Pohled do historie Občanského fóra Ukrajinců (1): Program

Vloni v listopadu se v Česku i na Slovensku hodně vzpomínalo na třicáté výročí tak řečené Sametové revoluce. Jen málo se ale ví o tom, že tehdejší dění výrazně ovlivnilo a aktivizovalo také všechny národnostní menšiny tehdejšího Československa včetně Ukrajinců. Ti neměli po celé období od února 1948 možnost organizovaného života.

Zrodil se tedy záměr založit co nejdříve ukrajinský národní spolek s centrem v Praze. Ještě než se tak stalo, uchýlili se čeští Ukrajinci pod ochranná křídla tehdy čerstvě založeného Občanského fóra. V jeho rámci fungovala od počátku také národnostní sekce, která zaštiťovala snahy českých Maďarů, Němců, Poláků, Romů a také Ukrajinců. Existence Občanského fóra Ukrajinců trvala od počátku prosince roku 1989 do počátku června roku následujícího. Těchto šest měsíců bylo naplněno výrazně hektickou a nadšenou činností.

Jako den založení ukrajinské sekce Občanského fóra se uvádí v dokumentu, který za chvíli představíme, 4. prosinec 1989. Po nezbytných organizačních přípravách byla na 17. prosinec svolána první organizační schůzka pražských Ukrajinců. Byl zde zvolen přípravný výbor nové organizace a hned poté začal vznikat písemný dokument, který by se stal jakýmsi základním memorandem českých Ukrajinců a souhrnem jejich požadavků.

Práce pokračovala velmi rychle a výsledek nesl datum 20. prosince. Pro zajímavost lze uvést, že onoho dne byl Václav Havel se svými spolupracovníky na agitační návštěvě v Košicích a Prešově, konal se mimořádný sjezd Komunistické strany Československa a nový premiér Čalfa s ministrem zahraničí Dienstbierem jednali v Moskvě. Kromě toho v Rumunsku dožíval za použití drastického teroru režim prezidenta Ceauşesca a zbývalo už jen devět dní do zvolení Václava Havla prezidentem.

Nedávno se podařilo najít xerokopii dokumentu, který obsahuje návrh programu Občanského fóra Ukrajinců. Nejde o čistopis – strojopis vykazuje řadu škrtů i vpisků. Vše podstatné však bylo v této textové variantě už řečeno. Stojí za to přečíst si tento čtyřstránkový dokument i dnes. Vypovídá dosti zřetelně o tehdejší náladě mezi Ukrajinci, jejich představách a nadějích. Existuje jen jeho ukrajinská varianta, protože byl psán jaksi pro domo sua. Českou, nyní přeloženou verzi zde předkládáme případným zájemcům.

 

Návrh programu Občanského fóra Ukrajinců českých zemí

Ukrajinci, žijící na území České socialistické republiky, založili 4. prosince 1989 Občanské fórum Ukrajinců v českých zemích. Toto rozhodnutí bylo umožněno díky rychlé demokratizaci politického a občanského života v Československu, kterou vyvolalo především založení všeobecného Občanského fóra dne 19. listopadu. Občanské fórum Ukrajinců tvoří ukrajinskou sekci všeobecného Občanského fóra. Jeho program plně schvalujeme a snažíme se jej upřesnit a rozpracovat v souvislosti s potřebami ukrajinských obyvatel Čech a Moravy.

Občanské fórum Ukrajinců je první ukrajinskou organizací českých zemí, kterou bylo možno založit po více než čtyřicetileté době vynuceného mlčení a úpadku občanského života. Během těchto desetiletí neměli Ukrajinci Čech a Moravy žádnou možnost reálně využít svá národní práva. Neměli a dosud nemají vlastní školy, tisk a prostory pro realizaci kulturní a osvětové činnosti, skoro nikdo neví o jejich existenci. Veškeré pokusy o oživení jejich občanského života byly vnímány oficiálními politickými představiteli neochotně a podezíravě. V letech 1969 a 1970 nebyla povolena existence Ukrajinského kulturně-osvětového svazu v ČSR. Je třeba vděčně vzpomenout všech činitelů, kteří se vytrvale pokoušeli i v těchto nepříznivých podmínkách udržovat ohniska národního vědomí mezi Ukrajinci Čech a Moravy – napomohli tím uchování naší národnosti.

Aby výše popsaný neuspokojivý stav skončil a nemohl se opakovat, chceme nyní vybudovat Občanské fórum Ukrajinců jako národní organizaci Ukrajinců ČSR s centrem v Praze. Chceme pro ni získat Ukrajince ze všech krajů České republiky a spojit je ve společné práci bez ohledu na místo jejich původu, sociální stav, politické názory, náboženskou příslušnost či míru vzdělání a národního vědomí. Nic z toho nás nemá rozdělovat. V současné době, příznivé i pro národnosti Československa, je třeba udělat co nejvíc pro naši společnou organizaci.

Při její výstavbě si chceme vyměňovat zkušenosti a spolupracovat na bázi rovnoprávnosti s našimi bratry a sestrami – Ukrajinci (Rusíny) Slovenska, zvláště pak Prešovska. Základem budoucí společné práce se má stát nová organizace – federalizovaný svaz Ukrajinců Československa, který by pracoval na nových, demokratických, nikoli byrokratických, základech, Kulturní svaz ukrajinských pracujících Československa ve své nynější podobě neudělal bez ohledu na svůj název pro Ukrajince Čech a Moravy nic. V době čtyřicetileté existence se tato organizace nezmohla ani na vytvoření jasné koncepce, týkající se těchto otázek. V důsledku toho zavinila současný asymetrický a v podstatě absurdní princip „řešení ukrajinské národní otázky v Československu“. Podle našeho názoru ve skutečnosti vyřešena nebyla.

V obnovené, demokratické Československé republice chceme i my, Ukrajinci České socialistické republiky, žít jako volní mezi volnými. Vyzýváme všechny příslušníky naší národnosti z různých míst Čech a Moravy, kterým není lhostejný osud naší národnosti, aby zakládali místní skupiny Občanského fóra Ukrajinců mimo hlavní město naší republiky a oznámili to pražskému středisku.

S poukazem na základní principy obecného Občanského fóra Čech a Moravy považujeme za potřebné v příštích týdnech a měsících zaměřit naši činnost do následujících věcných oblastí:

1/ v zájmu všestranné kulturně-osvětové práce je nezbytné získat stálé prostory pražského Občanského fóra Ukrajinců, v nichž by později bylo možno zřídit Ukrajinský klub;

2/ chceme podporovat existující ukrajinský pěvecký sbor a všechny budoucí projevy umělecké tvořivosti, zvláště v prostředí mládeže;

3/ považujeme za mimořádně potřebné postupné vytvoření kroužku pro studium ukrajinštiny a ukrajinistiky stejně jako kroužku pro výuku ukrajinštiny;

4/ v souvislosti s očekávaným rozšířením česko-ukrajinských kontaktů chceme podpořit vytvoření katedry ukrajinského jazyka a literatury na filosofické fakultě University Karlovy;

5/ perspektivně nezbytné je založení informačního bulletinu nebo malotirážních novin pro Ukrajince českých zemí;

6/ chceme podporovat zvýšení zájmu českých periodik a médií o obecně ukrajinskou tematiku i o problematiku ukrajinské národnosti v Československu a v případě potřeby jim budeme rádi dodávat potřebné informace;

7/ ochotně podpoříme všechny pokusy o zorganizování místních odboček Občanského fóra Ukrajinců a poskytneme jim všechnu potřebnou pomoc;

8/ chceme aktivně podporovat studium i uchování písemných a jiných památek ukrajinské kultury v Praze a jiných místech České socialistické republiky. Chceme také objasnit problém zmizelých muzejních, archivních i knihovních sbírek a domoci se toho, aby jich mohli využívat ukrajinští vědci;

9/ považujeme za potřebné studium dějin Ukrajinců v českých zemích, zvláště s ohledem na dobu po roce 1945, a také sbírání i zpracování potřebných pramenů – za tímto účelem má být vytvořena historicko-dokumentační sekce Občanského fóra Ukrajinců;

10/ žádáme, aby bylo objasněno pronásledování jednotlivých ukrajinských občanských činitelů po roce 1945, a aby byli rehabilitováni;

11/ do založení vlastního tiskového orgánu se všechna ukrajinská periodika, vydávaná v Prešově, mají stát společnou tribunou ukrajinské občanské organizace Slovenské socialistické republiky i Občanského fóra Ukrajinců, tedy obou republikových organizací budoucího svazu Ukrajinců ČSSR;

12/ představitelé Ukrajinců Čech a Moravy mají občas dostat možnost vystoupit v ukrajinském rozhlase v Prešově nebo v ukrajinském vysílání Československé televize, pokud bude realizováno;

13/ považujeme za potřebné co nejúplněji vyjasnit vztah Ukrajinců ČSR k institucím Ukrajinců Slovenska, jako je ukrajinské oddělení Slovenského pedagogického nakladatelství v Prešově nebo Muzeum ukrajinské kultury ve Svidníku;

14/ budeme podporovat pokusy o zapojení ukrajinských dětí a mládeže do zvláštních organizací (Skaut / Plast nebo jiné) na základě národní příslušnosti;

15/ považujeme za účelné, aby bylo v případě přání věřících prováděno kázání v pravoslavných i řecko-katolických chrámech Československa v ukrajinštině;

16/ budeme se domáhat toho, aby v Praze existovala možnost zakoupení ukrajinských knih a tisku a aby se ústřední knihovny postaraly o objednávání skutečně kvalitních publikací;

17/ chceme, aby se v rámci současných institucí, které se zabývají propagací československo-sovětských vztahů, našlo adekvátní místo také pro reprezentaci ukrajinské kultury a vědy;

18/ budeme udržovat přímé kontakty s jednotlivci a s oficiálními i neformálními organizacemi Ukrajiny a s Ukrajinci jiných svazových republik SSSR a všech zeměpisných částí světa;

19/ podporujeme požadavky všech národností Československa, aby bylo v rámci federální vlády ČSSR zřízeno ministerstvo pro národnostní záležitosti, které by se mělo stát garantem jejich svobodného ústavního rozvoje;

20/ chceme vysvětlit svůj program na mimořádné konferenci (sjezdu) Kulturního svazu ukrajinských pracujících, který se uskuteční v lednu 1990 v Prešově, a dožadujeme se zajištění účasti deseti představitelů Občanského fóra Ukrajinců z Prahy a jiných míst.

Takový je náš základní program, program Občanského fóra Ukrajinců českých zemí. Rozpracován a upřesněn bude na základě návrhů i doplňků jednotlivých členů Občanského fóra Ukrajinců i na základě výsledků už zmíněné konference Kulturního svazu ukrajinských pracujících, která se uskuteční v druhé polovině ledna příštího roku.

V Praze, 20. 12. 1989

Občanské fórum Ukrajinců

Následovala ještě výzva, aby se všichni Ukrajinci Čech a Moravy, zajímající se o záležitosti nové organizace, obraceli na dva její konkrétně uvedené představitele. Určité shrnutí, týkající se tohoto dokumentu, jehož text byl schválen 28. prosince 1989 přípravným výborem Občanského fóra Ukrajinců, přineseme v příštím pokračování tohoto krátkého cyklu.

(boz)