Fotografie ukrajinsko-ruské války v pražském Betlémě

O výstavách fotografií s ukrajinskou tematikou jsme tu v minulých sedmi letech psali vícekrát. Snažil jsem se nevynechat žádnou z podobných akcí: fotografie jsou přece svérázným, významným a nenahraditelným historickým pramenem. Navíc obsahují skoro vždy, ač v různém rozsahu, estetický a umělecký rozměr. Platí to i v případě fotografií válečných.

Připomenu, že o výstavách čistě fotografických nebo o takových, kde se fotografie prolínaly s doklady a památkami jiného druhu, jsme psali asi dvacetkrát. Začínali jsme kolekcí představující snímky z Černobylu a zatím skončili – jak jinak – válečnou tematikou. Na jiných výstavách bylo možno vidět snímky z kyjevského Majdanu, fotografie lidových krojů z různých ukrajinských regionů, dávné lidské typy a momentky z východní Haliče i významné ukrajinské přírodní památky. Psali jsme ale také o fotografické retrospektivě ukrajinského dvacátého století. Možností seznámit se s Ukrajinou touto formou bylo tedy v uplynulých letech dost, a to jsme stačili zaznamenat jen výstavy pražské…

Nejnověji se možnost spatřit fotografickou kolekci s ukrajinským námětem nabízí do konce ledna ve Svatováclavském sále – méně známé moderní přístavbě staroměstské Betlémské kaple. Na poměrně malé ploše je zde rozmístěn soubor prací sedmi fotografů, jehož název zní v překladu z angličtiny „Ukrajina: válka a odpor“. Expozici uspořádala Česká Fulbrightova komise spolu s Českým vysokým učení technickým, Fulbrightovým programem akademické výměny a kyjevskou pobočkou Institutu mezinárodního vzdělávání.

Výstava má putovat z Prahy do dalších míst, zřejmě i mimo Českou republiku. Snad právě proto je úvodní panel se základními informacemi o pořadatelské organizaci a vystavujících autorech uveden jen v angličtině stejně jako popisky s vysvětlujícími informacemi o jednotlivých snímcích. Kdo angličtinu nezná, má smůlu.

Zájemci, kteří si najdou cestu do zmíněného objektu, uvidí padesát barevných snímků zhotovených pěti muži a dvěma ženami. Ve třech případech jde o etnické Ukrajince, jeden autor je Američanem ukrajinského původu, Emine Ziyaldinova zastupuje krymské Tatary a dva z tvůrců jsou „čistými Američany“. Tyto v mnohém různorodé lidi spojil zájem o zachycení dopadů ruské agrese proti Ukrajině. Pohybovali se v blízkosti frontových linií i ve vzdálenějším zázemí. Opravdu všechny zachycené momentky souvisí nějakým způsobem s ruskou válkou proti Ukrajině.

Snímky byly pořízeny v poměrně širokém časovém rozmezí od listopadu 2015 do srpna loňského roku, většina záběrů však vznikla až po začátku trvající ruské agrese proti Ukrajině. Jsou z různých koutů Ukrajiny od lvovského uprchlického centra na západě země po jednu z hald u donbaského města Toreck na východě. Je tu ale prezentována i dočasně okupovaná Boroďanka v severním předpolí Kyjeva a ke slovu přichází i nejzazší jih. Ten zastupuje fotografie záchrany pejska v Chersonu v době vzedmutí hladiny Dněpru po zničení kachovské přehradní hráze. Zachycena je i podoba někdejší ukrajinsko-ruské válečné linie, která fungovala v letech 2014–2022 v předpolí Krymu, a spatříme i přístav Mariupol na počátku jeho válečné apokalypsy. Dá se říci, že přehlídku symbolicky uzavírá fotografie z kyjevských oslav 32. výročí ukrajinské nezávislosti pořízená v srpnu 2023.

Z většiny fotografií čiší pochopitelně smutek lidí i krajiny (zmínit lze pohledy na loučení s padlými nebo letecký pohled na „okupační hřbitov“ v blízkosti města Izjum), zároveň však najdeme (a je to potěšující) záznamy úsměvů, a především trvajícího lidského odhodlání. To se projevuje např. při rehabilitaci vážně zraněných vojáků, pobytu v uprchlických zařízeních a v mnoha dalších prostředích. Odhodlání muselo ostatně provázet i práci všech zastoupených fotografů. Nelze tušit, jak hvězdnou či podstatně skromnější mají před sebou budoucnost, všichni však osvědčili snahu vytvořit kvalitní reportážní snímky…

Odcházeli jsme samozřejmě se smíšenými pocity, ale nikoli s pocitem beznaděje či pesimismu. Zamrzelo nás jen zjištění, že případní zájemci o tuto výstavu musí vyvinout více úsilí, než je v podobných případech obvyklé. V bezprostřední blízkosti Betlémské kaple nenajdete žádnou směrovku nebo poutač. Zájemci musí vejít bočním vchodem k pokladně Betlémské kaple a husovské expozice a po zakoupení vstupenky budou nasměrováni do výstavního prostoru, který se nachází v zadní části areálu, aniž by byl plakátek např. na vstupních dveřích. Ani osvětlení panelů není vyřešeno optimálně.

Opravdu nelze vyvinout trochu více vstřícnosti vůči návštěvníkům? Výstavy se snad nedělají jen kvůli slavnostním vernisážím, kde je vhodné se ukázat a vést rozhovory o více nebo méně důležitých věcech. Organizátoři mohli věnovat této stránce prezentace více úsilí a času, samotnou výstavu však můžeme v každém případě zájemcům o Ukrajinu doporučit.

(boz)

Omlouvám se za nekvalitní reprodukce.