Dlouho očekávaná událost je tu. Donald Trump, jedněmi milovaný a druhými opovrhovaný, nastoupil do funkce 45. prezidenta Spojených států amerických. Dnešní ukrajinské vedení by bylo dalo přednost Hillary Clintonové, teď se však musí vyrovnávat s existencí prezidenta, který bude i co do vztahu k Ukrajině nevypočitatelný. Dejme k tomuto tématu slovo významnému ukrajinskému historikovi.

V antologii odeského literárního studia Zelená lampa, na níž zde bylo před časem upozorněno, čteme řadu prací dedikovaných Borisovi Chersonskému. Ač nejde o jméno obecně známé, ukazuje se, že nepoznat dílo tohoto autora by bylo chybou, chceme-li současné Odese a mnoha jiným tématům lépe porozumět.

Dnešní Ukrajina potřebuje kvalitní práci historiků, zejména co se týče zkoumání vlastních národních dějin. Proto chce v budoucnu oceňovat výsledky jejich snažení. Prostředkem se má stát každoročně udělovaná státní cena za nejlepší vědeckou a populárně-vědeckou práci z oboru dějin Ukrajiny.

Vánoční a novoroční svátky připadají ve východním křesťanském ritu na počátek ledna: Śtědrý den se slaví 6. 1., po týdnu pak Silvestr (pod jménem Malanka nebo Melanka). Sovětský režim přenesl pracovní volno z Vánoc na první den v roce a vnímal tradiční oslavy kriticky, zvláště v případě koledování v ulicích měst. Ukrajinská opozice naopak pečovala o udržení této tradice a nezpronevěřila se tomu ani na přelomu let 1971 a 1972.

Každá kniha, která vyšla krátce před odtržením části Donbasu a rusko-ukrajinským konfliktem, by dnes měla být čtena se znalostí dalšího vývoje regionu, který si spisovatelé ani nikdo další nedokázali představit. Platí to i o novele ukrajinsky píšícího prozaika z Donbasu o neobvyklém dobrodružství skupinky místních bezdomovců.