Čítárna (říjen 2023)

Jedním ze zdrojů informací o starších i nově vydaných knihách se stal v minulých letech server Databáze knih. Tato sociální síť určená čtenářům českých a také slovenských knižních publikací nejrůznějších žánrů byla spuštěna v prosinci 2008 a od té doby průběžně rozšiřovala nabízené služby. Tou hlavní je informování o průběžně vydávaných, ale také o dříve publikovaných titulech a jejich autorech.

Databáze knih však poskytuje více méně tvůrčí prostor i čtenářům knih. V průběhu téměř patnácti let existence získala Databáze knih desetitisíce příznivců, z nichž se značná část stala registrovanými členy. Ti mají možnost knihy hodnotit, komentovat a případně i recenzovat. Informace o tomto projektu přináší příslušné heslo wikipedie: Databáze knih – Wikipedie (wikipedia.org) nebo lze hledat přímo na příslušných stránkách www.databaze knih.cz. Proto zde stačí uvést jen několik údajů.

Vedle pravidelně otiskovaného týdenního přehledu knižních novinek a přehledu nejprodávanějších knih za uplynulý týden a měsíc je důležitá rubrika Žebříčky. Zde lze sledovat nejlépe i nejhůře hodnocené knihy i knihy aktuálně nejčtenější a nejvíce doporučené. Zařazen je dokonce žebříček knih, které se právě chystají číst čtenáři z příslušné FB skupiny.

Nás může Databáze knih zajímat coby prostředí, které umožňuje sledovat počet a podobu ohlasů starších i nově vydaných překladů z ukrajinštiny, ale také domácích i přeložených knih, které se ukrajinské problematiky týkají. Dnes se můžeme podívat na to, nakolik jsou zde zastoupeny a jak byly čtenáři hodnoceny knihy vydané v tomto, ještě neukončeném roce.

Začnu překlady z ukrajinštiny do češtiny – hodnoceno jich bylo poměrně málo. Ve srovnání s dřívějškem se v každém případě dnes setkáváme i s žánry, které kdysi při překládání z tohoto jazyka nehrály žádnou roli, např. politické projevy nebo filosofické eseje. Prvenství v této ne zcela početné skupině získává pro tuto chvíli současný ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj knihou projevů, která nese jméno „Poselství z Ukrajiny“ (nakladatelství Argo). Tato publikace se dočkala osmnácti hodnocení a bylo jí uděleno 91 % ze sta možných; čtenáři připojili o knize pět komentářů různého rozsahu.

Druhé místo náleží překladu prózy dobře známého spisovatele Serhije Žadana „Internát“ (nakl. Argo) s 12 hodnoceními (93 %) a rovněž s pěti komentáři. Třetí pozici zaujímá už s větším odstupem kyjevský filosof Kosťantyn Sigov – jeho „Poselství z Kyjeva“ (nakl. Bourdon) vykazuje 5 hodnocení (96 %) a jeden komentář.

Druhá skupina, kterou jsem vyčlenil, zahrnuje původní české práce týkající se Ukrajiny. Nerozlišuji přitom žánr ani typ cílového čtenáře, kterého má kniha nejvíce oslovit. Nejvýrazněji se v rámci této skupiny prosadila próza někdejší disidentské autorky Edy Kriseové „Kočičí životy“ (nakl. Práh), věnovaná osudu dvou volyňských Češek (51 hodnocení, 83 %, 12 komentářů). V tomto případě je však situace komplikována tím, že kniha letos vyšla už ve druhém vydání, část čtenářů však hodnotila už v minulých letech vydání prvé z r. 1997. Pro zajímavost: ze zmíněných dvanácti recenzí se týká reedice jen polovina.

Prvenství by tedy mohlo právě tak náležet knize reportáží zpravodajů České televize „Putinova válka“ (redigoval Michal Kubal, nakl. Argo). V tomto případě je k dispozici 49 hodnocení (90 %) a osm komentářů. Na třetím místě následuje kniha s úplně jinou tematikou od Richarda Ritchieho Šmída. Jeho „Černobylský deník – Zápisky stalkera“ (nakl. Epocha) získal 45 hodnocení (90 %), komentářů bylo připojeno zatím osmnáct.

V několika případech zaujaly čtenáře i práce českých autorek určené dětským čtenářům, žádná z nich se však do první trojice nedostala. Nejlépe si v rámci této podskupiny stojí Lenka Rožnovská s dětskou prózou „Jmenuji se Olenka“ (nakl. Albatros): má 9 hodnocení, 96 % a čtyři komentáře.

Na konec jsem si nechal knihy zahraničních, jiných než ukrajinských autorů věnované Ukrajině a přeložené do češtiny – překlady z angličtiny samozřejmě dominují. Zde je první v pořadí americká prozaička Erin Litteken s knihou o jednom z ukrajinských hladomorů stalinské doby „Herbář vzpomínek“ (nakl. MOBA): dočkala se dvaceti hodnocení (78 %) a sedmi komentářů.

Následuje ukrajinský historik Serhij Plochij (Plokhy). Protože žije v USA, napsal svůj přehled dějin Ukrajiny „Brány Evropy“ (nakl. Jota) anglicky. V tomto případě se kniha dočkala 12 hodnocení (95 %) a jednoho komentáře. Zde však jsou zjevně připočtena čísla týkající se i souběžně vydaného překladu slovenského („Brána do Európy“, nakl. N Press). Třetí příčku v knihách zahraničních autorů zaujímá Luke Harding s monografií „Invaze: Ruská krvavá válka a ukrajinský boj o přežití“ (nakl. Zeď), v Databázi knih má osm hodnocení (95 %) a jeden komentář.

Jak je patrné, nadpoloviční většina z výše jmenovaných knih se tak nebo jinak týká trvající ruské agrese proti Ukrajině – z tohoto výměru se vymykají jen knížky Kriseové, Šmída, Littekenové a Plokhyho. Pokud jde o nakladatelství, zvláště výrazně vystupuje role pražské značky Argo, která připravila k vydání tři tituly z deseti zmíněných.

V zájmu objektivity je třeba uvést, že žádná z relativně úspěšných knih, o kterých zde byla učiněna zmínka, nepronikla do žebříčku nejúspěšnějších nebo nejdoporučovanějších titulů. Jaká by to asi musela být publikace, která by dokázala takovouto měrou prorazit a vzbudit všeobecný čtenářský zájem? A je něco takového vůbec představitelné?

(boz)