Ukrajinská kronika 2022/11 (1.–16. července, osmá válečná)

Druhá polovina letošního roku bude mimo jiné charakterizována českým předsednictvím v rámci Evropské unie. Je to teprve podruhé, co na Českou republiku přišla v této souvislosti řada. Už předem bylo premiérem Fialou ohlašováno, že výraznou prioritou v tomto období zůstane prosazování evropské podpory pro bránící se Ukrajinu. První polovina července tento ohlášený trend potvrdila.

Zároveň zůstává pro Ukrajinu jednou z hlavních priorit naplňování statusu kandidáta členství v Unii, který získala koncem června. Dokladem nového a bližšího vztahu Ukrajiny k sjednocené Evropě se stalo v první červencový den slavnostní umístění vlajky Evropské unie v zasedacím sále ukrajinského parlamentu.

Dokladem mezinárodních snah o koordinaci pomocných akcí pro Ukrajinu byla konference v italském Luganu, kde se jednalo 4. a 5. 7. za účasti 58 delegací států a mezinárodních organizací o projektu obnovy Ukrajiny v letech 2023–2032. Ukrajinu reprezentoval premiér, předseda parlamentu a podstatná část ministrů. Představeno bylo 850 konkrétních projektů v hodnotě 750 miliard dolarů. Zatím byla dohodnuta konkrétní pomoc Ukrajině ve výši 1,9 miliardy dolarů. Jak oznámil mariupolský primátor, jen obnova tohoto města, odhadovaná na sedm až deset let, by vyžadovala částku 14 miliard dolarů. V Luganu se jednalo mimo jiné o tom, jak by se pomáhající státy mohly soustředit na jednotlivé regiony Ukrajiny.

Dne 15. července ohlásila Evropská komise předběžný obsah sedmého (nebo také šestapůltého) sankčního balíčku proti Rusku, který má zlepšit fungování už dříve vyhlášených sankcí. Nově má být zaveden např. zákaz nákupu zlata od Ruska, zatímco ve věci nakupování nafty a plynu nebylo ani tentokrát dosaženo dohody. O příslušných sankcích nyní bude jednáno na úrovni představitelů jednotlivých států a opět lze očekávat např. obstrukce Maďarska.

Pokud se jedná o bilaterální styky evropských zemí s Ukrajinou, její hlavní město v poslední době navštívil norský, irský a nizozemský premiér a švédská premiérka, zmínit lze také návštěvu předsedy francouzského senátu a polského ministra obrany. Praha přivítala na pracovním pobytu ukrajinského ministra spravedlnosti a při zahájení výstavy zničené ruské vojenské techniky také ministra vnitra. Do česko-ukrajinských vztahů se jistě určitou měrou promítne také 9. července ohlášené odvolání velvyslance Ukrajiny v Praze Jevhena Perebyjnise z funkce v rámci pravidelné obměny diplomatického sboru. Jméno jeho nástupce zatím nebylo oznámeno.

Zvláštní místo v rámci evropsko-ukrajinských vztahů hrála od počátku války Velká Británie, stojící už nějakou dobu mimo Unii. Proto nelze v tomto přehledu pominout ohlášení demise britského premiéra Johnsona, oznámené 7. 7. Jeho podpora Ukrajiny byla v minulých měsících opravdu výrazná a nikoli jen slovní. Ukrajinskými politiky i veřejností byl Johnson alias Džonsoňuk velice oceňován a nyní bude s napětím očekáván výběr jeho nástupce či nástupkyně i vztah této osoby k současné ukrajinské problematice.

Setrvale pozitivní zůstaly vztahy Ukrajiny s USA a s administrativou prezidenta Bidena. Nic na tom nezměnilo nečekané vystoupení americké kongresmanky ukrajinského původu Spartzové, rodačky z Černihovské oblasti, která žije od r. 2000 v USA. V dopisu prezidentu Bidenovi vyslovila některá obvinění proti šéfovi ukrajinské prezidentské kanceláře Jermakovi. Zdá se však, že tento krok nepoznamená ukrajinsko-americké vztahy výraznějším způsobem.

Na bodě mrazu setrvaly rusko-ukrajinské vztahy. V první den července začal fungovat dříve těžko představitelný vízový systém Ukrajiny s Ruskem, do 12. 7. však požádalo o ukrajinské vízum pouhých deset Rusů. O ukrajinsko-ruských obilních rozhovorech bude zmínka níže, žádná jednání o ukončení války však nejsou na pořadu dne. Rusko se zároveň nemůže vybabrat z diplomatické defenzivy, vyplývající z jeho agrese – doložil to debakl ministra zahraničí Lavrova na světové hospodářské konferenci v Indonézii a jeho předčasný odjezd (8. 7.). Příznačná byla také hysterická reakce mluvčí ruského ministerstva zahraničí na zprávu o začlenění ukrajinského boršče do soupisu světového kulturního dědictví UNESCO.

Spíše jako kuriozita zapůsobila zpráva, že diktátorská „Korejská lidově demokratická republika“ uznala 13. 7. nezávislost obou ruských protektorátů v Donbasu. Je logické, že Ukrajina poté přerušila s režimem v Pchongjangu diplomatické styky.

Ve vývoji agrese proti Ukrajině se projevilo dočasné zpomalení postupu ruské armády. Na počátku července bylo konstatováno, že Rusko okupuje 2610 ukrajinských lokalit, zatímco 1027 jich bylo už osvobozeno. Pro Rusy bylo zatím posledním výrazným úspěchem obsazení města Lysyčansk dne 4. července (zůstalo zde jen 12 000 z někdejších více než 100 000 obyvatel). Dobytí města bylo prezentováno ruské veřejnosti jako úspěšné završení „osvobozování Luganské lidové republiky.“ Takto je „oslavili“ i ruští kosmonauti na orbitální stanici, ale zdá se, že předčasně – ukrajinské síly ještě zlomek Luhanské oblasti se dvěma obcemi brání.

Těžším soustem bude pro Rusy dobytí zbylé, ještě poměrně velké části Donecké oblasti s městy Bachmut, Slovjansk a dalšími – tento cíl se okupační vojska po ohlášené „taktické přestávce“ pokusí realizovat v následující etapě bojů. Pro zajímavost lze připojit údaj, že od počátku bojů uprchlo z té části Donecké oblasti, na které ruská vojska útočí, kolem osmdesáti procent obyvatel. Při širším pohledu zjišťujeme, že v důsledku ruské agrese ztratilo domov až 800 000 Ukrajinců v různých regionech země.

Ukrajina, jejíž nezávislost brání údajně až 950 000 osob ve zbrani, z toho 700 000 příslušníků armády, ohlásila současně záměr osvobodit protiofenzivou zatím okupované části Chersonské a Zaporožské oblasti. Ukrajinské jednotky pozvolna postupují do okolí oblastního města Cherson. Podstatným úspěchem zůstává vyhnání ruské posádky z Hadího ostrova, zmíněné v minulé kronice. Na ostrově byla 4. 7. vztyčena ukrajinská vlajka, podstatnější je však to, že vypuzení Rusů uvolnilo možnost lodní dopravy z dolního Dunaje do Černého moře.

Snad to umožní obnovení už delší dobu blokovaného vývozu ukrajinského obilí do světa. O této otázce byly konány 13. 7. čtyřstranné rozhovory v tureckém Istanbulu, které měly tento tíživý problém vyřešit. Jednání skončilo dílčím úspěchem a bude v něm dále pokračováno v zájmu podepsání konkrétní dohody. Jejím výsledkem by se mělo stát odblokování obchodních přístavů v Odese i v blízkém Čornomorsku a Pivdenném.

Rusko nadále pokračovalo v teroristických útocích proti ukrajinskému civilnímu obyvatelstvu v okolí fronty i v ukrajinském zázemí. Nejvíce obětí si vyžádal 9. 7. zásah obytného domu v městě Časiv Jar (48 mrtvých) a dne 14. 7. raketový útok na oblastní město Vinnycja (24 mrtvých). Trvale je ničeno černomořské oblastní město Mykolajiv. Podle některých údajů už Rusko vystřelilo na ukrajinská města kolem tří tisíc raket různého typu.

Ukrajina zařazuje oprávněně tyto útoky na rostoucí seznam ruských válečných zločinů a její ministr zahraničí Kuleba navrhl vytvoření zvláštního tribunálu k vyšetření zločinů ruské agrese. V první polovině července se situace změnila v tom směru, že ukrajinské jednotky dokázaly využít dodané raketové systémy Himars a systematicky ničily ruská skladiště zbraní i velitelská stanoviště ve vzdálenějším zázemí fronty.

Z událostí ukrajinské vnitřní politiky je třeba zmínit zvolení Dmytry Lubince, rodáka z Rusy okupované Volnovachy novým ombudsmanem (1. 7.). Zároveň bylo předsedou parlamentu potvrzeno, že až do ukončení válečného stavu nelze zvolit nové dva poslance za ty, kteří nedávno rezignovali. Jiní poslanci jako Viktor Medvedčuk nebo Oleksij Kovaljov jsou vyšetřováni pro podezření z vlastizrady.

K uzavření se blíží proces zákazu proruských politických stran. Postiženo jich bylo takto čtrnáct, většinou se však jednalo o málo významné subjekty. Nejnověji zaujal opětovný zákaz Komunistické strany Ukrajiny. Poprvé bylo proti ní toto opatření uplatněno už v prosinci 2015, ale vzhledem k dlouhodobé právní kolizi nevstoupilo plně v platnost.

(boz)