Temná, rusky dědičná podstata putinovského režimu

Zajímavý článek, sumarizující argumenty François Bonneta, uveřejněné ve francouzském časopise Revue du Crieur o Putinově „klanu“ nebo spíše mafiosní „rodině“, vyšel nedávno ve Frankfurter Allgemeine Zeitung. Je to čtení smutné a málo povzbuzující – stejně jako to, co in margine tohoto článku napsal jeden z našich spolupracovníků (red.)

To, co se obvykle považuje za šílenství velkoruského neoimperialismu, Bonnet interpretuje jako čistě zločineckou „výdělečnou“ činnost, k níž bylo s ohledem na její rozsah nutno podřídit si stát a poté také vést řadu válek. Jako názorná přehlídka velkých činů Putlerova režimu je ten Bonnetův nepříliš dlouhý článek vysoce užitečný.

Bonnetův text je chytrý, argumenty v dílčích otázkách sice dávno známé, ale zde pěkně sestavené… Jen pro nás, kteří byli již během studia povinni zabývat se mj. „Dějinami SSSR“ a složit z toho zkoušku, to není nic nového. Takhle to přece, souzi a soušky, v onom státě fungovalo vždy, tedy konkrétně od podzimu roku 1917.

Od samého počátku byli bolševici, komunisté, stalinisté, chruščovisté a jiní -isté především nebo zároveň mafiózové, kteří cíleně okrádali a terorizovali „své národy“ (připomeňme jen, že na vrcholu hladomoru 1933, kdy na Ukrajině, v jižním Rusku a v Kazachstánu umíraly miliony lidí a situace byla navíc zostřena souběžně stupňovaným cíleným terorem proti ukrajinské inteligenci, proti polské a německé menšině, ale i proti kočovným společenstvím v kazašských stepích… byl v Moskvě otevřen Gastronom: dům lahůdek, kde bylo pro „kádry“ nabízeno kulinární požehnání od šunky po kaviár…).

Velkolepá sídla od procovských vil po palácové komplexy si přece nestavěl až Putin, to stihla již řada jeho předchůdců, včetně toho s flekem na pleši. A fysická likvidace „problémových skupin“, konkurentů a kritiků patřila k instrumentáriu bolševiků/komunistů/ruských imperialistů od samého počátku.

Tuším, že je dokonce v ruském vydání sebraných spisů V. I. Lenina otištěn instruktážní dopis z doby hladomoru 1922, kde „Vůdce“ píše (cituji z paměti): „Je teď ideální čas k postřílení co nejvíce kněží v oblastech postižených hladem. Teď to nikoho nebude ani zajímat. Je ale třeba jednat rychle a rozhodně.“ Kdysi mne na to někdo z mých učitelů diskrétně upozornil, a tak jsem si to čtenářsky nejspíše málo frekventované dílo v knihovně vyhledal a díky nuceně drilované ruštině také v pohodě přečetl.

A tak to, milé děti, šlo v té velké říši až do jejího zániku a ve zbytkovém Rusku pak i kontinuálně nadále. Je to režim, který integrálně spojuje diktaturu lumpenproletariátu s aktivitami nenažrané velkomafie. No a ta holt nějakou ideologií jen přikrývá soustavnou péči o své příjmy a moc.

A ke každé mafiánské historii (jen se podívejte na to moře analytické literatury k sicilské mafii, camořře a dalším podobným spolkům) patří likvidace „zrádců“, konkurentů uvnitř vedení „firmy“, ale také příliš aktivních vyšetřujících soudců, policejních úředníků, kteří nechtějí úplatky nebo je naopak chtějí moc vysoké. No, a to samé platí taktéž o vedení válek dobyvačného i obranného charakteru a občas též o ukázkovém vraždění v řadách lidu, aby tento byl udržen v poslušnosti a zbožnosti.

(jip)