Ukrajinská kronika 2022/9 (17. května – 15. června, šestá válečná)

Také tentokrát si připomínáme události celého jednoho měsíce, během něhož překročila délka ruské agrese proti Ukrajině magickou hranici sta dní. Agresor jistě dosáhl jen části svých původních cílů a zaplatil za to nečekaně vysokou cenu. Ještě vyšší cenu však platí Ukrajina obrazem zkázy, která byla způsobena velké části ukrajinského území. Bohužel není bilance ruské agrese ještě uzavřena.

Je pochopitelné, že současná Ukrajina nemá mnoho příležitostí ani chuti ohlížet se v čase zpět. Na pohřeb jejího prvního prezidenta Leonida Kravčuka se 17. 5. dostavili tři ze čtyř následujících prezidentů a také současná hlava státu. Tato událost přesto nebyla využita k výraznějšímu bilancování – na to teprve bude čas. O něco později si Ukrajina trochu vydechla při tradičním Dni vyšyvanky, do které kdesi oblékli i tank. Poměrně optimistickou událostí se stal také letošní Den Kyjeva.

Situace na frontě nicméně zůstává složitá a nepříliš příznivá. Ruská armáda po přeskupení a doplnění sil pokračovala díky velké převaze svého dělostřelectva v postupu – ten je patrný zejména v Luhanské oblasti. Tento vývoj, přinášející zničení a okupaci dalších ukrajinských lokalit, zůstal ovšem dosti pomalý. Dokládá to nejednoznačný úspěch pokusů o ruské ovládnutí města Severodoneck. Ruské jednotky dorazily na jeho okraj koncem května, ani po dalších dvou týdnech však město jako celek nebyly schopny obsadit. Zvýšilo se také ohrožení města Lysyčansk ležícího v sousedství Severodonecka a ohrožena je řada lokalit v Donecké oblasti. Z oblasti Luhanské zůstalo pod kontrolou Ukrajiny jen asi 5 % území.

Za zmínku však stojí nadějněji působící, byť rovněž pomalu postupující protiofenziva ukrajinských sil v Chersonské oblasti, kde se Ukrajinci značně přiblížili k okupovanému oblastnímu centru. V něm a také v jiných městech jižního regionu, např. v Melitopolu, se aktivizovali odpůrci ruské okupace a je stále častěji slyšet o jejich aktivitách. Poměrný klid zůstal zachován na druhé straně země, při ukrajinsko-běloruské hranici. Běloruský diktátor se sice nechal slyšet, že bude možná muset bránit západní Ukrajinu před hrozící „polskou okupací“, jeho výroky však celkem nikoho nezajímají.

Žádná rusko-ukrajinská jednání nejsou nadále vedena a několikrát byla uskutečněna pouze výměna pozůstatků padlých vojáků obou armád. Od počátku června začala ukrajinská strana přiznávat vyšší míru vlastních ztrát, což může souviset s neustávajícími apely Ukrajiny, aby jí západní země dodaly větší počet takových zbraní, s jejichž pomocí by bylo možno obrátit vývoj situace na frontách. Do jejich blízkosti, a to do Charkovské a Zaporožské oblasti, se dvakrát vypravil ukrajinský prezident, aby povzbudil své vojáky.

Neméně podstatné jsou dopady zatím ukončených bojů v některých částech Ukrajiny. Připomenut musí být zejména Mariupol, kde se ruské úřady snaží v největším rozsahu zavést nové pořádky, které by měly platit „na věčné časy.“ Týká se to rusifikace veřejného prostoru i školství, snahy využít místní obyvatele, kteří přežili válku a zůstali v troskách města, k masovému obviňování ukrajinských vojáků ze zničení města a ze zodpovědnosti za krušný osud jeho obyvatel.

Nejistá zůstává budoucnost asi 2 500 zajatých vojáků Azovstalu, kteří do posledka bránili Mariupol, dostali povolení k ukončení odporu a byli pak odvezeni na území kontrolované Ruskem. Zůstává nejasné, zda se Rusko odhodlá postavit aspoň část z nich před soud.

Procesy se zajatými ruskými vojáky už v malém probíhají. Pozornost vzbudilo odsouzení ruského vojáka Šyšymarina za zabití ukrajinského civilisty k doživotnímu trestu. Podstatně pochybnější soud, pracující pod ruskou kuratelou v „Doněcké lidové revoluce“, udělil o něco později dvěma Britům a Maročanovi, kteří bojovali na ukrajinské straně, trest smrti, který tyto pseudostáty po svém vzniku obnovily. Uveďme ještě, že 11. června přijela na Ukrajinu nezávislá mezinárodní mise OSN pro zkoumání ruských válečných zločinů.

Důležitou událostí týkající se ukrajinských zahraničních vztahů byla krátká návštěva polského prezidenta Dudy v Kyjevě, uskutečněná dne 22. 5. O něco později byla podepsána polsko-ukrajinská smlouva upravující další dodávky zbraní bránící se zemi. Ruská propaganda zároveň rozvinula tezi o polských ambicích na obsazení západní Ukrajiny. V tomto duchu vystoupil s písemným projevem i dávno zkompromitovaný exprezident Ukrajiny Janukovič.

V Ukrajině pobýval také portugalský premiér a francouzská ministryně zahraničí a v první červnový den přijela do Kyjeva nová americká velvyslankyně. V Kyjevě znovu pobývala 11. června také Ursula von der Layen. Tento příjezd souvisel s tím, že Evropský parlament schválil 8. června rezoluci žádající schválení kandidátského statusu Ukrajiny v EU a na shodném závěru se shodli také vůdci všech parlamentních frakcí. Před polovinou června byla ohlášena návštěva francouzského prezidenta a německého i italského premiéra. Oproti tomu papež František sdělil, že na Ukrajinu se zatím nevypraví, ač tam byl zván.

Ukrajina byla zastoupena na několik způsobů při Světovém hospodářském fóru v Davosu ve dnech 23.–29. května. Delegáti mohli sledovat na obrazovce další projev prezidenta Zelenského a Ukrajinci dostali možnost prezentovat ve zmíněném švýcarském městě pavilon ruských válečných zločinů – pro instalaci příslušné expozice byl příznačně využit objekt využívaný v minulosti ruskou delegací. To že právě ona letos v Davosu chyběla, nepřekvapí.

Pokračovalo poskytování finanční pomoci Ukrajině jak ze strany USA (40 miliard dolarů), tak z EU, která 24. 5. zrušila na rok clo na zboží vyvážené z Ukrajiny na evropské území. Značnou finanční podporu poskytla Ukrajině i Světová banka. Zároveň se země Unie dohodly 3. 6., po velkých sporech, na zařazení či kompromisní formulaci některých bodů obsahu šestého sankčního balíčku namířeného proti Rusku. Jeho principy jsou charakterizovány nedůsledností. Ukrajina přes všechnu dodanou i ohlášenou vojenskou pomoc prohlašuje, že dostala jen desetinu toho, co potřebuje.

Končíme událostmi domácí politiky. Před polovinou února byla řadou soudních rozhodnutí zastavena činnost strany Opoziční blok a šesti dalších proruských uskupení včetně kdysi významné Socialistické strany Ukrajiny. Ukrajinský parlament prodloužil válečný stav do 23. srpna a zvýšil vojenské výdaje ukrajinského rozpočtu na 247 miliard hryven. Zároveň bylo ohlášeno, že v prvním čtvrtletí tohoto roku klesl ukrajinský hrubý domácí produkt o 15 %. Parlament také odvolal z funkce ombudsmanku Ljudmylu Denisovu za některé sporné výroky týkající se násilí páchaného ruskými vojáky na ukrajinských ženách. Znovu se začalo hovořit o obviněních exprezidenta Porošenka, o kterém vypovídal také zadržený Viktor Medvedčuk. A konečně proruská Ukrajinská pravoslavná církev, která dosud udržovala svou podřízenost Ruské pravoslavné církvi, ohlásila koncem května svoji samostatnost s tím, že zachová s ruskou institucí duchovní komunikaci. Není ovšem jasné, nakolik je toto opatření jen taktickým krokem, který vyvolala současná válka.

(boz)