Z hlubin dávnověku (II): Civilizace Bohyně Matky – kultura trypilská

Vznik pozoruhodné kultury trypilské, zmíněné už v minulém příspěvku, souvisel se změnami, které zasáhly území Ukrajiny asi před osmi tisíci lety. Vrchol trypilské kultury se datuje do doby 5000 – 3000 let př.n.l. U nás se v té době vyskytovala kultura lengyelská, do jejíhož okruhu spadá zajímavá kultura moravské malované keramiky.

V šestém tisíciletí před naším letopočtem se v údolích Jižního Buhu a Dněstru, tekoucích do Černého moře, objevili první neolitičtí zemědělci, kteří přišli zčásti z Balkánu, zčásti z jižního Polska. Dněstr tvořil dlouho jakousi kulturní hranici: lovci a sběrači východně od této řeky přebírali od zemědělců domestikovaný skot, ovce a kozy, ale jen málo se věnovali pěstování obilí.
Americký archeolog David Anthony, autor knihy „The Horse, the Wheel and Language“, předpokládá, že balkánská populace hovořila některým z maloasijských jazyků. Zároveň uvažuje, že pastevci východně od Dněstru mluvili nějakou formou předindoevropštiny. Kultura trypilská se vytvořila právě na hranici těchto dvou světů. Zaujímala území dnešní západní Ukrajiny, Moldavska a severovýchodního Rumunska. Definuje ji dekorovaná keramika, četné figurky žen a typ domů.

Poprvé se tato kultura objevuje kolem roku 5 000 př. n. l. a trvá ještě zhruba o dva tisíce let později. Za tak dlouhou dobu došlo mezi zemědělskými a pasteveckými populacemi k mnoha kulturním výměnám. Z Balkánu se rozšířila znalost tavby mědi a později přirozeně se vyskytujícího „arzénového bronzu“ (měď s malou příměsí arzénu). Na malované keramice vidíme velké množství různých symbolů, které ukazují na propracovaný náboženský systém. Zda tyto symboly představují nějaký typ tzv. „protopísma“, podobného tomu, které se objevilo ve stejnou dobu v Sumeru, je předmětem diskusí. Množství keramických figurek zobrazujících nahé ženské postavy se širokými boky vedlo k názoru, že kultura trypilská byla matriarchální a charakterizovalo ji uctívání bohyně-matky Země.

Zajímavé je porovnání s artefakty kultury s moravskou malovanou keramikou, která spadá do období přibližně 4500 – 4000 př.n.l. Už z prvního pohledu je zřejmé, že vychází ze stejného ideologického základu, ale vzory i ztvárnění figur jsou odlišné. Lengyelská kultura také nikdy nevytvořila tak velká města, jen menší opevněné osady. Podle kosterních pozůstatků nalezených na Moravě šlo o lid mediteránního typu, některé artefakty naznačují vazbu na egejskou oblast. V této době se i u nás objevují první výrobky z mědi.

Lid kultury trypilské stavěl opevněné osady a později i velká města budovaná podle jednotného plánu: domy byly rozmístěny v koncentrických kruzích kolem centrální plochy, kde stála svatyně. Města čítala až 15 000 obyvatel a byla ve své době největší v Evropě.

Stojí za pozornost, že každých 60 – 80 let byly domy vypáleny a na jejich místě postaveny nové. Soudí se, že to nějak souviselo s náboženskými rituály (ale co když šlo o jednoduchý způsob likvidace vybydlených domů?). V roce 2012 byly v Nebelivce na Ukrajině (Kirovohradská oblast) vykopány základy velikého chrámu, který zaujímal plochu 600 m2. Chrám byl patrový, v horním patře byly místnosti vymalovány červenou barvou. Archeologové v chrámu nalezli pozůstatky zvířecích obětí a mnoho artefaktů.

Společnost kultury trypilské byla rovnostářská, s minimálními sociálními rozdíly. V pozdním období, mezi lety 3 500 – 3 000 př. n. l., se tato kultura rozšířila až k Dněpru (právě tam leží samotné Trypillja) a dostala se do kontaktu s pasteveckými kmeny. Objevili se domestikovaní koně, přibylo bronzových předmětů a společnost se transformovala na patriarchální. Po roce 3 000 př. n. l. vyspělá trypilská civilizace zanikla.

Marija Gimbutas soudila, že byla zničena násilnickým lidem kultury jámových hrobů, který uctíval výhradně mužské bohy. David Anthony se domnívá, že nástup dlouhodobého katastrofického sucha po roce 3 200 př. n. l. zhoršil podmínky pro zemědělství a způsobil, že lid trypilské kultury převzal pasteveckou ekonomiku. Nakonec splynul se svými stepními sousedy a přizpůsobil se jejich hierarchicky uspořádané společnosti.

V roce 2004 vyšla v Kyjevě dvousvazková „Encyklopedie trypilské civilizace“ s příspěvky 65 autorů ze šesti států a s více než třemi tisíci ilustrací, převážně barevných. Je to jeden z důkazů skutečnosti, že trypilská kultura hraje neobyčejně významnou roli v představách Ukrajinců, ať vědců či laiků, o počátcích historie jejich národa. Často jsou příslušné představy až příliš přímočaré – objevuje se tvrzení, že Trypilci byli přímými předky dnešních Ukrajinců, hledají se trypilské kořeny ukrajinštiny apod.

Pro nás je důležité a zajímavé, že památky této kultury vykopal poblíž ukrajinské osady Trypillja (rusky Tripolje) někdy kolem roku 1890 český archeolog Vincenc Chvojka. Později se ukázalo, že je totožná s kulturou, kterou v letech 1884 – 1889 objevili v Rumunsku u osady Cucuteni rumunští archeologové. Proto se označuje také jako kultura Cucuteni-Trypillja.

Vincenc Chvojka objevil také první stopy kultur, které byly později podle míst nálezu pojmenovány čerňachivská a zarubynecká. Obě jsou spojovány s etnogenezí Slovanů. Chvojkova archeologická sbírka se stala základem Národního muzea historie Ukrajiny v Kyjevě.
 

(mas)

< Předchozí | Následující >

Odkazy:

1. Životopis Vincence Chvojky - klikněte zde
2. Medailon ke stému výročí objevení trypilské kultury a bibliografie Chvojkových prací (Archeologické rozhledy Praha: Archeologický ústav AV ČR, 1995 0323-1267 47, č. 4 (1995), s. 693-696) je zde
3. Krátký naučný film o kultuře trypilské v ukrajinštině možno zhlédnout zde 
4. Přehlídka trypilských artefaktů a ornamentů, které inspirují i současné ukrajinské umělce, je k vidění zde
5. Odborný časopis v angličtině je zde