Ukrajinská kronika 2021/18 (21. července – 10. srpna)

Hlavní událostí druhé třetiny letošních prázdnin se staly nejednoznačně vnímané letní olympijské hry v Tokiu. Konaly se s ročním zpožděním a Ukrajině nakonec přinesly devatenáct medailí. Určitým zklamáním mohlo být pro zájemce o sport to, že jen jedna z nich byla zlatá a většinou se jednalo o medaile „jen“ bronzové. Přesto lze konstatovat, že si Ukrajina zachovala poměrně slušné postavení v rámci sportovního světa.

Nechceme ani nemůžeme zde provést detailní rozbor, podrobnější zmínku si však zaslouží ono jediné letošní zlato, které vybojoval sportovec s francouzsko-ukrajinským příjmením Žan Beleňuk. Kyjevský rodák, o půl roku starší než nezávislá Ukrajina, je synem Ukrajinky a hutského studenta ze Rwandy, který zahynul v tamní občanské válce. Žan prožil celý dosavadní život v Ukrajině a stal se špičkovým řecko-římským zápasníkem. Zároveň je veřejně činný, od r. 2019 zasedá v parlamentu jako poslanec, reprezentující současnou vládní stranu Služebnice lidu. Představuje pěkný doklad ještě větší složitosti ukrajinských národních poměrů, než jak ji obvykle vnímáme.

Od reprezentace Ukrajiny ve sportu se přesuňme k neméně důležité reprezentaci diplomaticko-politické. Určitým završením blížících se oslav třicátého výročí nezávislé Ukrajiny se má stát návštěva prezidenta Zelenského v USA, plánovaná na konec srpna. Detaily této významné události dojednávali ve Washingtonu s měsíčním předstihem šéf prezidentovy administrativy Jermak a ministr zahraničí Kuleba.

Stalo se to právě v době, kdy se USA a Německo dohodly, že umožní dostavbu ruského plynovodu North Stream a poskytnou Ukrajině adekvátní záruky před hospodářským poškozením Ukrajiny coby tranzitní země. Ukrajina protestovala spolu s Polskem nejhlasitěji proti uvedenému geopolitickému projektu Ruska, nebylo to však nic platné. Přestože konkrétní dopady zprovoznění plynovodu nelze přesně odhadnout, jsou obavy Ukrajiny i Polska pochopitelné, oproti tomu postoj západního světa v této věci vyvolává podiv.

Zatímco polsko-ukrajinská spolupráce pokračuje a Rusku se ji přes četné pokusy nepodařilo narušit, nadále se prohlubuje krize ve vztazích ukrajinsko-běloruských. Jasně se to ukázalo i na přelomu července a srpna, kdy uplynul rok od zfalšovaných prezidentských voleb v Bělarusi. Ukrajina jejich výsledek neuznala a poskytuje pomoc početným běloruským uprchlíkům. Oběšené tělo jednoho z nich, Vitalije Šyšova, bylo nalezeno v Kyjevě 3. srpna. Vzhledem k tomu, že se jednalo o výrazného emigrantského aktivistu, dá se důvodně předpokládat, že se také on stal obětí Lukašenkova zločineckého režimu.

Dne 27. července uplynul rok od počátku platnosti zatím posledního ukrajinsko-ruského příměří. Jeho existence sice přispěla ke snížení počtu dalších válečných obětí, jinak ale příměří přesně podle očekávání nijak nepřiblížilo celkové řešení konfliktu. Zřejmě nebylo náhodou, že právě ve výroční den jeho podepsání jmenoval ukrajinský prezident nového vrchního velitele ukrajinské armády a o den později i nového náčelníka generálního štábu a velitele spojených vojenských sil, nasazených v oblasti Donbasu. Soudí se, že noví vojenští činitelé disponují většími frontovými zkušenostmi, než jejich předchůdci.

Ve vztazích s Ruskem nelze konstatovat žádné významné změny. Spekuluje se jen o možné změně hlavního představitele vyjednavačů, kteří zastupují Ukrajinu na dlouhodobém rádoby mírovém jednání v Minsku. Dosavadní šéf ukrajinské delegace, 78letý exprezident Leonid Kravčuk, nebude asi moci ve vykonávání této funkce pokračovat v důsledku zdravotních problémů. Jisté není ani to, zda se Kravčuk, který byl v čele země v letech 1991–1994, bude moci zúčastnit nadcházejících oslav 30. výročí nezávislosti. Celé oslavy bohužel asi proběhnou ve stínu znovu narůstajícího počtu nemocných covidem – denní přírůstek se nyní pohybuje nad hranicí tisíce nově infikovaných osob.

(boz)