Reálné i snové Velikonoce na Mělníce (1928)

Okresní město Mělník se stalo od počátku dvacátých let dvacátého století domovem pro skupinu uprchlíků z Ukrajiny, zatím o nich však víme jen málo. Historikové se touto dílčí částí ukrajinské emigrace detailně nezabývali. Poměrně dobře jsou známy jen dvě osobnosti, které i zde svým jménem a osudem vynikly. Byli to manželé Vasyl a Natalena Korolivovi, kteří se zřetelně zapsali do dějin ukrajinské literatury.

„Ukrajino svatá!“ – básník Rudolf Mayer, rok 1859

Rudolf Mayer (1837–1865) patří mezi už zapomenuté české poety, býval však zařazován do skupiny předčasně zemřelých nadějných autorů. Narodil se, ale i zemřel v oblasti Klatovska, ale za života poznal Prahu i Vídeň. Jeho nepříliš rozsáhlá tvorba vznikala na přelomu 50. a 60. let 19. století. Dvě Mayerovy básně napsané roku 1859, vydané však daleko později, se zajímavým způsobem dotkly ukrajinsko-kozácké tematiky.

Miniatury (11). Studánka

Přišla chvíle pro poslední z miniatur, které jsme letos na pokračování tiskli. Ta dnešní vypráví o hledání pod hladinou kterési studánky. Před šesti desítkami let se takových malých zázračných míst dalo najít v české krajině podstatně víc než dnes. Snad bylo možné v každé z nich načerpat kromě vody také vzpomínky, ke kterým se chceme i musíme opakovaně vracet.

Miniatury (10). Stáří

Tento krátký text vznikl v době, kdy bylo jeho autorce zhruba pětatřicet let. Právě tehdy začala, jak je patrné, uvažovat o fenoménu stáří a o tom, jak se k jeho příchodu postavit. Takové myšlenky se nevyhnou nikomu a doléhají na kohokoli s rostoucí naléhavostí. Jako malí jsme já ani sestra nic podobného nevnímali – viděli jsme maminku jako stále mladou a krásnou.

Miniatury (9). Sen

Sny a vše, co s nimi souvisí, hrají podstatnou roli v moderní literatuře i výtvarném umění. Ovlivnily jistě i tvorbu autorky, kterou zde představujeme, ale jen jedna z jejích krátkých povídek se názvem i obsahem ke světu snů váže. Každý z nás jistě potkal, a možná nejednou, opuštěný sad, skrývající nějaké tajemství. Často jsme ale kolem něj jen prošli a nevěnovali mu pozornost.

Miniatury (8). Koně

Dostáváme se k miniatuře, inspirované jakýmsi starým obrazem. Často jsem se zamýšlel nad tím, který obraz – nejspíše renesanční – by to mohl být a kde ho autorka viděla. Snad v některé ze známých galerií. Myslel jsem trochu na mnichovskou Pinakotheku, kterou snad maminka mohla při krátké návštěvě bavorské metropole navštívit.

Miniatury (7): Pomník

Dnešní miniatura je jednoznačně spjata s bavorskou metropolí. Autorka se dostala do Mnichova jen na krátkou dobu v polovině šedesátých let. Bylo to zároveň před polovinou doby, za které omezovala možnost cestování z Československa na západ smutně známá Železná opona. Za takové situace přinášelo jakékoli, třeba jen skromné seznámení se světem na její druhé straně okouzlení a inspiraci.

Miniatury (6): Bůh

Náš třetí a poslední cyklus z prozaické tvorby Ludmily Zilynské je v polovině. Všichni nemohli sledovat oba cykly předchozí, a proto připomínáme, že v překladech zpřístupňujeme drobné prózy česko-ukrajinské autorky, která se v Praze pokoušela o tvorbu v ukrajinštině těsně před r. 1968. Do třetího cyklu byly zařazeny texty, nesouvisející bezprostředně s ukrajinskou tematikou.

Miniаtury (5). Vina

Dnešní krátká povídka nás přenese k moři – je jedno, ke kterému, třeba to bylo právě moře Černé. Vždyť i k němu patří slunce jako nenahraditelný souputník… Jde vlastně o podobenství vyprávějící o přílišné touze po slunci. Snaha přivlastnit si je představuje nepochybně příliš troufalou myšlenku, za kterou se musí zaplatit…

Miniаtury (4). Beránek

V této kratičké povídce ukrajinsko-české autorky nacházíme ještě jednou skrytý odkaz na ukrajinské reálie, ač není tato vazba výslovně naznačena. Mlčenliví keramičtí beránci neboli barančyky, kteří na nás často shlížejí spolu s jinými zvířátky či předměty z domácích skleněných vitrín, pocházejí skoro vždy z Ukrajiny.