Nedávné uvedení britského filmu Misie z roku 1986 v České televizi oživilo nakrátko zájem o jeho téma i místo děje. O povaze jezuitských misijních stanic, které působily na pomezí dnešní Argentiny, Brazílie a Paraguaye, toho širší veřejnost příliš mnoho neví. Režisér Roland Joffé pojal události z poloviny 18. století na základě scénáře Roberta Bolta velmi výrazně. Napomohly tomu i sugestivní melodie, které pro film zkomponoval Ennio Morricone.

Právě „přeskakujeme“ ze sedmého do osmého roku existence našich webových stránek. K určitému bilancování je na počátku roku 2024 nemálo důvodů. Rok loňský měl mnoho tváří: ruská agrese proti Ukrajině se nezastavila a v říjnu k ní přibyl obnovený boj Izraele za vlastní existenci. Českou republiku stíhala pro změnu ekonomická nejistota a těsně před Vánocemi nás všechny šokoval zabijácký útok provedený v prostorách Karlovy univerzity.

Jsme na začátku nového roku a máme před sebou, pokolikáté už, staronových dvanáct měsíců. Každoročně se opakující koloběh nutí jistě nejenom mne vracet se ve vzpomínkách zpátky. Dnes tu chci krátce vyprávět o Dvanácti měsících s velkým „D“. Půjde o ukrajinský knižní kalendář-almanach určený dětem. Kdysi jsem se s ním nakrátko, ale nikoli bez užitku setkal.

Ruská dezinformační a propagandistická mašinérie jede na plné pecky. Češi jsou stále více utápěni hektolitry a hektolitry ruských dezinformačních splašků vydávaných za ty nejlepší a nejkvalitnější parfémy. Odlišit ambru od močůvky však není až tak složité, často k tomu stačí trocha trpělivosti a webový vyhledávač. Ze své osvětové brožury jsem vytáhl jeden příklad, který ukazuje, jak na to.

Téma našeho letošního posledního příspěvku bude opět historické: nepozorovaně totiž uplynulo sté výročí založení čtvrté ukrajinské vysoké školy, která působila v meziválečném Československu. Jednalo se o Ukrajinské studio výtvarného umění, které později užívalo také označení Ukrajinská akademie.