Ukrajinská kronika 2023/7 (červenec, dvaadvacátá válečná)

Na den 8. července připadl už pětistý den ruské války proti Ukrajině. Ukrajinská protiofenziva, vedená proti ruským okupačním vojskům od poloviny června, pokračovala pomaleji, než bylo očekáváno, udržela si však soustavný charakter na většině frontové linie procházející Ukrajinou.

Překážkou rychlejšího postupu je obrovský rozsah zaminování linie, na kterou dokázala proniknout okupační vojska. K tomu přistupuje rozsah opevňovacích prací, které Rusové uskutečnili od loňského jara v zájmu toho, aby příslušná území zůstala „na věčné časy“ jejich. Za této situace nejsou ani tanky a jiné zbraně dodané Ukrajině západními zeměmi zárukou rychlé změny vojenské situace v ukrajinský prospěch.

Ukrajinské jednotky pokračovaly v pomalém postupu jednak u Bachmutu, jednak v Zaporožské oblasti a u její hranice s Doneckou oblastí. Nebylo však ohlášeno osvobození většího množství tamních obcí s výjimkou vesnice Staromajorske. Hlavní linii ruské obrany se zatím nepodařilo prolomit. Relativní klid zůstal zatím zachován na nejdolnějším Dněpru v chersonském regionu a Rusové udržují pod svou kontrolou východní břeh řeky. Většího úspěchu nedosáhly ani ruské jednotky na pomezí Luhanské a Charkovské oblasti, kde se pokoušejí eliminovat ukrajinské úspěchy ze září minulého roku.

Stále bezohlednějším způsobem je nadále vedena ruská letecká válka, která působí lidské ztráty a hmotné škody zejména ve velkých městech ve většině regionů – jeden z útoků opět směřoval i na Lvov. Rusové několikrát bombardovali i známý černomořský Hadí ostrov.

Rusko také 17. 7. odstoupilo od tzv. obilné dohody z července loňského roku, která umožnila vývoz obilí z ukrajinských černomořských přístavů. Tento postup vyvolal protesty ve světě a nespokojenost řady afrických zemí, které byly dosud v postoji k rusko-ukrajinské válce neutrální. Rusko se nicméně v druhé polovině července snažilo o ničení ukrajinské přístavní infrastruktury a zásob obilí uloženého v tomto regionu a určeného pro vývoz do zahraničí. Při útoku na Odesu byl 23. 7. poškozen památkově cenný Preobraženský chrám.

Ukrajinci odpovídali leteckými útoky v oblasti jihovýchodní Ukrajiny, Krymu a některých ruských měst včetně Moskvy. Nesporným ukrajinským úspěchem se stalo nové, už druhé poškození důležitého Krymského mostu vedoucího z poloostrova do Ruska a zasažení Čongarského mostu spojujícího severní část Krymu s nyní okupovaným ukrajinským jihem.

Spojené státy dodaly Ukrajině v polovině července kazetovou munici, která pak byla ve frontové oblasti použita. Ruské jednotky jí při své agresi využívají dlouhodobě, takže diskuse o vhodnosti dodávek této zbraně Ukrajině, kterou zahájily některé členské země NATO, se jeví jako bezpředmětná. Nedořešeno zůstalo zajištění výcviku ukrajinských pilotů určených pro letouny F 16.

S válkou souvisí také postupný přesun tzv. wagnerovských jednotek ruské armády z oblasti na pomezí jižní Ukrajiny a Ruska do západní Bělarusi. Mají zde zřejmě cvičit běloruské jednotky a zároveň působit jako pomocná síla chránící diktátora Lukašenka a zastrašující běloruskou opozici. Zároveň představují určitou hrozbu pro severní Ukrajinu i pro východní část Polska.

Červencové zahraničně-politické aktivity Ukrajiny výrazně souvisely s přípravou dlouho očekávaného summitu NATO. Ukrajinský prezident ve dnech 6.–8. 7. postupně navštívil Bulharsko, Česko, Slovensko a Turecko a všude se snažil získat podporu pro boj své země. Z Turecka odvezl navzdory ruskému odporu skupinu velitelů pluku Azov, propuštěných vloni z ruského zajetí. V Turecku měli být umístěni až do ukončení války, ale prezident Erdogan umožnil jejich návrat domů. Po návratu se Zelenskyj sešel 9. 7. ve volyňském Lucku se svým polským protějškem a vzpomněli obětí ukrajinských protipolských akcí z r. 1943.

Brzy poté následoval summit NATO, uspořádaný v litevské metropoli 11. a 12. 7. za účasti prezidenta Zelenského. Otázka členství Ukrajiny, která jednáním dominovala, nebyla sice podle očekávání vyřešena jejím okamžitým přijetím do aliance, Ukrajina však obdržela příslib, že přijata bude, a to na základě zjednodušené a časově značně zkrácené procedury. Byl také iniciován vznik Rady Ukrajina – NATO a země tzv. Velké sedmičky vydaly navíc deklaraci o nezbytném zajištění budoucích bezpečnostních garancí chránících Ukrajinu. Toto rozhodnutí postupně podpořily i další světové země.

Ukrajinskou metropoli v červenci navštívil španělský premiér a jihokorejský prezident. V oblasti zahraničních vztahů zaujaly problémy ukrajinského vztahu s Gruzií, způsobené trvajícím uvězněním někdejšího prezidenta a ukrajinského občana Saakašviliho. Ten se od počátku ruské agrese ostře vymezuje proti postojům nynější gruzínské vlády k válce. Neshody obou zemí vedly počátkem července k dočasnému odjezdu gruzínského velvyslance z Kyjeva.

Z ukrajinských domácích událostí zaujala rezignace ministra kultury a informační politiky Tkačenka (21. 7.): následovala poté, co si vyměnil s prezidentem nesouhlasné názory na financování ukrajinské kultury za války. Tkačenka zatím zastupuje v úřadu jeho někdejší náměstek Karandějev. Premiér Šmyhala prohlásil, že Ukrajina je připravena ze 60 % na další topnou sezónu, ukrajinské politické vedení si však uvědomuje nebezpečí opětovných ruských útoků na energetickou soustavu Ukrajiny.

Rezignovali dva poslanci a jedna poslankyně ukrajinského parlamentu – dva z nich reprezentovali vládnoucí stranu Služebnice lidu. V případě poslance Aristova byl důvodem neohlášený odpočinkový pobyt na Maledivách, ve druhém půl roku trvající pobyt v zahraničí. S ohledem na ukrajinský volební systém mohl být pouze v jednom případě doplněn náhradník, zatímco dvě křesla zůstanou do příštích voleb neobsazena.

Nyní chybí v ukrajinském parlamentu už téměř padesát poslanců z celkového počtu 450, parlament nicméně zůstává usnášeníschopný. I v neúplném složení schválil rozhodnutí o přenesení data slavení Vánoc na termín podle juliánského kalendáře, změněn byl rovněž termín slavení Dne ukrajinské státnosti a Dne obránců a obránkyň Ukrajiny. Nejvyšší rada také přijala v prvním čtení návrh zákona povolujícíhé léčebné využití konopí.

S velkým zpožděním byli konečně ohlášeni letošní laureáti státní ceny Ukrajiny za literaturu a umění a současně bylo oznámeno nové složení výboru, který přijímá rozhodnutí o udělení této ceny: nyní ho vede bývalý ministr kultury, divadelní herec Jevhen Nyščuk. Souběžně se v červenci stali spisovatelé Oksana Zabužko a Oleh Sencov držiteli francouzského Řádu čestné legie. Po ostřelování města Kramatorsk zemřela mladá prozaička Viktorija Amelina.

V Kyjevě byly dobudovány sjezdy z Darnyckého železničně-automobilového mostu (postaven byl v letech 2004–2011) na levý břeh Dněpru a celá stavba tím byla ukončena. Zároveň začaly práce, které umožní odstranění hlavního atributu obřího pomníku Matky Vlasti, sovětského znaku. Pomník má být nyní označován jménem Matka Ukrajina.

Ukrajinská tenistka Ljudmyla Kičenok zvítězila spolu s Chorvatem Mate Plavičem v soutěži smíšených dvojic na wimbledonském tenisovém turnaji. Velké kontroverze se rozvinuly kolem vyloučení ukrajinské šermířky Olhy Charlan z mistrovství světa, protože odmítla po vítězném zápase se soupeřkou z Ruska podat jí ruku. Nakonec Mezinárodní federace šermu od uplatňování podobného postihu upustila.

(boz)