Odesa 2021 (3): Mušličky I. Foršmak na úvod

Málokdo z nás, vnitrozemců, odolá při pobytu u moře jedné zvláštní výzvě. Mám na mysli hledání nebo přímo sbírání mušliček. Takovou činností se ve volných chvílích zabývají nejen děti, ale i zcela dospělí lidé – vždyť mušličky jsou asi nejdokonalejším zhmotněním hezkých vzpomínek na moře. Vracejí nás na jeho břehy aspoň na chvilku i po letech…

ForšmakVyprávění o Odese a několika dalších místech jihozápadní Ukrajiny jsem se rozhodl podat v mušličkové podobě. Budu vzpomínat prostřednictvím krátkých textů jak na různé spatřené maličkosti, tak snad i na věci důležitější. Kolik těch mušliček nakonec vznikne a o čem všem budou vypovídat, neumím předem říci. Ale i v tom je určitý půvab – chci se asi sám nechat výsledkem tak trochu překvapit.

Mušlička první by tedy měla být určitým úvodem k většímu celku. Je možno ji považovat za svérázný předkrm – a už tu mám první malé téma, právě z kulinární sféry. O odeské kuchyni se tu před časem psalo víc, ale na všechno se tehdy nedostalo. Ani na foršmak ne…

Už samotné to slovo je půvabné. Předkrm se řekne německy Vorspeise, ale v Odese se setkáme s jiným slovíčkem, které zní dost podobně – je to právě foršmak. To slovo zní, jako by mělo označovat jakousi „předchuť“, ale do etymologických výkladů se tu pouštět nebudu. Podstatné je to, že se jedná o typ studeného předkrmu. Připravuje se ze sledě, cibule, vajíček, jablek, hořčice a některých dalších ingrediencí.

Není až tak důležité, jak dlouhou má tento pokrm tradici nebo kdy a odkud se do Odesy dostal. Foršmak se vyskytuje třeba i ve Finsku, tedy na druhé straně Evropy. V každém případě připomíná jméno tohoto pokrmu někdejší velmi silnou početnou etnicko-náboženskou skupinu. Židé významnou měrou spoluvytvářeli tvář Odesy v době, kdy město bylo jedním z mladých, ale přitom velmi významných center carské říše. O odeských Židech jsem před odjezdem na východ samozřejmě něco málo věděl, o foršmaku ale nic. Už kvůli tomu nevšednímu, sympatickému jménu jsem foršmak okusil a nelitoval. S jistotou ho zařazuji mezi zajímavé a chutné pokrmy, v jejichž případě se nemusí s konzumací končit…

kavárnaForšmak-OdesaNajít se dá tento pokrm na jídelníčku řady odeských restaurací, větších i menších. Až po návratu do Prahy jsem se dopátral stopy po kavárně, která nese právě jméno Foršmak. Nachází se kdesi v poměrně dlouhé Pasteurově ulici, kousek od historického centra. Chodili jsme městem jednou dopoledne kousek odtud. Kdybych si tehdy kavárny všiml, třeba bych právě tam našel foršmak v nejautentičtější podobě. Ověřit to však bude možné leda někdy příště. Možná, že i kvůli tomu by stálo za to zajet do Odesy znovu, důvodů by se ale samozřejmě našlo víc…

Pokud někoho toto krátké vyprávění zaujalo, může si o foršmaku přečíst leccos podrobnějšího na sociálních sítích. Který z tam uvedených receptů je „ten pravý“, samozřejmě netuším. Pokud se někdo z čtenářů přímo v Odese k foršmaku dostane, nebo pokud si ho na základě receptu sám připraví, nezbývá než popřát mu „smačnoho“ – dobrou chuť. Foršmaku ale určitě nesmí být příliš, má-li se dostat i na další chody, a proto tento úvod uzavírám. Musíme si přece zachovat patřičnou chuť i zvědavost na další chody. Těším se tedy na další, už nikoli kulinární setkání se čtenáři.

(boz)

Štítky

Rubriky