Ukrajinská kronika 2020/6: druhá polovina března

V uplynulých dvou týdnech fenomén koronaviru zcela zastínil veškeré ukrajinské politické dění a odsunul je do pozadí. Ukrajinská kapitola celosvětové koronavirové epidemie se otevřela ve srovnání s Českem asi o dva týdny později. Obavy z jejího rozsahu a z toho, zda a nakolik je Ukrajina schopna jí čelit, jsou však značné.

Právě polovina března byla v Ukrajině určitým časovým zlomem, který byl charakterizován počátkem výraznějšího růstu počtu osob, nakažených koronavirem. Do té doby jich bylo v zemi evidováno jenom sedm. V důsledku objevování se dalších případů začala být patrná snaha správních orgánů řešit novou situaci. Dálo se to na úrovni celé země i jednotlivých regionů, které postupně vyhlašovaly stav mimořádné situace.

Dne 16. března a v následujících dnech byla postupně uskutečněna velká omezení lokální, vnitrozemské, i mezinárodní dopravy, zastavil se také provoz metra ve všech třech ukrajinských městech, kde je vybudováno. Kromě toho byla přijata opatření, která měla omezit počet a rozsah veřejných akcí. Dne 17. března byl schválen tak zvaný koronavirový zákon – první norma tohoto druhu, která samozřejmě nemohla postihnout všechny aspekty nevšední situace, do které se země postupně nořila. Začalo se také uvažovat o tom, existují-li podmínky k případnému vyhlášení mimořádného stavu, zatím však převládl názor, že podobné opatření není nutné.

Dne 25. března dosáhl počet osob, infikovaných koronavirem, stovky a v týž den byla celostátní karanténa prodloužena o další měsíc. V poslední den března bylo hlášeno už 645 infikovaných, v tom jedenáct vyléčených a sedmnáct zemřelých osob. Ve srovnání s Českem se tedy epidemie nadále zpožďovala. Šestina nemocných připadala na hlavní město země, ale téměř srovnatelný počet případů byl hlášen ze západoukrajinského území, z Ternopilské a Černovické oblasti – právě v severní Bukovině byl konstatován vůbec první případ. Evidence nemocných, vyléčených a zemřelých je však vedena i v prostoru mimo ukrajinské území. Mnoho Ukrajinců totiž onemocnělo tam a nestihli či nechtěli se vrátit domů. Česká republika se ovšem v této statistice nevyskytovala.

Nyní musíme ve výkladu trochu odbočit. Zasažena jsou samozřejmě i okupovaná ukrajinská území, za jejichž osud nyní zodpovídá Rusko. To se dlouho tvářilo, že se mu problémy s koronavirem vyhnou, a prezident Putin neměl na starosti nic jiného, než si 18. března zase jednou vyrazit na okupovaný Krym. Ani za současné situace se samozřejmě nerýsuje žádné zázračné řešení současného rusko-ukrajinského válečného stavu. O tento posun se chtěl za cenu pochybných a zřejmě neefektivních ukrajinských ústupků pokusit nový šéf ukrajinského prezidentského úřadu Jermak. Jeho iniciativa vzbudila však v Ukrajině ještě před vznikem epidemie takový odpor, že z ní asi nic nebude a Jermakovo postavení se poněkud otřásá.

Vraťme se však ke koronavirovým záležitostem. Na 28. březen bylo naplánováno úplné uzavření ukrajinských státních hranic. Na poslední chvíli se domů vrátilo z různých evropských i mimoevropských zemí zhruba 130 000 ukrajinských občanů, často za pomoci narychlo organizovaných leteckých či vlakových přesunů. Ti, kdo vyčkávali a vydali se domů až v posledních možných termínech, uvízli často po delší dobu zvláště na polsko-ukrajinské hranici, protože odbavování příslušných osob bylo značně pomalé.

Pozitivní skutečností je, že v ukrajinských podmínkách nepřevládlo a ani by nemělo šanci na úspěch zatajování vzniku a růstu epidemie nebo její bagatelizace. Nikdo také neprojevil tendenci vinit z této mimořádné situace západní země a vymezovat se proti nim. Všichni činitelé, účastnící se vytváření ukrajinské zahraniční politiky, naopak zdůrazňovali, že na jejím „pomajdanovém“ trendu nebude nic měněno.

Důležitým stabilizujícím prvkem by měla být za současné situace schopnost prezidenta a představitelů zákonodárné i výkonné moci domluvit se mezi sebou a postupovat v jakémsi základním souladu. Děje se to za situace, kdy popularita prezidenta Zelenského nezaznamenala další pokles. Zdá se, že mu nově vzniklý stav spíše nepřímo hraje do ruky, protože je potřebná určitá autorita, ke které by se lidé upnuli.

Možnost posoudit naplňování takové představy poskytla tři mimořádná zasedání ukrajinského parlamentu, uskutečněná rychle po sobě dne 30. března. Poslanci schválili několik důležitých zákonů, na jejichž přijetí byl mimo jiné závislý úspěšný výsledek dalších jednání s Mezinárodním měnovým fondem, jehož podpora je pro Ukrajinu nadále nezbytná. Nově přijaté normy se týkaly např. některých aspektů fungování bankovního systému nebo už dlouho uvažovaného uvolnění možnosti prodeje zemědělské půdy.

Jednání o vyřešení těchto hospodářsky významných otázek ukázalo tentokrát už dost zřetelně, že vládnoucí strana Služebník lidu je sedm měsíců po svém triumfálním vstupu do parlamentu v řadě otázek rozštěpena a neschopná společného jednání. Nové zákony tak byly schvalovány příležitostně vzniklým spojenectvím většiny poslanců Služebníka lidu s reprezentanty dosud opoziční Evropské perspektivy, vedené exprezidentem Porošenkem. Naopak politická strana Baťkivščyna, vedená expremiérkou Tymošenkovou, se postavila spolu s „postjanukovičovskými“ poslanci rozhodně proti všem novým zákonům. Přitom o necelý týden dříve hlásala, že kvůli koronaviru ruší opoziční status své politické síly.

Stejně jako v případě jiných států si lze samozřejmě i v případě Ukrajiny klást otázku, zda konkrétní reakce na epidemiologický vývoj neměla přijít o něco dříve. Zvláštní kapitolou je nadále nepříliš uspokojující stav ukrajinského zdravotnictví, i když v posledních letech byla snaha pozvednout je na vyšší úroveň prosazováním zdravotnické reformy – ta má však bez ohledu na současné problémy pokračovat.

Délku, složitost a tíživost všech sociálních a ekonomických dopadů těchto a i jiných skutečností lze v případě Ukrajiny samozřejmě jen těžko odhadnout. Hrozí návrat vyšší míry inflace i nezaměstnanosti, zhoršení kursu hryvny, pokles národního důchodu místo jeho růstu i znehodnocení či vyčerpání úspor velké části obyvatel. Co proti tomu dokážou postavit prezident a sotva měsíc úřadující premiér Šmyhal, zůstává velkou neznámou. Právě na nich a celé současné politické reprezentaci, ale také na samosprávných činitelích na všech úrovních, záleží, jak se Ukrajina s epidemií vyrovná a v jakém stavu z ní za několik měsíců vyjde.

(boz)