Ukrajinská kronika 2022/2 (17.–31. ledna)

Druhá polovina ledna nepřinesla žádné převratné změny do situace kolem ukrajinsko-ruské hranice a pokračuje svého druhu psychologická válka Ruska proti Ukrajině i západnímu světu. Lze očekávat její trvání i v druhé polovině letošní zimy. Otázkou ovšem zůstává, čeho vlastně ruské vedení svým v zásadě nehorázným chováním zatím dosáhlo a zda se jeho aktivity neukáží být nakonec kontraproduktivními.

Počet ruských vojsk soustředěných nejen přímo v Rusku, ale i na území napůl okupované lukašenkovské Bělarusi, stoupl snad až na 130 000 mužů. Koncem měsíce bylo sice oznámeno stažení části vojsk ruského Západního okruhu do míst trvalé dislokace, ale důvěryhodnost této zprávy je mírně sporná a záměry ruského samovládce zůstávají nejasné, pokud má o nich vůbec jasno on sám.

Ukrajina v mezidobí pokračovala z čistě vojenského hlediska v organizaci sil své územní obrany. V poslední den ledna oznámil ukrajinský ministr obrany, že jeho země může mobilizovat na svou obranu až dva a půl milionu lidí. V odpovědi na ruský diplomaticko-vojensko-propagandistický nápor se Ukrajina dočkala postupně narůstající vojenské pomoci z USA a dalších zemí nebo jejího příslibu (jak se to stalo v případě České republiky). Zatím dodaly největší množství zbraní v několika etapách USA, protitankové zbraně začala Ukrajině dodávat Velká Británie 18. 1., aktivní je rovněž Kanada s třemi pobaltskými státy.

Nijak neudivuje, že z Ukrajiny zároveň přicházejí žádosti na pokračování této pomoci, která posiluje odstrašující potenciál země obrácený proti mnohokrát většímu sousedovi. Ukrajinské vedení i veřejné mínění se obracejí i na důležitou zemi, která zatím projevila pro ukrajinské potřeby nepříliš mnoho pochopení. Řeč je samozřejmě o Německu, zaujímajícím téměř laxní postoj. Vrcholem vstřícnosti této země byl zatím přislib dodání 5 000 kusů ochranných přileb ukrajinské armádě.

Další součástí už osmiletého konfliktu mezi dvěma největšími republikami někdejšího Sovětského svazu je diplomatický zápas, do kterého je dnes zapojena velká část Evropy spolu s oběma státy severní Ameriky. Důležitou událostí byla návštěva amerického ministra zahraničí Blinckena v Kyjevě (18. 1.), po které následoval Blinckenův rozhovor s jeho ruským protějškem Lavrovem v Ženevě. V návaznosti na tuto etapu diplomatických rozhovorů se 27. 1. uskutečnil další telefonický rozhovor prezidentů Bidena a Zelenského.

Souběžně ovšem Západ, a to nikoli jen USA, ale ve stoupající míře také Británie, hovoří o použití protiruských sankcí, pokud se ruské jednotky dají na další pochod proti Ukrajině. Poněkud diferencovaný je přístup zemí Evropské unie, přestože její vedení vystupuje za současné situace jednotně. Jednotlivé členské státy se však v této věci navzájem liší. Značnou vstřícnost projevují už delší dobu Británie a Polsko – hovoří se dokonce o brzkém formalizování nějaké nové podoby spolupráce těchto dvou zemí s Ukrajinou.

Odlišný je ovšem přístup některých jedinců z politické i vojenské sféry v jiných státech Unie. S ohledem na Ukrajinu bylo přinejmenším netaktní vyjádření velitele německého vojenského námořnictva, po kterém následovala jeho rezignace z funkce, bavorský premiér se však zase vyslovil proti přísným sankcím namířeným proti Rusku. Německý přístup k situaci a nepříliš velkou ochotu této země podpořit Ukrajinu kritizovalo např. Polsko. V Chorvatsku se v krátké době už podruhé projevil zásadní rozpor mezi prezidentem, stavějícím se vůči Ukrajině skepticky, a premiérem, který zastává zcela odlišný názor na věc.

Přímo mezi Ruskem a Ukrajinou žádná dvojstranná jednání neprobíhají, ač některé země se pokoušejí nabídnout zprostředkování. Tak např. turecký prezident Erdogan nabídl pro případné jednání území svého státu – není však jasné, zda této možnosti bude využito. Samotné Rusko totiž pokračuje v etapovité anexi okupované části Donbasu a snaží se tam vytvořit stav, který už nebude možno změnit. Ruští komunističtí poslanci navíc žádají Putina o uznání „nezávislosti“ donbaských protektorátů. Zároveň Rusko vyhrožuje, že bude těmto pseudostátním útvarům dodávat zbraně, což už se ovšem potají odehrávalo v předešlých osmi letech. Jediným zajímavým momentem jsou pokusy o rozšiřování a podporu protiválečné a protiputinovské petice v samotném Rusku, která ovšem většinu obyvatel neosloví.

V samotné Ukrajině jsou sledovány, částí veřejnosti výrazně kriticky, další kroky prezidenta Zelenského. Ten střídá tón – v jednom ze svých projevů naznačoval možnost budoucí ruské okupace Charkova, čímž vyvolal nelibost přímo v tomto velkoměstě, později zase tlumil obavy z agrese a mírně kritizoval některá prohlášení přicházející ze Západu a naznačující reálné nebezpečí brzkého ruského nástupu. Ukrajina vnímala jako přehnanou i ohlášenou evakuaci rodinných příslušníků amerických diplomatů i amerických občanů přítomných v Ukrajině. Oproti tomu představitelé Evropské unie nechtějí k takovému kroku přistoupit.

Z událostí vysloveně vnitropolitického života je třeba zmínit reakce na návrat exprezidenta Porošenka z jeho měsíc trvajícího zahraničního pobytu. Porošenko se vrátil do Kyjeva 17. 1. a nakonec nebyl na základě rozhodnutí soudu zadržen, zároveň ale nemůže užívat svých pasů a vycestovat do zahraničí. Dostavil se sice 31. 1. k výslechu u orgánu vyšetřujícího jeho údajnou velezradu, odmítl však v této věci při této příležitosti, ale i kdykoli v budoucnosti, spolupracovat.

Zmínit je třeba ještě dne 30. 1. ohlášené odhalení plánu na destabilizaci situace v Kyjevě i jinde, v jehož důsledku byli dva organizátoři vzati do vazby. Přípravu podobných akcí méně výrazného charakteru se průběžně daří mařit i jinde v zemi. Pozornost vzbudilo také to, že ukrajinská vláda stáhla z projednávání v parlamentu návrh zákona O základu státní politiky v přechodném období, který měl řešit poměry v dočasně okupovaných územích po jejich návratu pod ukrajinskou správu.

Končíme stejně jako už mnohokrát dříve covidovou tematikou. Ukrajinský ministr zahraničí Ljaško už ohlásil začátek nové covidové vlny v zemi. Nárůsty nově onemocnělých dosáhly ve sledovaném období nejvyšší hodnoty 37 351, hospitalizovaných 3 342, zemřelých 192 a uzdravených 8 835 denně (míněny jsou pracovní dny). Celkový počet zemřelých v souvislosti s epidemií překročil už hodnotu 100 000 osob. Dvojí očkování už absolvovalo více než 14 600 000 osob. Pokračuje praktikování podpůrného programu zvaného JePidtrymka. V jeho rámci bylo už vyplaceno sedm miliard hryven, má fungovat do poloviny prosince a čeká se jeho rozšíření i na mladistvé.

(boz)