Za co všechno může Dag

Našim webovým stránkám bude v lednu příštího roku už sedm let. Jejich hlavní a nepostradatelný tvůrce, inženýr Dag Jeger, je přece jen o něco starší. Zrovna mu, jak říkají Ukrajinci, „stukne simdesjatka“. Při našich setkáních sice působí uvedená skutečnost jako těžko pochopitelné nedopatření, nicméně ji nemůžeme přehlédnout ani obejít. Výsledkem je tento pokus o zhodnocení cesty a práce spolupracovníka i kamaráda.

Začněme tím, že Dagův otec se narodil za první republiky v Jugoslávii, v městě Subotica. Dagovi prarodiče se tam přestěhovali v době velké světové hospodářské krize. Po druhé světové válce se rodina vrátila zpět do Čech, kde Dagův otec vystudoval chemii a seznámil se s budoucí chotí, Helenou Pánkovou ze Svaté u Berouna. Po r. 1948 se však stal jako přistěhovalec ze země „krvavého psa Tita“ politicky podezřelým a byl vyhazován z jednoho místa za druhým. Mladá rodina se musela často stěhovat.

Asi proto se Dag narodil v květnu 1953 v Uherském Hradišti, kde také dostal své nevšední jméno. Rodina pak bydlela nějaký čas v Čáslavi, a nakonec zakotvila v rodné chýšce maminky na Svaté. Otec získal místo v berounských Eternitových závodech a vedle toho spravoval sousedům televizory, s čímž mu mladý Dag pomáhal. Tím také přilnul k elektřině a k radiotechnice a později už spravoval televizory sám. Udělal si zkoušky na elektrikáře a brigádničil v už zmíněné eternitce. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let absolvoval gymnázium v Berouně – zúčastnil se mimochodem matematické olympiády a dostal se až do republikového kola.

Po maturitě v roce 1972 bylo třeba se rozhodnout, kam na vysokou školu. Dag odmítl možnost věnovat se chemii. Byl by se rád dostal na radiotechniku, to mu ale nebylo na české škole umožněno. Mohl však využít nečekané nabídky a přihlásit se ke studiu na fakultě radiotechniky na některé zahraniční vysoké škole. Náhoda chtěla tomu, že byl vyslán na polytechniku v Oděse, na jihozápadě tehdy sovětské Ukrajiny. Získal tak možnost důkladně poznat každodenní i sváteční život města označovaného často „perla u Černého moře“. Díky spolužákům ale mohl navštívit také mnoho dalších ukrajinských a ruských lokalit. Vše, co viděl, se stalo základem dobré znalosti tehdejší sovětské, především ruské i ukrajinské reality.

Dag ukončil studium s úspěchem v r. 1977, ale za čas se do Oděsy znovu vrátil, aby usiloval o získání kandidatury věd – tato snaha skončila úspěchem. Poté už spojil pracovní život s Prahou a s tamním Výzkumným ústavem pro sdělovací techniku A. S. Popova. Po roce 1989, kdy se výrazně změnila politická i společenská situace, se však začaly rýsovat nové možnosti.

Dag se mimo jiné připojil k zakladatelům nového měsíčníku LAN.com. Tento časopis, který se věnoval počítačovým sítím (LAN = Local Area Network), vznikl v době, kdy se internet teprve rodil. Vycházel v letech 1993–2001 a splnil významnou informační a poradenskou funkci. Zmíněné periodikum Dag řídil a otiskl zde řadu článků, rozhovorů i úvodníků. Třeba ty si i laik neznalý už zmíněných sítí přečte se zájmem také dnes, stejně jako postřehy z delší cesty po USA. Nezůstalo jen u článků a rozhovorů. V roce 2000 Dag vydal knížku „Postavte si vlastní počítačovou síť“, ve své době jistě novátorskou.

V letech vydávání časopisu získal Dag hlubokou znalost praktické, časově i organizačně náročné žurnalistické práce. Těchto zkušeností později využil ve prospěch našich webových stránek, k tomu však bylo třeba najít „parťáka“. Stalo se a osud nás svedl dohromady nedlouho před slavným kyjevským Majdanem, který k sobě přitáhl na přelomu let 2013 a 2014 pozornost celého světa. Právě v té době, 27. ledna 2014, mi Dag napsal první dlouhý mail vztahující se k Ukrajině. Z jeho obsahu si dovolím ocitovat několik úryvků:

„I mne se dnešní události na Ukrajině poměrně bytostně dotýkají. Možná nevíš, možná víš, že jsem na Ukrajině prožil skoro deset let. Dokonce těch let, která bývají v životě člověka označována za „ta nejkrásnější“. Bylo mi devatenáct, když jsem odjel studovat do Oděsy, a bylo mi dvacet osm, když jsem tamtéž obhájil disertační práci.

Já tam studoval radiotechniku a nikdy za celý svůj život jsem neměl pocit, že bych uměl méně než kolegové, kteří studovali na ČVUT. Teoreticky jsem možná byl připraven i lépe. Myslím, že zcela neprávem a hodně z neznalosti považujeme Ukrajinu a Ukrajince za „druhou“ a možná i „třetí“ kategorii.

Ukrajinci jsou obecně národ velmi tvrdý a hrdý, a když se zakousnou, nepustí. Kdysi jsem byl u jednoho kamaráda na návštěvě na vsi. Něco jsme popili, pochodili po kamarádech a sousedech. Pak mne zavedl na půdu, sáhl za trám, vytáhl odtud cosi podlouhlého zabaleného ve voskovém papíru. Byla v něm stará, dobře naolejovaná puška. ´Jednou je odsud poženeme,´ řekl, ´to tady má každý.´ Celkem jsem tušil, koho má na mysli.

Z druhé strany jsou Ukrajinci velmi trpěliví. Spokojí se s málem a je těžké je pohnout k nějaké změně. Možná i to je důvod, proč to v různých područích vydrželi tak dlouho bez velkého odporu. ´Zabejčí-li´ se ale, nepohneš s nimi. Viděl jsem párkrát se Ukrajince prát. Krev není důvodem k zastavení rvačky.“

Tyto úryvky potvrzují, že Dag o Ukrajině přemýšlel víc než dost a že měl před devíti lety už docela dost jasno. Netrvalo dlouho a navrhl mi způsob, jak se pokusit v českém prostředí našimi skromnými silami informovat o zemi, která nám byla a je tak blízká, ale v českém prostředí zůstávala tak málo známá. V roce 2016 jsme začali na Dagův návrh a pod jeho vedením připravovat založení nových webových stránek My a Ukrajina.

Dag vedl většinu příprav i organizačních záležitostí a od počátku ledna r. 2017 nezištně vykonává technickou správu stránek. Zkušenosti získané v LANcomu přitom Dag zúročil víc než dobře. Chceme-li shrnout, čím Dag přispěl obsahu stránek, musíme se vrátit k jeho oděským zkušenostem a znalostem, které si po letech oživil při třech dalších návštěvách. Výsledkem se stal především dvanáctidílný vzpomínkově-analytický cyklus z r. 2017, nazvaný "Hledání minulého času". O rok později připojil Dag kratší cyklus "Oděsa rok poté". Napotřetí přivezl do Oděsy v r. 2021 i mne a mou choť a ze vzpomínek na tento pobyt vznikl třetí soubor – "Oděsa 2021". Ruská agrese proti Ukrajině bohužel znemožnila (nebo jen odložila?) jeho dokončení. Dag psal ale také o jiných problémech, například o internetové bezpečnosti, a zajistil řadu zajímavých rozhovorů.

Vytváření a občas snad i zlepšování našich stránek zůstává během na dlouhou trať a vyžaduje mnoho vytrvalosti, obětavosti a trpělivosti. Přesvědčuji se o tom každodenně a stále znovu musím obdivovat Dagovu výdrž, trpělivost a nadhled, kořeněné jeho osobitým humorem. Poznal jsem Daga několikrát jako zdatného pěšího turistu, a také jako kuchaře – nedá se zapomenut na jeho vynikající boršč.

V závěru tohoto malého laudatia mohu s potěšením konstatovat, že energie a nápadů má můj parťák a „tahoun“ pořád za dva a že se s ním pracuje dobře. Chci to také vydržet co nejdéle, byť občas něco zaskřípe a nastane situace, kdy právě já Daga tak úplně nepotěším. Týmová práce není žádným peříčkem, pevně však doufám, že se s Dagem vypořádáme i v dalších letech s všelikými nástrahami a překážkami. Naše, ale do značné míry jeho stránky za to přece stojí…

(boz)