Spolkový president Steinmeier jako persona non grata

Prosím, poučte mne: Když se někdo někam neohlášeně pozve a není akceptován („Jsem váš strýc Miloš, budu u vás do léta bydlet, nemáte becherovku?“), je to ostuda toho, kdo řekne: “Děkuji, ne!“ anebo toho, kdo se nezván vnucuje, např. aby prostřednictvím vhodných fototermínů zahladil desetiletí svinstev, která potenciálnímu hostiteli udělal?

Tedy jinými slovy, zaregistrovali jste, že by Ukrajina kdy pozvala Franka Waltera Steinmeiera ke státní návštěvě? … a poté ono pozvání zrušila? Já vím jen o návštěvě polského prezidenta Dudy a prezidentů tří baltských států, pozvaných Zelenským do Kyjeva…
Německem přesto prochází vlna naprostého vzrušení: spolkový president Steinmeier odmítnut presidentským kolegou v Kyjevě! No hned o tom taky informoval světovou veřejnost… Taková drzost! 

Předseda frakce SPD v Bundestagu Rolf Mützenich hned veřejně požadoval, aby "ukrajinští představitelé dodržovali alespoň minimum diplomatických zvyklostí a nevměšovali se nepřiměřeně do vnitřní politiky naší země". („Vměšování se nepozváním, kurnik, to je diplomatické novum. Nebo není?“) Přidal se dokonce i (celoživotně naprosto nediplomatický) Wolfgang Kubicki, místopředseda FDP, který řekl, že má pro ukrajinské politické vedení pochopení: země bojuje o přežití. "Ale všechno má také své meze. Nemyslím si, že ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj udělal dobře, když odmítl nabídku takové návštěvy." 

Prostě, když se německý prezident někam pozve, mají všichni okamžitě nastoupit, smeknout a pohostit ho… ať už si o něm myslí cokoliv. Povyk to byl (včera i dnes ještě v časném podvečeru) veliký, jenže postupně začal být kompenzován: Freidrich Merz, předseda CDU, řekl, že je to diplomatická ostuda, ale že po tom, co Steinmeier čtvrt století budoval německou proruskou a implicitně protiukrajinskou politiku, není se Kyjevu co divit. 

Všichni tři přední poslanci červeno-žluto-zelené koalice, kteří v úterý navštívili Lvov, se rovněž vyslovili pro další dodávky zbraní, pro co nejrychlejší zákaz dovozu ruské ropy a jasnou perspektivu EU pro Ukrajinu. Ve Spolkovém sněmu je pro to široká většina. Německo musí převzít ještě větší odpovědnost.

Včera byla nadto na Ukrajině velmi přátelsky přijata delegace významných poslanců Bundestagu za strany vládnoucí koalice. Dnes o tom v televizi referoval poslanec SPD a předseda zahraničního výboru parlamentu Michael Roth: Na dotazy, co říká onomu diplomatickému faux pasu prostě opakovaně neodpovídal a místo toho opakovaně bouřlivě žádal dodání tanků na Ukrajinu, a to ihned, tedy než začne ruská velkoofenziva na Donbas. 
Řekl, že to, co viděl, zcela převrstvilo jeho dosavadní pochyby o dodávkách těžkých zbraní….  Souzněl zcela se zelným vicepremiérem a ministrem hospodářství Habeckem: „Nemá smysl říkat: Za tři čtvrtě roku něco dostanete. Materiál se tam musí poslat teď.“

Všichni tři přední poslanci červeno-žluto-zelené koalice, kteří v úterý navštívili Lvov, se rovněž vyslovili pro další dodávky zbraní, pro co nejrychlejší zákaz dovozu ruské ropy a jasnou perspektivu EU pro Ukrajinu. "Ve Spolkovém sněmu je pro to široká většina. Německo musí převzít ještě větší odpovědnost," uvádí se ve společném prohlášení předsedů výborů Spolkového sněmu pro zahraniční věci, obranu a Evropu Michaela Rotha (SPD), Marie-Agnes Strack-Zimmermannové (FDP) a Antona Hofreitera (Zelení), které získala Deutsche Presse-Agentur.

No a liberálně nepokrokový list Frankfurter Allgemeine Zeitung dnes přinesl článek zkušeného politického komentátora Markuse Wehnera na téma „Život a dílo pro Rusko, aneb F. W. Steinmeier jako do poslední chvíle nadšený a nekritický podporovatel Moskvy proti Ukrajině“. Je to hutné. Prostě portrét špičkového proputinského kolaboranta nebo snad kolaborantova poskoka. Vy byste ho pozvali? Soudruha prezidenta…

Ono je to všechno drobet symptomatické: Němcům (tedy zdaleka ne všem, ale některým) už s Ukrajinou dochází trpělivost: Ti pořád něco chtějí, mluví do médií, pořád odtud přicházejí uprchlíci… kdyby to už konečně prohráli, mohly by se zase rozjet kšefty…. 

Vědomí, že Putina nelze udobřit tím, že Evropa obětuje Ukrajinu a že tahle válka, která nás bude ohrožovat všechny, by měla být dovedena až do zhroucení moskevského režimu a do znehodnocení jeho vražedného potenciálu, se prosazuje v Evropě opravdu nesnadno a pomalu. Snad ještě o fous pomaleji a jen ztěžka k tomuto poznání dospívá čelná politika (zejména socdemácká) v Německu a zcela evidentně ještě méně ve Francii (nedej Bože, aby vyhrála lepenka, to by byl v tomto směru konec…).

Šíří se únava a vlastně i nevůle nemalých segmentů společnosti vůči Ukrajincům, „kteří si za to sami mohou, že ještě neprohráli“. K tomu na nás všechny, Portugalce jako Čechy, dopadá euroatlantická inflace, ohromné zdražení energií, přetrvávající problémy továren se surovinami i komponenty a navíc hravé vlnky covidu, který nám jemně naznačuje, že nezmizel a na podzim opět přijde s plnou silou… Ani u nás to všechno nebude lepší – už teď rozjíždí Babiš svoji (proruskou) kampaň…

A tam na východě se Ukrajina připravuje na ruskou megaofenzivu v Donbasu, při které má být zničeno jádro ukrajinské armády a následně (do přehlídky 9. května) odtržena východní část Ukrajiny a připojena k Rusku. Zaznívají varování, že při tom bude dosavadní ruská taktika mrtvých měst rozvedena do ještě většího měřítka.

Já vím, že jsem Vám to už psal: Nezapomínejme, že Ukrajinci bojují a umírají taky za nás. Za Prahu…

(jip)