Památce jednoho z vůdců revolty v norilském lágru (1953)

Nemůžeme se vyhnout ani textům, které vznikly pod dojmem zprávy o úmrtí nějaké výrazné či zajímavé osobnosti. Tak je to i v tomto případě. Z Ukrajiny přišla zpráva, že 14. května zemřel v přikarpatském regionu v Haliči téměř jedenadevadesátiletý Jevhen Hrycjak, bývalý politický vězeň.

Obecně známým se stal v r. 1980, kdy byly na Západě vydány jeho vzpomínky na život ve vězeních i po propuštění z nich. Této knížce dominuje líčení události v tzv. Gorlagu, táboru politických vězňů u města Norilsk, na přelomu jara a léta r. 1953. Hrycjak tehdy hrál významnou úlohu jako vůdce vězňů ve čtvrté ze šesti zón zmíněného tábora. Uvězněn byl sovětským režimem v r. 1949, kdy se přišlo na jeho příslušnost k nacionalistické skupině ukrajinské mládeže, jež působila za německé okupace.

Hrycjak se přitom po r. 1944 aktivně, se zbraní v ruce, protisovětského odboje nezúčastnil. Rok před koncem války byl mobilizován do sovětské armády a musel se zúčastnit jejího tažení do střední Evropy. V červnu 1945 byl dokonce vyznamenán za statečnost, kterou projevil týden před koncem války, 1. května, při odrážení německého útoku u obce Výškovice: tato někdejší vesnice je dnes součástí Velké Ostravy. Tedy zase jeden „ukrajinský nacionalista“, který osvobozoval československé i české území z nadvlády nacistického Německa…

Město s ponurým názvem Norilsk se zasloužilo o Hrycjakovu popularitu daleko více. Jeho vizitka je ve zkratce následující: nejlidnatější město světa ležící za severním polárním kruhem a zároveň jedno z nejznečištěnějších měst světa v důsledku těžby uhlí, niklu a jiných surovin v blízkém okolí. V posledním čtvrtstoletí počet obyvatel jistě i z tohoto důvodu klesá. Žít v Norilsku by se většině Středoevropanů určitě nechtělo – ročně zde průměrně jen v 84 dnech stoupá teplota nad bod mrazu. Ověřit si to by však nebylo snadné – Norilsk byl zařazen mezi města, která cizinci mohou navštívit jen v omezeném rozsahu.

Město, ležící v řečišti Jeniseje, se zrodilo až ve 20. a 30. letech 20. století a městský status získalo v polovině července 1953, kdy v blízkém trestním táboře dohasínala revolta politických vězňů. Budovateli města i místních dolů a podniků byli z větší části političtí i kriminální vězni umístění ve dvou táborech. Zhruba 20 000 politických vězňů soustřeďoval v letech 1948–1954 už uvedený Gorlag, pro ty „obyčejnější“ byl určen už od r. 1935 tzv. Norillag – převýchovný pracovní tábor.

Poměry v Gorlagu byly vskutku děsivé a znovu se ukazuje, že mezi nimi a nacistickými tábory zřizovanými ve 30. letech byl pramalý rozdíl. Právě tato skutečnost vyvolala revoltu v Gorlagu brzy po Stalinově smrti, jíž se v různé míře aktivity zúčastnila naprostá většina vězňů. Hlavní metodou se stala vlastně stávka – vězni odmítali chodit do vysilující práce. Jednalo se tedy o neozbrojený a nenásilný protest, který se snažil dosáhnout o něco větší únosnosti pracovních podmínek. Ačkoli Hrycjak dosáhl před svým zatčením jen středního vzdělání, dokázal si získat přirozenou autoritu a dohnal spolu s ostatními vůdci vzpoury správu tábora do značné, byť jen dočasné bezradnosti…

Vzpoura trvala v různých odděleních tábora různou dobu, vcelku se však táhla od konce května do počátku srpna 1953. Už proto, že povstalci neměli k dispozici zbraně, nebylo by nesnadné potlačit jejich odpor dosti rychle brutální ozbrojenou silou. V poněkud rozkolísaných a nejasných časech po Stalinově smrti se však zřejmě nikdo neodhodlal podobný zákrok nařídit a provést. Vedení tábora spíše vyčkávalo a doufalo, že se vůle revoltujících časem vyčerpá a překryjí ji vnitřní rozpory. Proto bylo přivoleno i k tomu, že představitelé bouřících se vězňů mohli odevzdat své požadavky členům komise, která se dostavila z Moskvy. Splnění většiny z nich se nedočkali a střelné zbraně byly nakonec bezpečnostními silami zejména v závěrečném období revolty použity. V důsledku tohoto násilí zahynulo minimálně 150 vězňů.

V táboře byli vězněni představitelé velkého počtu sovětských národů. Ti všichni měli o budoucnosti státu, který je držel v Gorlagu, velmi různorodé představy. Navíc zde byla silná skupina Poláků, ale soudě podle Hrycjakových vzpomínek, také Rumun a dokonce Čech, jeho jméno však autor neuvádí. Jsme-li u českých reálií, lze uvést, že jeden z pozdějších Hrycjakových spoluvězňů, Luka Pavlyšyn, byl meziválečným absolventem pražské univerzity.

Vůdcové vzpoury ovšem vzešli jen z řad Rusů a Ukrajinců: v ženském oddělení tábora ji vedla Ukrajinka Oleksandra Zelenska. Jak svědčí Hrycjakovy vzpomínky, ani ruští političtí vězni neměli pro ukrajinské představy o nezávislém státu pochopení. Ti i druzí byli však po potlačení vzpoury zadrženi a poté vězněni mimo Norilsk, o dalším životě některých z nich však dodnes chybí spolehlivé údaje – zřejmě se po orwellovsku vypařili…

Hrycjak byl sice v roce 1956 po sedmiletém uvěznění propuštěn, v r. 1959, už za Chruščovova vedení, se však dočkal nového zatčení a odseděl si dalších pět let. V tu dobu se začal zajímat o teorii jógy a v poněkud liberalizovaných poměrech sovětského vězeňství přeložil jeden z důležitých spisů tohoto oboru z angličtiny do ukrajinštiny. Po propuštění měl Hrycjak až do sklonku existence SSSR problémy se získáním zaměstnání a vlastními aktivitami, které se sovětským orgánům nelíbily. Teprve závěrečné čtvrtstoletí života, už za ukrajinského státu, strávil ve větším klidu, dočkal se mj. uznání a vyznamenání z rukou prezidenta. Jeho vzpomínky vyšly přímo v Ukrajině v několika dalších a doplněných vydáních.

Osud nakonec dopřál Hrycjakovi neobvykle dlouhý život. Díky této skutečnosti si lze snáze uvědomit trvající souvislost tehdejších, zdánlivě už naprosto vzdálených událostí, s dnešní dobou. Rusko-ukrajinský antagonismus v ní dosáhl rozsahu a forem, který by si po polovině 20. století, v době Stalinovy smrti, stěží dokázal někdo představit. Těžko se lze divit, že se v posledních letech Ukrajinci pokoušejí vystavit neutuchající ruské velmocenské politice, která je chce rozdrtit, náležitý účet. Hrycjakův osud a vzpomínky, které zanechal, jsou jednou z nespočetných příloh k tomuto účtu…

(boz)