Ukrajinská kronika 2023/6 (červen, jedenadvacátá válečná)

Dlouho uvažovaná i ohlašovaná ukrajinská vojenská protiofenziva začala bez oficiálního oznámení 10. června. Během tří týdnů se ukrajinským vojskům podařilo dosáhnout určitých úspěchů, jejich postup byl však pomalejší, než předpovídali optimisticky naladění pozorovatelé. Je zjevné, že boj o jihovýchodní Ukrajinu bude dlouhý a složitý.

Postup Ukrajinců bylo možno sledovat jak v okolí města Bachmut, tak západněji, na rozhraní Zaporožské a Donecké oblasti. Na konci června bylo zjevné, že se Ukrajincům podařilo během tří týdnů osvobodit plošně větší území, než jaké ruská vojska obsadila za cenu velkých ztrát na přelomu minulého a loňského roku. Jakýmsi dodatečným bonusem se stalo osvobození i nevelkého území na okraji Donbasu, které ruská vojska obsadila v rámci „malé války“ už před devíti lety, v r. 2014.

Součástí války zůstaly ruské letecké útoky na ukrajinské civilní cíle, jejichž výsledkem byl opět nemalý počet obětí v městech blízkých frontě (Kramatorsk), ale také značně od ní vzdálených (Kryvyj Rih). Na oplátku se Ukrajina snažila útočit na strategické cíle v Krymu i v ruském pohraničí, úspěchem bylo nepochybně poničení mostu spojujícího Krym s jižní Ukrajinou a sloužícího k zásobování ruských vojsk. Na počátku června ještě navíc doznívaly bojové střety i severněji, na okraji Bělgorodské oblasti, kde se nakrátko prosadili bojovníci ruských protiputinovských jednotek, situovaných na území Ukrajiny.

Velký šok způsobil další válečný zločin Ruska, které zničilo 6. června hráz kachovské vodní přehrady na Dněpru a způsobilo rozsáhlé záplavy na jeho dolním toku. Příval vody postihl oblastní město Cherson i desítky obcí na obou březích ukrajinského veletoku. Na pravém břehu kontrolovaném Ukrajinou bylo napočítáno 21 mrtvých a určitý počet nezvěstných, na levém břehu okupovaném Ruskem byl tento počet nepochybně vyšší vzhledem k liknavému postupu okupačních úřadů. Ty sem nevpustily ani vyšetřovací misi OSN. V celé dolním Podněpří jsou však konstatovány obrovské hospodářské, kulturní a ekologické škody.

V souvislosti s tímto krokem, který měl podle všeho mj. zpomalit chod ukrajinské ofenzivy, vzrostly obavy z možného zničení či poškození jaderné elektrárny v Enerhodaru, kterou nadále okupují ruské jednotky. Ohrožený objekt navštívil znovu generální tajemník organizace MAGATE Rossi, aniž se mu podařilo získat jakékoli záruky ruské strany.

Vzrůstající ambice žoldnéřských, tzv. vagnerovských jednotek se projevily neočekávaným způsobem. Počátkem června se začaly stahovat od Bachmutu a nebylo jasné, jaký má být jejich další cíl při vojenských akcích. Zároveň rostly slovní útoky šéfa vagnerovců, Prigožina, proti ruskému ministrovi obrany Šojguovi a dalším vedoucím představitelům armády. Situace vyvrcholila kuriózním a operetně působícím „pučem“ Prigožina a jeho jednotek ve dnech 23. a 24. června v Rostově na Donu a jiných částech Ruska. Zdánlivý počátek vnitřní konfrontace v Rusku byl však přerušen dohodou neznámého obsahu, aniž by byl za vzpouru kdokoli z jejích strůjců potrestán.

V celém tomto příběhu hrál určitou roli i samozvaný běloruský prezident Lukašenko, který zřejmě pomohl zprostředkovat nalezení kompromisu. Jak to ovlivnilo jeho vlastní pozici, zatím nevíme a potvrzeny nejsou ani zprávy o tom, že do Bělarusi začaly být přesouvány jaderné zbraně, které si Lukašenko od Putina vyžádal.

Východoevropská situace se tedy v červnu nijak neuklidnila a jakékoli mírové zprostředkování zůstalo marné. Bezúspěšně se o ně pokoušeli jak vyslanec papeže Františka, tak delegace prezidentů Jihoafrické republiky a jiných afrických států. Na Ukrajinu však přijížděli představitelé zemí podporujících Ukrajinu. Byl to např. britský ministr zahraničí, kanadský premiér, prezidenti Litvy a Polska a také někdejší americký viceprezident Pence, který se bude příští rok pokoušet o úspěch v amerických prezidentských volbách. Podporu Ukrajině přijela vyjádřit také známá švédská ekologická aktivistka Greta Tunberg. Prezident Zelenskyj naopak omezil v červnu své zahraniční výjezdy a zúčastnil se pouze summitu Evropského politického společenství v Kišiněvě, konaného v první červnový den.

Severoatlantický pakt i Evropská unie, jakož i jednotlivé jejich členské státy nebo jejich zájmové skupiny pokračovaly v poskytování podpory Ukrajině. První místo zaujímaly nadále Spojené státy, které od února r. 2022 poskytly Ukrajině vojenskou pomoc v hodnotě šesti miliard dolarů. Na evropské úrovni byl schválen jedenáctý protiruský sankční balíček a Evropská komise konstatovala pokrok Ukrajiny při plnění podmínek pro vstup do Unie. V Londýně se navíc konala za velké účasti dne 22. června konference o poválečné obnově Ukrajiny.

Zajímavé, ač poněkud kuriózní je vyjádření vězněného gruzínského exprezidenta a po určitou dobu i ukrajinského veřejného činitele M. Saakašviliho. Řekl, že nepochybuje o tom, že v budoucnu povede gruzínsko-ukrajinská hranice po toku řeky Psou, která dnes odděluje gruzínskou Abcházii od ruské Kubáně. Zároveň však Saakašvili nakonec neuspěl u Evropského soudu pro lidská právě se svou stížností na to, že byl v r. 2018 zbaven někdejším prezidentem Porošenkem ukrajinského občanství.

V ukrajinsko-ruském sporu hrál nadále značnou roli i boj o výklad minulosti obou států a jejich vzájemných vztahů. V červnu přijaly postupně rezoluci o genocidním protiukrajinském charakteru stalinského Holodomoru lucemburský, slovenský a chorvatský zastupitelský sbor. Nizozemský Nejvyšší soud zase rozhodl 9. června definitivně o předání muzejních exponátů, nacházejících se na území tohoto státu a nazývaných termínem „skytské zlato“ právě Ukrajině a nikoli muzeím z území okupovaného Krymu.

Pokud jde o ukrajinské vnitřní záležitosti, stojí za zmínku, že prezidentovým rozhodnutím byl 8. květen stanoven definitivně dnem každoročního svátku vítězství nad nacismem. Dne 26. 6. byl ukončen tříletý soudní proces proti objednavateli a organizátorovi atentátu na známou chersonskou aktivistku Katerynu Handzjuk, která zemřela v listopadu r. 2018 – tento případ rozčeřil na dlouhou dobu hladinu veřejného života Ukrajiny.

Z personálních změn stojí za zmínku zvolení nového předsedy ukrajinské Nejvyšší kvalifikační soudcovské komise a odvolání generálního řediteli státního koncernu Ukroboronprom z funkce. Známý fotbalista a někdejší ukrajinský reprezentant Serhij Rebrov byl 7. června ustanoven novým šéftrenérem ukrajinského národního mužstva.

(boz)