Ukrajinská kronika 2020/14: druhá polovina července

Do čela dnešního přehledu stavíme události kolem už šest let trvající války v Donbasu. Novinkou se stalo další, tentokrát časově neomezené příměří, dohodnuté při nekonečných minských jednáních a platné od 27. července. Při dojednávání tohoto nového (kolikátého už?) pokusu spolu telefonicky hovořili i prezidenti Zelenskyj a Putin.

Hned během prvních pěti dní jeho fungování (do 31. 7.) bylo zaznamenáno 225 případů porušení dohodnutého úplného zastavení palby, takže se asi nedočkáme, tak jako při předchozích podobných pokusech, výraznější změny k lepšímu. Faktem zároveň je, že podobný způsob zakonzervování současné situace Ukrajině příliš mnoho nepřináší – snad jen snížený počet mrtvých a raněných. Reintegraci Donbasu se v důsledku tohoto kroku sotva podařilo přiblížit.

Lze si také klást otázku, zda pozici Ukrajiny při pokračujících minských třístranných jednáních o vyřešení konfliktu může posílit změna ve složení její delegace. Tu totiž opustil koncem července její člen a v pořadí druhý prezident Ukrajiny, za pár dnů dvaaosmdesátiletý Leonid Kučma. Toho obratem nahradil jeho předchůdce v prezidentském úřadě, Leonid Kravčuk, kterému je šestaosmdesát (připomeneme, že Ukrajinu vedl v letech 1991–1994).

Kravčuk vstoupil do vyjednávacího procesu s představou o nezbytnosti kompromisu, který by se mohl projevit např. budoucím zvláštním statusem Donbasu nebo zřízením zvláštního ekonomického prostoru na území Ruskem okupovaných částí Donecké a Luhanské oblasti – po jejich vrácení Ukrajině. Podstatný je však názor jiného člena komise, zastupujícího obyvatele Donbasu, kteří odmítají ruskou okupaci. Novinář Denys Kazanskyj komentoval Kravčukovu představu kompromisu v tom směru, že Rusko a jeho donbaské loutky (Pušilin a Pasčnik) nepřipouštějí jinou možnost „kompromisu“ než tu, že Ukrajina plně přistoupí na ruské požadavky. Něčemu takovému se ale neříká kompromis, nýbrž diktát.

Fenomén Donbasu byl přítomen v ukrajinské politice i prostřednictvím jednání dvou významných postav postsovětského světa. Nedaleko Minska byla 29. července zadržena za značného informačního halasu skupina ruských vojáků, náležejících k tzv. Vagnerově smluvní armádě. Ta má sice polosoukromý charakter, ale prosazuje v různých částech světa Putinovu imperialistickou politiku. Běloruské zdroje ohlásily, že mezi zadrženými, kteří chtěli destabilizovat situaci v Bělarusi, jsou i vojáci, kteří dříve bojovali v ruských jednotkách na území Donbasu. Celá popsaná akce je jistě součástí strategie prezidenta Lukašenka, který si chce jako pečlivý „ochránce běloruské suverenity“ zajistit ve volbách další prezidentský mandát, naráží však na nečekaně velký odpor části Bělorusů. Rozuzlení či dílčího vysvětlení popsané záležitosti se snad dočkáme v srpnu.

Neméně pozoruhodným jevem se stal „nájezd“ čečenského, Putinovi plně oddaného pochopa, diktátorsky vládnoucího prezidenta Kadyrova, na současnou hlavu ukrajinského státu. Kadyrov zaútočil 18. 7. na Zelenského kvůli jeho dřívějším výrokům na svou adresu. Domáhal se omluvy a označil konflikt v Donbasu za ukrajinskou občanskou válku. Zapomněl jen vysvětlit, co pohledávají v Donbasu při tomto konfliktu jeho vlastní „poddaní“, kteří zde slouží v ruských vojenských jednotkách.

Mezi událostmi ukrajinské vnitřní politiky patří konec třetího jednacího období ukrajinského parlamentu, zvoleného v červenci minulého roku. Začaly tak parlamentní prázdniny, které přeruší jednání Nejvyšší rady do září, ovšem s výjimkou případných mimořádných schůzí. Ještě před skončením parlamentního klání ohlásila menší strana Holos, založená a dovedená do parlamentu zpěvákem Svjatoslavem Vakarčukem, že přechází do opozice vůči většině, reprezentované stranou Služebník lidu. Holos by ovšem stál v případě předčasného uskutečnění parlamentních voleb na hranici volitelnosti a parlamentní většina strany Služebník lidu není ani nadále výrazněji ohrožena.

Z událostí zahraniční politiky stojí za zmínku, že bývalý ukrajinský ministr tohoto resortu, zkušený diplomat Vadym Prystajko, byl jmenován ukrajinským velvyslancem ve Velké Británii. A ještě z jiné oblasti: mírně se pohnula záležitost vyšetřování ukrajinského letadla, sestřeleného v lednu nad územím Íránu. Tato země vydala černé skříňky sestřeleného letadla do Francie, kde byl jejich obsah dešifrován. Podrobnosti zatím nebyly sděleny a lze těžko odhadnout další vývoj uzavření této tragické události.

Vývoj koronavirové epidemie v Ukrajině byl charakterizován zrychleným růstem počtu registrovaných případů onemocnění. V posledních pěti dnech července bylo zaznamenáno pokaždé více než tisíc nových nemocných denně a celkový počet případů překonal hranici 72 000, z tohoto počtu se uzdravilo přes 55 % lidí. Přitom ještě 17. 7. ukrajinský ministr zdravotnictví Stepanov konstatoval, že Evropská unie otevře znovu své hranice pro Ukrajince jen za situace, kdy se denní přírůstek omezí na 460 až 480 případů.

Je logické, že za tohoto stavu byla karanténa na území Ukrajiny prodloužena znovu, a to do konce srpna. Míra postižení jednotlivých regionů se nezměnila, na třetí místo za Lvovskou oblast a Kyjev se však nově dostala jedna z volyňských oblastí – Rivnenská. Předstihla tak Černovickou oblast, která dlouhou dobu ukrajinský „žebříček“ vedla.

V souvislosti s délkou a vytrvalostí epidemie žádá 96 ukrajinských poslanců hlavu ministra zdravotnictví Stepanova, o tomto návrhu se však dosud nejednalo a nezdá se, že by mohl projít. Pro doplnění ještě uveďme, že očekávaný propad letošního ukrajinského hrubého národního produktu má podle odhadů činit 4,8 %, optimisticky je však pro příští rok odhadován jeho opětný vzestup o 4,6 %.

(boz)