásobuje centrum novými železnými sochami v nadživotní velikosti – zůstávají vystavené na náměstích. Každý rok se ve Frankivsku konají také festivaly lidových písní a výstavy lidového umění, například tradiční haličské výšivky.

Náhodného návštěvníka tento všudypřítomný kontrast možná nadchne, ale běžného obyvatele spíše frustruje. Frankivsk je prodchnut pocitem stálého, klidného očekávání změny. Tu očekává, a to v rychlé a progresivní podobě, mladší generace: doufá v okamžik, kdy se tento kontrast přelomí k tomu lepšímu. Starší žehrají, že všechny změny, které zažili od dob svého mládí, šly špatným směrem, ať to znamená cokoliv.

Kdo ale navštěvuje město pravidelně, všímá si proměn jeho tváře. Občas ho překvapí nová autobusová zastávka s digitální tabulí, jindy si všimne modernizace nemocnice. Pomalu přicházejí nové technologie, nápady a přístupy. Ve srovnání s drastickým pokrokem evropských států se jedná o maličkosti, ale pro místní obyvatele jsou to velké kroky.

(rd)

(Fotografie 2 až 8 Stepan Kotsiuba)

Rubriky