Nad Iljičovými polibky, které se nás netkly

Útlá, provokativně nazvaná sbírka Vána Kruegera, přeložená Miroslavem Tomkem, se neomezuje pochopitelně jen na ten nebo onen Leninův polibek. Takovýto projev Leninovy přízně by celý svazeček nenaplnil, navíc představa polibku od tohoto nebo jakéhokoli jiného diktátora či diktátorky působí příliš neobvykle, ba až perverzně…

Neznámý text premiéra Avgustyna Vološyna z roku 1939

Řeckokatolický kněz, pedagog a publicista Msgre Avgustyn Vološyn (Augustin Vološin) je postavou, která náleží, byť ne stejnou měrou, do českých, československých i ukrajinských dějin, ale i do dějin své užší vlasti, která za jeho života vystřídala nemalou řádku jmen. Přitom ji Ivan Olbracht označil za „zemi beze jména“.

Krátké záběry Olega Sencova z vlastního dětství

Až příliš tiše a nenápadně vyšel před několika měsíci překlad osmi krátkých, komorně laděných textů Olega Sencova, které přeložila Petruška Šustrová. Autorovo jméno je velmi známé i mimo Ukrajinu, byť se o to jen zčásti zasloužila jeho tvorba. Více se ví jak o hanebném procesu se Sencovem, tak o jeho loňské hladovce.

Narodit se v Černivcích, jmenovat se po Chersonu, tvořit v Odese

V Praze oslavil své osmašedesátiny básník, který dlouhá léta tvořil v ruštině, ale nově píše také ukrajinsky, Borys Chersonskyj alias Boris Chersonskij. Záleží na tom, zda jméno a příjmení transkribujeme do češtiny z ukrajinštiny nebo ruštiny. Zdánlivě jsou ta dvě „i“ nebo „y“ nepodstatná, ale problém je právě v oné zdánlivosti.

Čtyři lidské osudy z ukrajinského Hoholeva

Vzpomínky na Holodomor se už stala i na české půdě koncem listopadu samozřejmostí. Nelze se přitom vyhnout slovům a údajům, které už zazněly. Pokusil jsem se proto nahlédnout pětaosmdesáté výročí hladové smrti, která se stala vedle Stalina na několik měsíců vládkyní většiny Ukrajiny, spíše komorním způsobem.

Po můstku mezi zemí a nebem – přes Čechy, Karpaty a Ukrajinu

Kniha „Můstek mezi zemí a nebem“ vyšla před čtyřmi roky. Naše maminka se tam vyznala jednak ze vztahu k muži, se kterým strávila skoro půl století a který sehrál roli vlastního i nevlastního otce jejích čtyř děti, jednak ze vztahu k několikrát spatřeným Karpatům.

Oleh Kryštopa po dvou letech v Praze

Krátce po svých čtyřicátinách přijel do Prahy k pracovnímu pobytu ukrajinský spisovatel a televizní novinář Oleh Kryštopa. Přivedl ho k nám záměr natočit pro pátý ukrajinský televizní kanál, kde pracuje s přestávkami od roku 2004, dokumentární film. Námět poskytl osobní příběh jednoho z meziválečných pražských Ukrajinců.

Jedna věta o Ukrajině v „Hlavní třídě“ Sinclaira Lewise

Mezi laureáty Nobelovy ceny za literaturu se stěží najde přespočet spisovatelů, kteří by psali nebo se aspoň zmínili o Ukrajině. Platí to zejména v případě západních autorů. Náhodné výjimky naznačují, kdy a jak se ukrajinská otázka a tematika staly, třeba jen náhodně, objektem zájmu západoevropských a zámořských literatur.

Před 50 lety (XXXI): „Zbojnické léto“ pod pásy ruských tanků

V úvodu musím ujistit, že jako zbojnické léto tu nejsou označeny první dva letní měsíce roku 1968, kdy spěly k tragickému završení liberalizační tendence Pražského jara. Tedy dva měsíce charakterizované vydáním manifestu Dva tisíce slov, schůzkami v Čierné i Bratislavě a mnohým jiným. Půjde zde o stejnojmenný knižní překlad z ukrajinštiny.

Před 50 lety (XXIV): Dopis spisovatelům do Kyjeva a pokus o asociaci ukrajinistů

Druhý dopis, kterým Ukrajinci Československa v srpnu 1968 dali jasně najevo své názory, byl adresován Svazu spisovatelů Ukrajiny v Kyjevě. Zatímco M. Mindoš se v dopise Alexandru Dubčekovi vyhnul zasazení problému Ukrajinců Prešovska do širšího kontextu, pro spisovatelský dopis bylo vědomí této věci základní prioritou.