Čítárna (říjen 2023)

Jedním ze zdrojů informací o starších i nově vydaných knihách se stal v minulých letech server Databáze knih. Tato sociální síť určená čtenářům českých a také slovenských knižních publikací nejrůznějších žánrů byla spuštěna v prosinci 2008 a od té doby průběžně rozšiřovala nabízené služby. Tou hlavní je informování o průběžně vydávaných, ale také o dříve publikovaných titulech a jejich autorech.

Databáze knih však poskytuje více méně tvůrčí prostor i čtenářům knih. V průběhu téměř patnácti let existence získala Databáze knih desetitisíce příznivců, z nichž se značná část stala registrovanými členy. Ti mají možnost knihy hodnotit, komentovat a případně i recenzovat. Informace o tomto projektu přináší příslušné heslo wikipedie: Databáze knih – Wikipedie (wikipedia.org) nebo lze hledat přímo na příslušných stránkách www.databaze knih.cz. Proto zde stačí uvést jen několik údajů.

Databaze knih
Logo Databáze knih, které je letos už 15 let

Vedle pravidelně otiskovaného týdenního přehledu knižních novinek a přehledu nejprodávanějších knih za uplynulý týden a měsíc je důležitá rubrika Žebříčky. Zde lze sledovat nejlépe i nejhůře hodnocené knihy i knihy aktuálně nejčtenější a nejvíce doporučené. Zařazen je dokonce žebříček knih, které se právě chystají číst čtenáři z příslušné FB skupiny.

Nás může Databáze knih zajímat coby prostředí, které umožňuje sledovat počet a podobu ohlasů starších i nově vydaných překladů z ukrajinštiny, ale také domácích i přeložených knih, které se ukrajinské problematiky týkají. Dnes se můžeme podívat na to, nakolik jsou zde zastoupeny a jak byly čtenáři hodnoceny knihy vydané v tomto, ještě neukončeném roce.

Začnu překlady z ukrajinštiny do češtiny – hodnoceno jich bylo poměrně málo. Ve srovnání s dřívějškem se v každém případě dnes setkáváme i s žánry, které kdysi při překládání z tohoto jazyka nehrály žádnou roli, např. politické projevy nebo filosofické eseje. Prvenství v této ne zcela početné skupině získává pro tuto chvíli současný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj knihou projevů, která nese jméno „Poselství z Ukrajiny“ (nakladatelství Argo). Tato publikace se dočkala osmnácti hodnocení a bylo jí uděleno 91 % ze sta možných; čtenáři připojili o knize pět komentářů různého rozsahu.

Druhé místo náleží překladu prózy dobře známého spisovatele Serhije Žadana „Internát“ (nakl. Argo) s 12 hodnoceními (93 %) a rovněž s pěti komentáři. Třetí pozici zaujímá už s větším odstupem kyjevský filosof Kosťantyn Sigov – jeho „Poselství z Kyjeva“ (nakl. Bourdon) vykazuje 5 hodnocení (96 %) a jeden komentář.

Druhá skupina, kterou jsem vyčlenil, zahrnuje původní české práce týkající se Ukrajiny. Nerozlišuji přitom žánr ani typ cílového čtenáře, kterého má kniha nejvíce oslovit. Nejvýrazněji se v rámci této skupiny prosadila próza někdejší disidentské autorky Edy Kriseové „Kočičí životy“ (nakl. Práh), věnovaná osudu dvou volyňských Češek (51 hodnocení, 83 %, 12 komentářů). V tomto případě je však situace komplikována tím, že kniha letos vyšla už ve druhém vydání, část čtenářů však hodnotila už v minulých letech vydání prvé z r. 1997. Pro zajímavost: ze zmíněných dvanácti recenzí se týká reedice jen polovina.

Prvenství by tedy mohlo právě tak náležet knize reportáží zpravodajů České televize „Putinova válka“ (redigoval Michal Kubal, nakl. Argo). V tomto případě je k dispozici 49 hodnocení (90 %) a osm komentářů. Na třetím místě následuje kniha s úplně jinou tematikou od Richarda Ritchieho Šmída. Jeho „Černobylský deník – Zápisky stalkera“ (nakl. Epocha) získal 45 hodnocení (90 %), komentářů bylo připojeno zatím osmnáct.

V několika případech zaujaly čtenáře i práce českých autorek určené dětským čtenářům, žádná z nich se však do první trojice nedostala. Nejlépe si v rámci této podskupiny stojí Lenka Rožnovská s dětskou prózou „Jmenuji se Olenka“ (nakl. Albatros): má 9 hodnocení, 96 % a čtyři komentáře.

Na konec jsem si nechal knihy zahraničních, jiných než ukrajinských autorů věnované Ukrajině a přeložené do češtiny – překlady z angličtiny samozřejmě dominují. Zde je první v pořadí americká prozaička Erin Litteken s knihou o jednom z ukrajinských hladomorů stalinské doby „Herbář vzpomínek“ (nakl. MOBA): dočkala se dvaceti hodnocení (78 %) a sedmi komentářů.

Následuje ukrajinský historik Serhij Plochij (Plokhy). Protože žije v USA, napsal svůj přehled dějin Ukrajiny „Brány Evropy“ (nakl. Jota) anglicky. V tomto případě se kniha dočkala 12 hodnocení (95 %) a jednoho komentáře. Zde však jsou zjevně připočtena čísla týkající se i souběžně vydaného překladu slovenského („Brána do Európy“, nakl. N Press). Třetí příčku v knihách zahraničních autorů zaujímá Luke Harding s monografií „Invaze: Ruská krvavá válka a ukrajinský boj o přežití“ (nakl. Zeď), v Databázi knih má osm hodnocení (95 %) a jeden komentář.

Jak je patrné, nadpoloviční většina z výše jmenovaných knih se tak nebo jinak týká trvající ruské agrese proti Ukrajině – z tohoto výměru se vymykají jen knížky Kriseové, Šmída, Littekenové a Plokhyho. Pokud jde o nakladatelství, zvláště výrazně vystupuje role pražské značky Argo, která připravila k vydání tři tituly z deseti zmíněných.

V zájmu objektivity je třeba uvést, že žádná z relativně úspěšných knih, o kterých zde byla učiněna zmínka, nepronikla do žebříčku nejúspěšnějších nebo nejdoporučovanějších titulů. Jaká by to asi musela být publikace, která by dokázala takovouto měrou prorazit a vzbudit všeobecný čtenářský zájem? A je něco takového vůbec představitelné?

(boz)

Rubriky