Čítárna (listopad). Které překlady z ukrajinštiny jsou nejvíc čteny

Velkou roli při propagaci kterékoli země v zemi jiné, často i vzdálené, hrají vždy překlady umělecké, ale také odborné literatury. Platí to i v případě Ukrajiny a ukrajinsko-českých vztahů. Překlady z ukrajinštiny do češtiny, postupně otištěné od r. 1814, i recenze na ně, máme poměrně dobře evidovány v bibliografiích. Ty ale říkají málo o tom, do jaké míry jsou překlady opravdu čteny.

Tady může znovu přijít na pomoc server Databáze knih, na který jsme nedávno odkázali. Jsou zde totiž evidovány různé typy čtenářských reakcí nejen na nově vydané knihy, ale také na tituly zpřístupněné podstatně dříve, často i před řadou desetiletí. Navíc zde najdeme údajů několik. Především se jedná o celkový počet ohlasů s percentuálním hodnocením kvality knihy, ale v menším počtu případů můžeme číst i čtenářské komentáře o knize (tedy stručné slovní ohodnocení). Méně početné, ale značně zajímavé jsou ještě čtenářské recenze.

Vcelku jde o poměrně zajímavý a srovnatelný materiál, ačkoli si uvědomuji, že jeho vypovídací hodnota je samozřejmě věcí diskuse. Čtenářská popularita je i v tomto případě dána především počtem i typem lidí, kteří Databázi knih navštěvují a tyto ukazatele by musel zjistit úplně jiný průzkum. Nehledě na toto konstatování stojí za pokus zjištění, které překlady z ukrajinštiny získaly na Databázi knih největší ohlas.

Dnes se zde budeme věnovat jen překladům z krásné literatury a na jindy si ponecháme překlady knih určených dětem a dále knížek publicistického a populárně-naučného typu. Vynechám také hodnocení knih přeložených do slovenštiny, které se v databázi také vyskytují. Mimochodem, překlady z ukrajinštiny do češtiny hodnotí občas i čtenáři ze Slovenska. Pokusím se zde tedy seřadit knižní překlady literárních děl z ukrajinštiny do češtiny bez ohledu na dobu jejich publikování a hlavním kritériem pro mne bude počet čtenářských hodnocení.

Na prvním místě stojí kupodivu překlad románu „Roxolana“ od Pavla Zahrebelného (1924–2009). Tento příběh z dějin Ukrajiny i osmanské říše 16. století pojednává o unesené ukrajinské dívce, která se stala nejoblíbenější ženou jednoho z tureckých sultánů. Český překlad pořízený Vlastimilou Abžoltovskou byl vydán už v r. 1986 a po roce 1989 se uvažovalo o jeho reedici. Vykazuje 69 reakcí s hodnocením 86 % a 25 čtenářských komentářů, recenzi nepřidal nikdo. Žádná jiná kniha Zahrebelného (ani román „Zázrak“ pojednávající o době dávného Kyjevského velkoknížectví), nevyvolala tak velký ohlas.

Na druhém místě našeho žebříčku stojí próza „Marie z Černobylu“ od Volodymyra Javorivského (1942–2021). Překlad pořízený Dagmar Dvořákovou byl vydán v r. 1990 a získal 68 reakcí, hodnocení 78 % a znovu 25 čtenářských komentářů, recenzi nikoli. Úspěšnost Javorivského prózy je dokladem dlouhodobějšího českého zájmu o problematiku příčin, průběhu a dopadů černobylské katastrofy z jara r. 1986. Ten se projevil i v oblasti překladů z literatury populárně-naučné.

Překvapením je poměrně značný, dlouhodobě trvající zájem o dobrodružný román Jurije Dolda Mychajlyka (1903–1966) „Velká hra“, popisující práci sovětského rozvědčíka v německém týlu. Český překlad Hany Pražákové vyšel poprvé v r. 1960 a pak byl mnohokrát opakován, naposledy v r. 1983. V Databázi knih byla kniha uvedena 62 čtenáři s hodnocením 85 % a 18 komentáři, ani zde nemáme recenzi. Kniha je tedy stále v určitém rozsahu čtena, ačkoli v rámci ukrajinské literatury už upadla zaslouženě do zapomenutí. O pokračování této Doldovy knihy nazvané „Velká hra pokračuje“ už tak velký zájem není (23 záznamů a hodnocení 74 %).

Z ukrajinské literatury vzniklé už v době nezávislosti nejvíce zaujala groteskní „Moskoviáda“ prozaika, básníka i esejisty Jurije Andruchovyče (nar. 1960). Překlad Miroslava Tomka a Alexeje Sevruka, vydaný v r. 2015, získal 48 ohlasů a hodnocení 83 %, 10 osob napsalo komentáře a v tomto případě jsou k dispozici i čtyři čtenářské recenze. Jiné překlady Andruchovyčových děl mají dokladů podstatně méně – relativně nejvíce jsou zastoupeny jeho „Rekreace“ (18 reakcí s hodnocením 73 %, tři komentáře a dvě recenze).

Pátou knihou v pořadí je próza Jevheniji Kononenkové (nar. 1959). Její „Katovo poslední přání“, zobrazující ze zvláštního úhlu zločiny stalinismu, přeložené Jiřinou Dvořákovou, vyšlo v r. 2020. Vykazuje 42 reakce, hodnocení 74 %, 13 komentářů a jednu recenzi. Zdá se, že v tomto případě přilákal čtenáře do značné míry už mírně provokující název knihy.

Šestou příčku získal v tomto seznamu jediný z opravdových klasiků ukrajinské literatury, všestranně aktivní Ivan Franko (1856–1916). Reedice jeho básnického cyklu „Uvadlé listí“, přeloženého v 50. letech Janem Vladislavem a reedovaného v r. 2006, má 39 ohlasů a 81% hodnocení, jedenáct komentářů a jednu recenzi. Jedná se o jedinou knihu ukrajinské poezie, která v našem seznamu figuruje.

Mezi současné populární autory se vracíme se sedmým autorem v pořadí, Serhijem Žadanem (nar. 1974). Jeho próza „Big Mac“ přeložená znovu M: Tomkem a A. Sevrukem sesbírala 32 ohlasy (hodnocení 73 %, osm komentářů a dvě recenze). Z jiných Žadanových přeložených knih výrazně boduje ještě nedávno vydaný „Internát“ (zatím 18 ohlasů), zatímco kniha „Depeche mode“ vyšla natolik nedávno, že zatím hodnocena není.

K předchozí autorské generaci a černobylské tematice nás přivádí znovu román Jurije Ščerbaka (nar. 1934) „Černobyl“ vydaný v r. 1990 (přeložil Libor Dvořák). Toto dílo ocenilo 30 čtenářů a dali mu hodnocení 77 %, přidáno je zatím sedm komentářů.

Devátý v pořadí je trochu překvapivě meziválečný klasik a jeden z mnoha ukrajinských kulturních činitelů zničených stalinskými represemi, prozaik Valerjan Pidmohylnyj (1901–1937). Román „Město“ vydaný v r. 2019 (přel. Miroslav Tomek) má 28 ohlasů, hodnocení 86 %, osm komentářů a čtyři recenze.

První desítku přeložených knih uzavírá próza dcery Jurije Andruchovyče Sofie (nar. 1982), autorky v rámci této skupiny nejmladší. Její román „Felix Austria“ vydaný v r. 2017 (přel. Petr Ch. Kalina), má 24 ohlasy, hodnocení 87 %, deset komentářů a jednu recenzi.

Trochu překvapí, že ve výše uvedeném výčtu není zastoupena žádná knížka opravdu známé autorky Oksany Zabužko, ale hned tři její prózy vykazují 15 ohlasů – pro zajímavost: nejvyššího hodnocení dosáhlo „Muzeum opuštěných tajemství“ (87 %). Také jiní autoři od Tarasa Ševčenka nebo Vasyla Stefanyka po Jurije Vynnyčuka či Vasyla Uljanenka zůstali v pozadí.

Všechny uvedené údaje se mohou a zřejmě i budou v následujících týdnech a měsících měnit a v případě některých knížek jistě vzrostou. Určitě bude zajímavé podívat se na ně pro srovnání zhruba za rok, do té doby však vyjdou nepochybně další překlady z ukrajinštiny. A ještě jednu poznámku na závěr: jsme rádi, že se překlady ukrajinských knih čtou, ale nedělejme si žádné iluze o tom, že patří mezi knihy nejčtenější. Jiné knihy vykazují nejen stovky, ale tisíce ohlasů. Po této stránce zůstává ukrajinská překladová literatura stále ještě Popelkou.

(boz)