Miniatury (6): Bůh

Náš třetí a poslední cyklus z prozaické tvorby Ludmily Zilynské je v polovině. Všichni nemohli sledovat oba cykly předchozí, a proto připomínáme, že v překladech zpřístupňujeme drobné prózy česko-ukrajinské autorky, která se v Praze pokoušela o tvorbu v ukrajinštině těsně před r. 1968. Do třetího cyklu byly zařazeny texty, nesouvisející bezprostředně s ukrajinskou tematikou.

Miniаtury (5). Vina

Dnešní krátká povídka nás přenese k moři – je jedno, ke kterému, třeba to bylo právě moře Černé. Vždyť i k němu patří slunce jako nenahraditelný souputník… Jde vlastně o podobenství vyprávějící o přílišné touze po slunci. Snaha přivlastnit si je představuje nepochybně příliš troufalou myšlenku, za kterou se musí zaplatit…

Miniаtury (4). Beránek

V této kratičké povídce ukrajinsko-české autorky nacházíme ještě jednou skrytý odkaz na ukrajinské reálie, ač není tato vazba výslovně naznačena. Mlčenliví keramičtí beránci neboli barančyky, kteří na nás často shlížejí spolu s jinými zvířátky či předměty z domácích skleněných vitrín, pocházejí skoro vždy z Ukrajiny.

Miniatury (3). Podkovy

Ve třetím příspěvku letošního letního cyklu se autorka dotkla svým způsobem ukrajinského kozáckého motivu. Ten ji nepochybně zaujal, a proto jej důkladně představila českým dětem v souboru pohádek, nazvaném Jak čerti na světě vyhynuli. Tato knížka byla vydána v r. 1965 s výraznými ilustracemi Miloslava Váši a zaznamenala čtenářský úspěch. Setkal jsem se s lidmi, kteří si ji pamatují dodnes.

Miniatury (2). Holoubek

Tento krátký text se mohl zrodit třeba při náhodném vyhlédnutí do jednoho z pražských dvorů, třeba v Bubnech nebo na Letné, kde jeho autorka prožila několik desetiletí. Na přesném místě ovšem vůbec nezáleží. Jde spíš o způsob vnímání světa, který odlišuje vnímavého či umělecky založeného člověka od člověka nelétavého.

Miniаtury (1). Učitel

Vracíme se letos v létě potřetí а nаposledy k drobným prózám autorky, bez které bych tu nebyl. Vybral jsem z její knížky, vydané ukrajinsky v roce 1968 v Prešově, překlady asi desítky miniаtur. Z tematického hlediska už ovšem nepůjde ani o Sázavské motivy z předminulého roku, аni o Karpatské ohlasy z loňska.

Donecká apokalypsa s relativně šťastným koncem

Ukrajinská literatura posledních let se musí stále vracet ke konfliktu své země s Ruskem. Hledá a popisuje sobě vlastními prostředky jeho příčiny, průběh i možné důsledky. Mezi knihy tohoto typu, které vzbudily pozornost, patří také „Docja“ – kniha, v jejímž názvu je využita mazlivá podoba ukrajinského označení pro dceru. Hlavní hrdinka románu ale vyrůstá a dozrává bez přítomnosti rodičů. „Docjou“ se stane až pro skupinu lidí, se kterými ji svede osud v centru ukrajinského Donbasu.

Román tří ukrajinských měst a „žulové revoluce“

Ne každý Ukrajinec by dnes dokázal odpovědět na otázku, čím byla tzv. „revoljucija na graniti“ z října roku 1990. Jednalo se o dva týdny trvající hladovku vysokoškolských studentů ze Lvova i Kyjeva v prostoru stanového městečka v centru ukrajinské metropole – tam, kde se později (v letech 2004 a 2013) uskutečnily oba slavné majdany.

Kdo jsou marketéři a co o nich vypráví Oleh Sencov

Krymský obyvatel – Rus národností a Ukrajinec přesvědčením – se stal obecně známou osobností poté, co prožil pět let jako politický vězeň statečně vzdorující putinovskému bezpráví. Dnes se o něm mluví a ví podstatně méně než v létě a na podzim roku 2018, kdy absolvoval a přežil neobvykle dlouhou hladovku. Už v té době se objevovaly úvahy o tom, jaký je tvůrčí potenciál muže, potrestaného tak krutě za odpor proti ruské okupaci Krymu.

Tukoni a jiní návštěvníci z Ukrajiny v dětských knihovničkách

Už jste někdy potkali na procházce lesem tukoně? Že ani nevíte, co jsou tukoni zač? Jedná se o postavičky, které se starají o svůj les, mění svoje zbarvení podle ročního období a přátelí se i s ostatními obyvateli lesa. Každá z nich pečuje o něco jiného – někdo má na starost ukládání zvířat k zimnímu spánku, někdo pečuje o květiny a někdo zase o ptáky.