Na srdce jsou Poděbrady – i na ta ukrajinská (10). Ukrajinská hlídka Poděbradských novin

Zatím neexistuje žádný soupis českých knižních, novinových a časopiseckých publikací o Ukrajinské hospodářské akademii. Četné příspěvky o Akademii jsou rozesety jak v centrálním, tedy pražském tisku, tak v novinách regionálních, především poděbradských, ale někdy i v nymburských a dalších. Daleko nejvíce nás však v této souvislosti může zajímat týdeník Poděbradské noviny.

Tento regionální list začal vycházet v roce 1915 a stal se nadlouho asi nejznámějším a nejčtenějším periodikem tohoto lázeňského města. Noviny vydávané v šestistránkovém rozsahu se držely konzervativní typografické podoby i obsahové struktury. Nabízely jen málo rozsáhlejších článků, především úvodníků a fejetonů, sem tam byla otištěna báseň. Převažovaly však kratší informace rozdělené do pravidelně či občasně zařazovaných rubrik. Ilustrací bylo v novinách otiskováno (kromě některých výtvarně pojatých inzerátů) jen málo.

Redaktor Poděbradských novin se snažil zachytit vše podstatné, co se ve městě a okolním okresu dálo. Už v roce 1922 proto list věnoval pozornost založení a prvním krokům tamní Akademie. Nečekaně vzniklá, značně početná i aktivní jinonárodní skupina učitelů, studentů a dalších osob vyvolávala ve městě zájem. Přítomnost Ukrajinců totiž v mnohém poznamenávala každodenní život Poděbrad i finanční situaci a možnosti části tamních obyvatel, např. poskytovatelů bytů a obchodníků.

Příspěvků o Akademii v Poděbradských novinách neubývalo ani v dalších letech. Dlouho je bylo možno najít v několika různých rubrikách. Na počátku r. 1927 přibyla rubrika nová, nazvaná prostě Ukrajinská hlídka. Poprvé se objevila v čísle 4 z 21. ledna 1927 a v život ji uvedla tato redakční poznámka: „Novou rubriku otvíráme v dnešním čísle. Vyžádala si ji ukrajinská emigrace v Poděbradech, aby tiskem byla ve styku s českou veřejností. Rubriku tuto bude obstarávati zvláštní redakční rada ukrajinská příspěvky z vlastních řad.“ Nová rubrika se poté objevovala téměř pravidelně na různých stránkách listu – rozhodovalo asi to, jak brzy nebo naopak pozdě byl příslušný soubor textů dodán.

Ukrajinská hlídka přinesla při své premiéře tři texty. Dva z nich se věnovaly tehdy ještě nedávné historii – devátému výročí samostatnosti Ukrajiny, jež byla prohlášena koncem ledna r. 1918, a srážce u obce Kruty, ve kterém se pokusili kyjevští studenti zastavit postup bolševických jednotek na metropoli Ukrajiny. Ve třetím textu nazvaném „Z Poděbrad do Polska?“ vyvracel autor nepravdivé zprávy o možném přestěhování Akademie z Československa do sousedního státu, daleko problematičtěji naladěnému vůči Ukrajincům. V tomto i dalších číslech totiž najdeme příspěvky zmiňující se o Ukrajincích i na jiných místech listu.

Množství ukrajinského materiálu v Poděbradských novinách nebylo nijak malé a je třeba pokusit se o jeho základní charakteristiku. Vasyl Bybik a jiní spolupracovníci rubriky se snažili především informovat o Akademii a o všem dění, které s touto vysokou školou souviselo. Psali o volbě nových vysokoškolských funkcionářů, o závěrečných zkouškách a nových absolventech, ale také o publikacích školy a jejich příznivém ohlasu v Československu i za jeho hranicemi. V Ukrajinské hlídce bylo informováno také o návštěvě domácích i zahraničních zájemců v prostorách Akademie a o veřejných přednáškách zajištěných učiteli školy nebo naopak českými řečníky.

Pozornost byla věnována např. osvětovému zájezdu studentů Akademie na Moravu nebo účasti představitelů školy na mezinárodních či všeslovanských sjezdech a kongresech. V případě mezislovanských akcí se mohlo jednat jak o sjezd geografů a etnografů, tak o kongres včelařů. Domácí i zahraniční kontakty umožňovala také místní ukrajinská pobočka známé YMCY nebo spolek nazvaný Ukrajinské vysokoškolské sdružení pro Společnost národů.

Nemalé pozornosti se dostalo kulturním a sportovním aktivitám, které se v rámci Akademie odehrávaly. Sledována byla úspěšná činnost pěveckého sboru – některá jeho vystoupení podpořili i studenti ukrajinských vysokých škol z Prahy. Zvláštní zájem budilo i baletní studio mistra Kostina, které pořádalo vystoupení pro domácí zájemce i lázeňské hosty a kde mohli zkusit své síly také malí čeští zájemci z Poděbrad.

Neméně pozornosti budily sportovní snahy zahrnující vedle utkání fotbalistů a volejbalistů také úspěšná vystoupení ukrajinských šachistů, kteří se zúčastnili i celoročních regionálních (severočeských) soutěží. Specifickou kapitolou byla aktivní činnost ukrajinského Sokola v Poděbradech, mezi studenty se však v určitém rozsahu rozvíjel i skauting.

Část příspěvků se týkalo česko-ukrajinské spolupráce v Poděbradech, spočívající např. ve vzájemném obdarovávání. Zatímco Ukrajinci se snažili podpořit postavení městské sokolovny, aspoň někteří Poděbraďané podporovali akce připravované např. kolem Vánoc pro místní ukrajinské děti. V rubrice ale najdeme také úvahu dokládající rozpaky ukrajinských studentů spojené s tehdy běžným líbáním dámských rukou…

Česko-ukrajinské vztahy byly však sledovány i na jejich celostátní úrovni a opakovaně byly hledány styčné body sbližující oba národy. Reprezentovaly je takové osobnosti jako Ševčenko z ukrajinské nebo Masaryk z české strany. V rubrice byly zachyceny i události aktuální, např. koncert Jana Kubelíka v Charkově. Zároveň list sledoval psaní českého tisku o Ukrajině a bral si na paškál názory listů, které psaly o Ukrajincích a jejich hnutí rezervovaně nebo zcela negativisticky (Národní listy a České slovo). Kritice však byly podrobeny i názory levičáckého profesora Zdeňka Nejedlého a výrazně polemický osten sledoval také pohledy ruské politické emigrace na ukrajinskou otázku.

Ukrajinská rubrika se nemohla vyhnout ani pokusům o sledování a výklad různých aspektů tehdejší situace v sovětské i polské části Ukrajiny a uvnitř ukrajinské emigrace. Zvláště velké pozornosti se dočkal v čísle 43 z 21. října 1927 proces s vrahem nejvyššího představitele ukrajinského exilu Symona Petljury. List bral zavražděného v trvalou ochranu a odmítal tvrzení o jeho antisemitismu. Celkově se Bybik a jeho spoluautoři dívali na výhledy ukrajinských snah o státnost optimisticky. Tak v čísle z 2. 3. 1928 čteme: „Všechno dosvědčuje, že myšlenka ukrajinské samostatnosti je všeobecně na postupu a její uskutečnění se blíží.“ Do 1. prosince 1991, kdy byla nezávislá Ukrajina realizována na základě výsledků celostátního referenda, tehdy zbývalo čtyřiašedesát let…

Napočítal jsem celkem 85 čísel Poděbradských novin, do kterých byla Ukrajinská hlídka zařazena. Scházela v listu jen pětkrát, její existence však náhle skončila na konci září 1928. K této skutečnosti zjevně přispěly zatím blíže neznámé spory uvnitř ukrajinské komunity v Poděbradech. V posledním vydání hlídky je na ně upozorněno s tím, že „redakce Ukrajinské hlídky na svou činnost rezignuje“. Neznamená to, že by se zprávy o ukrajinské akademii a jejích aktivitách z Poděbradských novin úplně vytratily, ubylo jich však a nebyly už koncentrovány na jednom místě.

K ukončení činnosti ukrajinské rubriky mohlo však přispět i to, že její redaktor Vasyl Bybik uzavřel svá studia. Tento student bankovně-obchodního pododboru hospodářsko-družstevní fakulty UHA absolvoval právě v r. 1928. Narozen byl v srpnu 1894 na Poltavsku ve vsi Hudymy a v době, kdy mu bylo svěřeno redigování rubriky, byl už téměř „v Kristových letech“. Na Akademii mu byla v letech 1926–1928 svěřena předsednická funkce v úvěrním a úsporním družstvu Jednisť (Jednota).

O tom, kde a jak žil Ing. Bybik po ukončení studia, nevíme skoro nic. Patří ke studentům Akademie, kteří se nám po jejím absolvování ztrácejí z dohledu – zřejmě se mu v žádném oboru nepodařilo výrazněji vyniknout. V r. 1938 byl členem exilového Spolku ukrajinských inženýrů a snad žil v Čechách až do jara r. 1945. Poté odešel jako mnoho jeho vrstevníků-emigrantů do západní části Německa a odtud do USA. Zemřel na začátku července r. 1954 v New Yorku. Dnes patří stejně jako většina studentů poděbradské Akademie (a počítám k nim i svého dědu, Ing. Hryhorije Klymenka) ke zcela zapomenutým osobnostem. Jím vedená Poděbradská hlídka však nabízí i po uplynutí téměř tří čtvrtí století zajímavý soubor údajů o životě a aktivitách poděbradských Ukrajinců a Ukrajinek.

(boz)