Ukrajinsko-krymskotatarská literární antologie s fíkovou příchutí

Knížka, které zde chci věnovat pozornost, je nazvaná podle fíkovníku či jeho plodu a je dvojjazyčná. Hlavní, výše posazený a větší název je krymskotatarský, jinak je však podíl obou jazyků v knize prakticky identický. Málokterý ze čtenářů (včetně mne) zná obě zmíněné řeči. Proto se tato „předběžná recenze“ omezuje na texty psané ukrajinsky, kterých napočítáme ke čtyřicítce.

Třetí z básnických ohlasů „Ukrajiny v druhé světové“: Petr Křička

Dva nedávno otištěné příspěvky upozornily na básnická díla Františka Hrubína a Ludvíka Aškenazyho, spjatá s boji druhé světové války v Ukrajině. Dnes uzavíráme malý cyklus, inspirovaný osmdesátým výročím počátku zmíněného konfliktu, třetí částí. Tentokrát půjde o několik prací českého básníka o něco starší generace.

Hořící město Čuhujiv v básni Ludvíka Aškenazyho

Vraťme se znovu k tématu, které tu bylo otevřeno v souvislosti s osmdesátým výročím počátku druhé světové války. Jak byl vlastně vnímán v českém prostředí její dopad na ukrajinské území přímo za války i po ní? Promítly se tyto reálie do české literatury? A pokud ano, přežila příslušná díla a dají se i dnes číst? Také tohle téma patří do širokého spektra česko-ukrajinských vztahů.

Válečná báseň Františka Hrubína „Lysyčansk“

V moderní české poezii nenajdeme mnoho prací s ukrajinskou tematikou. V 19. století se po nějakou dobu rozvíjel zájem řady českých autorů o ukrajinské dějiny kozácké doby i některé jejich slavné osobnosti. Když se před koncem 19. století vyčerpal, tak se žádné náhradní, přitažlivé a potřebné téma nenašlo.

Kunderovy překlady a české vnímání „kvetoucí Ukrajiny“ kolem roku 1950

Nedávné připomenutí překladů Milana Kundery z ukrajinštiny (hlavně z díla Pavla Tyčyny) vyvolalo určitý ohlas. Proto se k tématu vracím ještě jednou a pokusím se představit je z poněkud širšího hlediska. Jak můžeme chápat podobné doklady tehdejšího zájmu o Ukrajinu a její kulturu? Co znamenaly a jakou plnily funkci?

Dva další básníci ukrajinské Pražské školy v češtině

Už skoro dvacet let vycházejí drobné překladové výbory z tvorby ukrajinských básníků, jejichž seskupení je tradičně nazýváno Pražskou básnickou školou. Vytrvalá snaha o prezentaci této etapy česko-ukrajinských literárních (ale i jinak definovatelných) vztahů za první republiky zasluhuje uznání. Po osmileté přestávce můžeme přivítat další pokus.

Barrandovské náměstí a Praha očima ukrajinského básníka

Osmatřicetiletý Oleh Kocarev si už v Ukrajině udělal jméno nejen jako básník i prozaik, ale i jako odborník, který se snaží postihnout moderní zákruty vývoje ukrajinské poezie. V Brně mu vyšla překladová knížka před čtyřmi lety, teď přibyla druhá. Vydaná byla pražskou Městskou knihovnou a souvisí s autorovým předloňským pobytem.

Jubilant Milan Kundera jako překladatel z ukrajinštiny

Devadesátiny česko-francouzského romanopisce Milana Kundery připadly na letošní první duben. V českém prostředí vyvolaly značnou pozornost. Zájem se soustředil na Kunderovu tvorbu posledních desetiletí, nikoli na její počátky. Nás v této souvislosti zaujala na samém sklonku „Kunderova měsíce“ ukrajinská epizoda jeho tvorby.

Nad Iljičovými polibky, které se nás netkly

Útlá, provokativně nazvaná sbírka Vána Kruegera, přeložená Miroslavem Tomkem, se neomezuje pochopitelně jen na ten nebo onen Leninův polibek. Takovýto projev Leninovy přízně by celý svazeček nenaplnil, navíc představa polibku od tohoto nebo jakéhokoli jiného diktátora či diktátorky působí příliš neobvykle, ba až perverzně…

Neznámý text premiéra Avgustyna Vološyna z roku 1939

Řeckokatolický kněz, pedagog a publicista Msgre Avgustyn Vološyn (Augustin Vološin) je postavou, která náleží, byť ne stejnou měrou, do českých, československých i ukrajinských dějin, ale i do dějin své užší vlasti, která za jeho života vystřídala nemalou řádku jmen. Přitom ji Ivan Olbracht označil za „zemi beze jména“.