Česká knižní premiéra Dmytra Čyževského

Dmytro Čyževskyj: K Labyrintu světa

Útlá, ale obsahově velmi hutná knížka, vydaná předloni, připomněla 40. výročí úmrtí významného ukrajinského slavisty obdivuhodně širokého záběru. Universitní profesor Dmytro Čyževskyj (1894–1977) byl jedním ze špičkových intelektuálních reprezentantů svého národa. Přesto je v Česku dodnes znám v poměrně malé míře.

Čyževskyj v Praze prožil spolu s manželkou Lydií a dcerou Taťánou jen osm let (1924–1932), tedy nevelkou část života. Jednalo se však o důležitou etapu, během níž byly vydány knižní práce mladého vědce o filozofii Ukrajiny. Ty mu spolu s množstvím dílčích studií na jiná témata zjednaly respekt a umožnily mu další odborný růst. Současně se Čyževskyj začal zajímat o výrazně bohemistická témata, publikoval však příspěvky tohoto typu až za pobytu v Německu. Tehdy se také rozvinula jeho početná korespondence s českými adresáty, která trvala do závěru druhé světové války, ale v menší míře se rozvíjela i v dalších desetiletích.

Výrazné kontakty Čyževského s českým odborným tiskem trvaly od druhé poloviny dvacátých do poloviny čtyřicátých let, za života však nevydal v češtině žádnou knižní práci. Přitom v rámci jeho drobných spisů (Kleinere Schriften) vyšel v roce 1972 rozsáhlý svazek věnovaný vysloveně bohemikům.

Málo známé je to, že Čyževskyj si oblíbil a rekreačně využíval nevelké severomoravské město Rýmařov (dnes v okresu Bruntál), kde lze doložit několik jeho pobytů v letech 1930–1934. Jeho manželka pracovala v tamější nemocnici. V Rýmařově dokonce vydal v r. 1936 opravdu malou německou knížtičku o nových komeniologických nálezech. Tato skutečnost nás už přivádí k tématu recenzované knížky o Labyrintu světa a ráji srdce Jana Ámose Komenského.

Tato studie byla sepsána v letech druhé světové války a měla vyjít v češtině, tehdy a dlouho potom se však vydání nepodařilo uskutečnit. Čyževskyj nakonec publikoval text v podobě dvou článků, vytištěných anglicky, resp. německy. Ty zůstaly většině české odborné veřejnosti neznámy. Text připravené ucelené studie vyšel tedy česky až více než 70 let po svém vzniku. Ukázalo se však, že příliš nezastaral.

Nedatovaná studie K Labyrintu světa vznikla podle mínění editorky (s. 5–6 a 14) v roce 1941. Stalo se tak u příležitosti padesátých narozenin významného českého lingvisty a literárního historika Jana Mukařovského, kterému je práce dedikována. Vznik základní části textu v uvedené době je určitě možný. Sledujeme-li však podrobněji Čyževského bohaté odkazy na zdroje, najdeme v poznámkovém aparátu i citace časopiseckých prací z let 1942–1944. Nejmladší z nich publikoval samotný Čyževskyj v katolickém časopise Akord.

Vidíme tedy, že autor svou studii v určitém rozsahu „dobrušoval“ skoro až do konce druhé světové války. Dne 5. 3. 1942 psal Josefu Pátovi, že dokončil článek o Labyrintu, ale ještě 14. 7. 1943 uvedl v dopisu A. Bemovi, že právě poslal Janu Mukařovskému doplňky k této stati.

Když už jsme si všimli poznámkového aparátu (čítá 153 položky), musíme ocenit obrovský rozsah Čyževského znalostí. Výčet prací, které citoval, zabírá v edici 21 stran (s. 105–125). Mezi citovanými autory najdeme dvaatřicet českých osobností od Václava Budovce z Budova po meziválečné filology, komeniology a historiky různého zaměření, kteří byli Čyževského současníky.

V části, věnované různým možným zdrojů názorů a motivů, uplatněných v Labyrintu, najdeme i odkaz na Mistra Jana Husa ve spojitosti s podobenstvím o zapuzené pravdě a jejím vzkříšení (s. 75–76, 77 pozn. 77). V dalších časových obdobích, ze kterých čerpal Čyževskyj jak podklady, tak údaje o jejich odborném využití, putujeme od už zmíněného Budovce přes Bedřicha Bridela a jeho Život sv. Ivana až k autorům jako Čeněk Zíbrt, Arne Novák, Antonín Škarka či Zdeněk Kalista.

Vedle bohemistů však nacházíme opravdu nečekaně i jméno historika starověkého světa Bedřicha Hrozného, citován je však neméně překvapivě český překlad Gogolových Mrtvých duší z roku 1862. Je patrné, že Čyževskyj byl v české krásné i odborné literatuře opravdu jako doma. Pokud se jedná o samotný Labyrint, ten měl přečtený a vyexcerpovaný maximálně důkladně – hodnotil ostatně tuto práci velice vysoko.

Jiným tématem, které nás tu může zajímat, je snaha Čyževského hledat určité paralely s obrazy Komenského Labyrintu v ukrajinské barokní literatuře, zejména u Hryhorije Skovorody, ale ojediněle také u Stefana Javorského a Dimitrije Tuptala (Rostovského). Tyto tři duchovní a literární představitele nazývá Čyževskyj Ukrajinci (s. 79), ač si je dodnes přivlastňuje také ruská literární historiografie.

Míra pozornosti, věnovaná Čyževským v práci o Labyrintu právě Hryhoriji Skovorodovi, je nesmírně výrazná. Čyževskyj odkazuje opravdu v mnoha poznámkách na svou monografii o Skovorodovi, a to na 56 konkrétních stránek, tedy na podstatnou část této své skovorodovské monografie. V této souvislosti je třeba litovat skutečnosti, že Čyževskyj nenapsal speciální práci, o které uvažoval (s. 72, pozn. 62), a v níž by dokázal, „že Skovoroda znal některé věci Komenského“.

O vydání Čyževského české knižní prvotiny se výrazně zasloužila Jana Stejskalová. Text připravila k vydání a doprovodila jej úvodem, několika dodatečnými poznámkami a edičním komentářem. Výsledek její práce působí precizním dojmem. Bylo by ale pěkné, kdyby toto byl jen začátek. Znovu musím připomenout německý svazek z roku 1972, obsahující asi třicítku bohemikálních studií a recenzí Čyževského.

Závěr lze formulovat jen tak, že Dmytro Čyževskyj si rozhodně zaslouží, aby byl vydán svazek jeho vybraných, z dnešního hlediska nejzajímavějších bohemistických prací. Jen tak vynikne výrazný a těžko docenitelný přínos, kterým obohatil českou literární a kulturní historiografii dvacátého století. Tento přínos v jistém směru hovoří za celou ukrajinskou emigraci v meziválečném Československu a reprezentuje ji nejvýraznějším možným způsobem.

Čyževskyj, D. (2017): K Labyrintu světa. Praha, Filosofia. Stran 139 (5). /ISBN 978-80-7007-488-6/

(boz)