Jedna z tváří Lvova ve fotografiích

Igor Malijevský: Znamení Lvova

Knih o Lvově zatím v češtině není přehršel, ba nemáme téměř žádnou – jako by to neplatilo v případě kteréhokoli dalšího a srovnatelného ukrajinského města. První vlaštovkou se stává svérázné album básníka a fotografa Igora Malijevského vydané zřejmě za spoluúčasti Českých center, hlavně kyjevského.

Nová Malijevského kniha představuje v podstatě fotografickou procházku historickým jádrem Lvova. Osm desítek reprodukovaných snímků je volně proloženo devíti kratičkými prozaickými texty a dvěma básněmi. Slovesná část knihy včetně  popisek má nejen českou, ale i ukrajinskou a anglickou podobu.

Dostáváme tedy k poznávání a posouzení dvě podoby autorova Lvova. „Postavy“ fotografické části knihy představuje zhruba pět desítek ulic a náměstí s detaily jejich sakrální i profánní architektury. Řada významných staveb včetně nejdůležitějších kostelů západního i východního ritu, např. známý svatý Jur, tu zachycena není. Přesto lze mluvit o vydatné procházce po městě - stálo by za to jít s knížkou pomaličku v autorových stopách.

Lidé jsou přítomni zhruba na každém druhém snímku, většinou v osamocení. Vidíme v nemalé míře obyvatele staršího věku, ale do autorova hledáčku se dostaly i půvabné děti a zástupci mládí, ke kterým patří i záhadná, takřka v letu zachycená dívka z přebalu – o ní autor píše v úvodním textu a právě ona mu Lvov symbolizuje. 

Mnohasetleté město, zobrazené na Malijevského fotografiích, má zvláštní kouzlo a šťastně „nesídlištní“ patinu, i když více či méně ošklivé části tohoto typu najdeme samozřejmě i v této západoukrajinské metropoli. S onou starou patinou nedokázalo nic udělat ani sovětské půlstoletí, i když své stopy v historickém centru zanechalo. V knize najdeme i drobná obrazová svědectví o době nejnovější - svéráznou putinovskou figurku, nápis hlásící se k Evropské unii (v ukrajinských iniciálách jde o „JeS“), nebo svědectví o antikvárně dadaistickém setkání Karla Gotta s Josefem Stalinem a leckým dalším.

Básnivé texty Malijevského, které se k jeho fotografiím vážou jen volně, nám představují mimo jiné několik místních figurek a náznakem jejich nejednoduchých a často protikladných osudů, nechybí však ani zamyšlení nad mnohovrstevností lvovských vánoc. Ani tato složka knihy nezatají, že je výsledkem několikerého příjemně zaujatého putování městem.

Při prezentaci autorovy knihy v pražském Českém centru na jaře r. 2016 bylo vystaveno něco přes polovinu fotografií zařazených do knihy. Do suterénních prostor byl umístěn jakýsi „bonus“ nebo přídavek ke knize – sedmnáct fotografií hraček ze svérázného skansenu, který byl ve Lvově vytvořen pro odložené hračky, leckdy značně ošklivé. Tyto fotografie v recenzované knížce zařazeny nejsou, autor je však použil v jiném svém titulu. Snad je tu přece souvislost s onou dívkou do přebalu, skokem vstupující do lvovského života: co když měla kdysi něco společného s některou z odložených hraček?

Malijevský, I. (2016): Znamení Lvova, Praha, Kant. Nestránkováno.

(boz)