Ukrajinská kronika 2023/5 (květen, dvacátá válečná)

Ani pátý měsíc tohoto roku nepřiblížil rozuzlení a podstatnou změnu situace, která přetrvává na rusko-ukrajinské frontě od loňského listopadu. Psychologická hra, kterou uplatňuje Ukrajina v souvislosti s chystanou ofenzivou, je stále prodlužována a ani vojenští odborníci nejsou schopni přesně rozluštit pozadí a smysl tohoto postupu.

Během května nadále probíhaly boje u měst Bachmut, Marjinka a Avdijivka Donecké oblasti. Hlavní pozornost se soustřeďovala právě na Bachmut, kde ruské síly, jmenovitě jednotky tzv. wagnerovců, zvolna postupovaly a dne 21. května bylo ohlášeno ruskou stranou dobytí tohoto zcela zničeného města. Zároveň se však ukrajinské jednotky přítomné v jeho blízkém okolí snažily ruské vojáky obkličovat ze stran a dosáhly v tomto směru určitého úspěchu. Wagnerovci, kteří si připsali hlavní podíl na uvedeném, celkem problematickém vojenském úspěchu, opustili následně město a byli vystřídáni jinými jednotkami.

Paradoxní ovšem je, že prakticky souběžně byla část válečného dění přenesena na ruskou půdu, do Bělgorodské oblasti, kam vstoupily jistě s ukrajinským vědomím ruské dobrovolnické, proti Putinovi se vymezující jednotky. Přes omezené možnosti dalšího postupu se jim ve zmíněném regionu podařilo vytvořit ovzduší déle trvajícího neklidu a nejistoty. Tento pro Rusko zneklidňující vývoj bude jistě „po kapkách“ opakován a dále rozvíjen.

Pokračovala také letecká, především raketová a dronová válka obou stran, která přináší aspoň zatím větší škody Ukrajině, zejména v případě útoků na velká města. Ukrajinci však oplácejí rostoucím počtem odvetných útoků na Krym a ruské pohraniční oblasti. Určitou záhadou se staly ruskou propagandou ohlášené útoky na Moskvu – 3. 5. prý směřoval jeden z nich přímo na Kreml. Úspěchem Ukrajinců bylo sestřelení ruské, nedávno vyvinuté rakety Kinžal, která byla označována za nezničitelnou. Rusové se pro změnu chlubili tím, že zničili americký obranný systém Patriot, poskytnutý Ukrajině, ukázalo se však, že byl jen lehce poškozen a bylo možno snadno zajistit opravu.

Ruku v ruce s ukrajinskou snahou o zadržování ruské agrese se v květnu rozvíjela výrazná diplomatická ofenziva prezidenta Zelenského. Navštívil zcela nečekaně množství evropských a asijských zemí: na počátku května byl ve Finsku a Nizozemí, kolem poloviny měsíce v Itálii, Vatikánu, Německu, Francii a Británii a těsně poté zamířil do Spojených arabských emirátů, a nakonec i do Japonska na jednání summitu nejvyspělejších zemí světa (G 7). Získal zde příslib další pomoci a snažil se dosáhnout pochopení svých partnerů pro ukrajinský mírový plán.

Počet zahraničních návštěv Ukrajiny za této situace poněkud poklesl, do Kyjeva však přijela oslavit Den Evropy známá představitelka Evropské unie Ursula van der Layenová. Proběhlo a úspěšně bylo završeno také ukrajinské jednání s delegací Mezinárodního měnového fondu. Evropské země se kromě toho pokoušely v květnu dosáhnout složitě dohody o jedenáctém sankčním protiruském balíčku, o vytvoření tzv. letadlové koalice, která by Ukrajině nabídla letouny F 16 nebo o vojenské pomoci jiného druhu. Narážely v tomto směru na dlouhodobé nepochopení či odpor Maďarska, které se stalo exponentem ruských zájmů v Evropské unii.

Diplomatickými úspěchy se ovšem nemohlo pochlubit Rusko ani Bělarus. Jejich nejvyšší představitelé nebyli např. pozváni na korunovaci anglického krále Karla III., při níž zastupovala Ukrajinu prezidentova choť Olena. Obě východoevropské země, agresor i jeho běloruský satelit, se nacházejí v dlouhodobé diplomatické izolaci. Odkázány jsou na vzájemné styky (s tím souvisí ohlášené rozmístění ruských jaderných zbraní v Bělarusi) a na pochopení nepříliš vysokého počtu světových zemí. „Nezájem“ o Rusko prokázala i letošní vojenská přehlídka na moskevském Rudém náměstí, které se zúčastnil minimální počet zahraničních hostů.

Jedinou platformou, kde zůstaly Ukrajina a Rusko odkázány na vzájemné rozhovory v zájmu prosazení hospodářsko-obchodních zájmů, zůstalo vyjednávání o možnosti exportu obilí a dalšího zboží Černým mořem a úžinami mezi Evropou a Asií. Tzv. obilní dohoda obou zemí byla po velkých obstrukcích ruské strany znovu prodloužena, tentokrát do 18. července.

Ukrajinské vnitropolitické dění rozčeřilo po delší přestávce několik afér. Dne 15. května byl zadržen v souvislosti s úplatkářskou aférou předseda Nejvyššího soudu Ukrajiny Kňazev, kterého poté plénum soudu zbavilo funkce a zvolilo jeho nástupce. Pozornost vzbudilo také rozhodnutí ministra osvěty Lisového vzdát se titulu kandidáta věd, které učinil v důsledku obvinění z plagiátu. Po delší době se obnovily informace o prošetřování činnosti odeského primátora Truchanova spojeného s obviněním z hospodářské kriminality.

Ukrajinský parlament učinil dvě symbolická rozhodnutí, která dále potvrzují odchod Ukrajiny z ruské mocenské sféry. V druhý květnový den označili ukrajinští poslanci tzv. rašismus za státní ideologii putinovského Ruska, z hlediska Ukrajiny zcela nepřijatelnou, a koncem měsíce schválili přenesení tzv. Dne vítězství, připomínající události roku 1945, z devátého na osmý květen.

Z událostí jiného druhu zmiňme návrat členů 27. ukrajinské antarktické expedice z jejich roční mise zpět domů a udělení Pulitzerovy ceny známému fotografovi Jevhenu Maloletkovi a dvěma ukrajinským novinářům. Kupředu se pohnulo také dění spojené s činností tzv. ševčenkovského výboru, obhospodařujícího každoročně záležitosti kolem státní ceny Ukrajiny za literární a jiná kulturní díla. Jeho novým předsedou byl jmenován herec Jevhen Nyščuk, první ukrajinský ministr kultury po vítězství Majdanu v r. 2014.

(boz)