Fotografická bilance třiceti let ukrajinské nezávislosti

Vzpomínka stará necelých třicet let. Dvě tři místnosti domu v pražské ulici Na Příkopech se staly nakrátko sídlem mladého ukrajinského velvyslanectví. Zde, kousek od Václavského náměstí, působil posol Roman Lubkivskyj s tehdy ještě nepočetnými spolupracovníky. Vzpomněl jsem si na to náhle díky fotografické výstavě, nazvané Ukrajina – 30 let svobody, umístěné právě v ulici Na Příkopech.

Pořadatelem této akce, která v Praze doprovází uctění třicátého výročí ukrajinské nezávislosti, se stalo shodou okolností totéž velvyslanectví už ve své dnešní, značně rozvinutější podobě. Lokalizace současné výstavy, uspořádané ve spolupráci s hlavním městem Prahou, je nejspíš dílem náhody, ale příslušné zjištění mne opravdu potěšilo. Stejně tak pozoruhodný citát o svobodě z Hryhorije Skovorody, který celou výstavu otevírá.

Osm panelů s fotografickou dokumentací i komentáři k ní je umístěno v opravdu navštěvovaném místě, výstavu lze tedy jen stěží přehlédnout. Může tak vykonat mezi Čechy, Slováky, ale také některými pražskými Ukrajinci užitečnou osvětovou práci. Kromě všech zmíněných prochází touto částí pražského centra i množství cizinců, ti však v tomto případě vyjdou naprázdno, protože angličtina není použita.

Kdo byl autorem scénáře a průvodních textů k fotografiím, se z úvodního panelu nedovídáme, a utajeno je nám i jméno osoby, která vybírala pro výstavu snímky. Doprovodné texty přeložil do češtiny zkušený ukrajinista René Kočík. Úsilí všech těchto lidí však určitě nebylo marné, což se pokusím doložit krátkým komentářem k viděnému.

Do značné míry jubilejní výstava, uspořádaná ve vhodnou dobu, v lecčem navazuje na podobně koncipovanou expozici o ukrajinském dvacátém století, kterou jsme mohli vidět v červnu na vinohradském náměstí Jiřího z Poděbrad. Na ní zbyl pro prezentaci posledních třiceti let samozřejmě jen omezený prostor. Rekapitulace ukrajinské cesty zahájené v r. 1991 začíná na současné výstavě tzv. žulovou revolucí z podzimu roku 1990 a sleduje další vývoj i reálie stojící jaksi nad časem. Vizuální i slovní materiál je rozčleněn do patnácti věcných skupin, které sledují jedno nebo druhé hledisko.

Vyzvednuty jsou samozřejmě významné historické mezníky spojené s roky 1991 а 2014, větší pozornosti se však dostalo např. i roku 1997, kdy do vesmíru vzlétl první kosmonaut nezávislé Ukrajiny a kdy, jen o něco dříve, odjel na státní návštěvu Ukrajiny Václav Havel. Této osobnosti a jejímu vztahu k Ukrajině je přitom věnován celý jeden věcný oddíl s doklady z let 1997–2007. Nepřekvapí, že dva dosavadní Havlovy nástupce nebylo proč a jak prezentovat.

Výstava nemohla samozřejmě opomenout ruskou agresi proti Ukrajině a v několika snímcích tedy připomíná sedm let trvající válku s Ruskem, současně však v jednom věcném bloku připomíná také účast Ukrajiny při mezinárodních mírových misích. Pokud jde o válku а ruskou okupaci části ukrajinského území, lze přivítat, že výstava připomíná pěti snímky různé aspekty krymské tematiky, která už je podle některých lidí včetně prezidenta Zemana už zcela mimo hru.

Ony nadčasové tematické bloky, které chtějí prostřednictvím fotografií ukázat Ukrajinu jako zajímavou a dále se rozvíjející zemi, jsou sestaveny trefně – nabízejí pestrou mozaiku faktů i dojmů. Jsou zde zachyceny např. významné návštěvy světových státníků včetně papeže, pozornosti se dostává udržování historické tradice i kulturního dědictví země, ale také některým národnostem a církvím, jejichž příslušníci žijí spolu na ukrajinském území. Nezapomnělo se ani na sport, na vývoj letectví i kosmonautiky a vůbec na zatím nenaplněný evropský sen Ukrajinců.

Zajímavě koncipovaný je přehled části ukrajinských „nej“ i soubor snímků, naznačujících turistickou atraktivitu země a zvoucích tak i k její návštěvě. Opomenout bychom neměli ani sekci připomínající pražské Ukrajince a jejich narůstající snahy o sebeprezentaci. Může jít jak o vyšyvankový průvod, tak o živý řetěz na Karlově mostě či o Pražský majdan.

Při vší chvále by se dalo namítnout snad jen to, že nebyla představena jako jeden z věcných bloků současná ukrajinská kultura v některých ze svých vrcholných projevů. Na šesti až sedmi snímcích, které každou skupinu prezentují, by to ovšem nebylo snadné udělat. Ostatně jsou některé představitelky kultury představeny v rámci jiných skupin – od spisovatelky Oksany Zabužko až po zpěvačky Ruslanu a Džamalu.

Všechny výše popsané aspekty života i vývoje Ukrajiny sklonku 20. і prvních dvou decennií našeho století představuje divákovi pouhých 96 fotografií, dělají to však dobře. Mezi autory snímků se setkáváme, pokud jsou jejich jména uvedena, i s autory známými – jejich snímky se občas objevují i na našich FB stránkách (Jevhen Samučenko, Serhij Hudak, Dmytro Smoljenko a další). Dvakrát se nám představuje jako fotoreportér sui generis i současný ukrajinský velvyslanec.

Není jisté, zda se o výstavě bude možno něco podrobnějšího dovědět z českých médií, rozhodně však doporučuji se na ně v tomto ohledu nespoléhat. Výstavu lze a je třeba zhlédnout, což je možné učinit do konce srpna. S jistotou mohu konstatovat, že si na ní každý najde pro sebe něco zajímavého či neznámého. Spolu s chystanou reprízou výstavy ukrajinských krojů zasazuje Ukrajinu na čas nepřehlédnutelným způsobem do prostor pražského centra. Vyzývá přitom výrazným způsobem k tomu, aby Pražané i Pražanky poznali tuto zemi více než dosud.

(boz)