Dva další básníci ukrajinské Pražské školy v češtině

Hlasy dvou básníků (Výbor z básní Jurije Darahana a Oleksy Stefanovyče)

Už skoro dvacet let vycházejí drobné překladové výbory z tvorby ukrajinských básníků, jejichž seskupení je tradičně nazýváno Pražskou básnickou školou. Vytrvalá snaha o prezentaci této etapy česko-ukrajinských literárních (ale i jinak definovatelných) vztahů za první republiky zasluhuje uznání. Po osmileté přestávce můžeme přivítat další pokus.

Vše začalo úvodním svazkem Děti ukrajinské Hellady, který v prvním roce našeho století představil třináct autorů i autorek. Souběžně vyšla tehdy také kratší sumarizační studie Aleny Morávkové Pražská ukrajinská poetika. Vydání dalších šesti dosud publikovaných autorských svazků zajišťovaly různé organizace či instituce. Od počátku je ale propojovala snaha koordinátorky tohoto úsilí – známé osobnosti české rusistiky a ukrajinistiky.

Profesorka Alena Morávková jednotlivé svazky sestavila, napsala k nim úvody a zajistila pomoc překladatelů, kteří usilovali o adekvátní přetlumočení příslušných výtvorů. Mezi nimi vyniká zvláště další, již dlouho známá osobnost českého překladatelství a básnictví – Václav Daněk. Připomeňme si dosud vydané svazky. Po výše zmíněné vstupní antologii přišli na řadu Jevhen Malaňuk, Halyna Mazurenko, Olena Teliha, Oksana Ljaturynska a Oleh Olžyč. Nyní je představována autorská dvojice, kterou tvoří dva vrstevníci poněkud kontrastních osudů – Jurij Darahan a Oleksa Stefanovyč. Proto má nový svazek tři úvody – jeden je obecný a po jednom je věnováno každé z představovaných osobností.

obálka knihyPrvní a starší z obou, rodák z dnešního Kropyvnyckého ve střední Ukrajině, syn Ukrajince a Gruzínky, prožil pouhých dvaatřicet let, z toho až poslední čtyři roky v Čechách. Za života vydal Darahan jedinou sbírku veršů. Básně, přeložené nyní do češtiny, vznikly v krátkém časovém rozmezí let 1922–1924. Přes nepevné zdraví jako by byl tento autor stále v pohybu, jak o tom svědčí řada „železničních básní“, vzniklých mezi Prahou či Brnem na jedné a Poděbrady na druhé straně. Právě v polabských lázních, které se na čas staly jedním z center ukrajinského vysokého školství, psal nejčastěji. Báseň, vzniklá v Židlochovicích, zřejmě souvisí s odbornou prací Darahana.

Smrt jej zastihla v protituberkulózním sanatoriu pod Pleší, kde se léčili také jiní demobilizovaní ukrajinští vojáci a zároveň básníci. Byl jediným z představitelů ukrajinské poezie, vznikající v Čechách, který v této zemi zemřel. Jeho hrob však už dávno zanikl, ale – jak je patrné, dílo Darahana dokáže Ukrajince oslovit i dnes, téměř po stu letech.

Oleksa Stefanovyč, rodák z Volyně, se liší od Darahana podstatně delším životem (zemřel v jedenasedmdesáti letech)i rozsáhlejší a tematicky rozmanitější tvorbou. Ta vznikala s určitými přeryvy po téměř celé půlstoletí v často složitých podmínkách. Ty byly dány postupnými přejezdy z jedné „emigrantské země“ do dvou dalších. S Čechami byl život Stefanovyče spjat přes dvacet let. Bylo to, jak se zdá, období nejklidnější a jeho tvorbě nejpříznivější – v Praze vydal dvě sbírky. Datace Stefanovyčových básní z let 1923–1942 (obsažené jen v originálním vydání, v překladové knize jsou vynechány) uvádějí vesměs Prahu – jinde napsané nebo „cestovní“ básně neznáme.

Cenným dokladem o pobytu Stefanovyče v Praze jsou poměrně obsáhlé vzpomínky jeho kamarádky, pozdější překladatelky Vlastimily Abžoltovské, která rovněž pocházela z Volyně. Z nich se dovídáme o nasazení Stefanovyče na práce v Německu na sklonku války. Odtud se básník na konci roku 1945 naposledy a potají rozjel do Prahy. Měl důvod k obavám. V české metropoli sice už nepobývali sovětští vojáci, ale aktivity tu už rozvíjeli různí, Ukrajincům nebezpeční stalinští „poradčenkové“.

Po stabilizaci svého postavení v poválečném Německu byl Stefanovyč poměrně aktivní za pobytu v uprchlickém táboře v Mittenwaldu. Tehdy, v roce 1949, otiskl i jediný svůj překlad z češtiny – zaujala ho poměrně neznámá báseň Antonína Sovy. Odjezd do USA, uskutečněný v polovině 20. století, a pobyt v této zemi znamenaly přerušení literárních aktivit Stefanovyče na dlouhých patnáct let, než se dostavilo poslední tvůrčí vzepětí.

Darahanovi se dostalo v antologii relativně o něco více místa, zvláště uvážíme-li zřetelně větší rozsah Stefanovyčovy tvorby. Přitom jsou v antologii zastoupeny jen jeho verše českého období. Zdá se mi, že takto zvolená skladba knížky poněkud ztížila předvedení Stefanovyčova, ve srovnání s Darahanem širšího tematického spektra, například básní zakotvených v atmosféře jeho rodného regionu.

Odlišnost osudu obou autorů, daná tím, že vojenský emigrant Darahan za Ukrajinu bojoval se zbraní v ruce, kdežto civilní uprchlík Stefanovyč nikoli, se v jejich básních nijak zvlášť neprojevuje. Co oba autory spojuje, je hluboké zaujetí ukrajinskou minulostí a historickou krajinou – především tou, která byla nejvýrazněji spjata s fenoménem kozáctví. Ten výrazně dominuje básním Darahana, zatímco u Stefanovyče se s postupujícím časem prosazují motivy starší, spojené s pohanskými tradicemi Ukrajiny a s časově následující kyjevskou velkoknížecí minulostí. Pracoval však také s výsostně mladšími reáliemi, ať jde o fenomén Ševčenka a Gogola, nebo o ukrajinskou variantu sokolského hnutí, která nalezla útočiště také v meziválečných Čechách.

Pro přípravu svazku byla přínosná spoluúčast ukrajinistky mladší generace, Terezy Chlaňové, která se podílela na překladu Darahanových básní. Neméně je třeba ocenit pěknou výtvarnou výbavu svazku, o kterou se zasloužil Matěj Lipavský, který byl i spoluautorem zmíněných překladů. Stefanovyče přetlumočil za pomoci Aleny Morávkové Václav Daněk.

Závěrem lze vydání svazku přivítat s opravdovým potěšením. Díky němu máme dnes k dispozici širší výbory z díla zhruba poloviny autorů, zastoupených v antologii z roku 2001. Zřejmě se počítá s pokračováním, takže – vivant sequentes…


Chlaňová, T. – Morávková, A. (red.) (2018): Hlasy dvou básníků (Výbor z básní Jurije Darahana a Oleksy Stefanovyče). Praha, Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna a Česká asociace ukrajinistů. Stran 107 (7). /ISBN 978-80-7050-704-9/

(boz)

Rubriky