Slavnostní předání ocenění vítězům autorské soutěže časopisu My a Ukrajina o „Nejlepší reportáž z cestování po Ukrajině“

Za účasti velvyslance Ukrajiny v České republice proběhlo dnes, 6. listopadu, v prostorách Velvyslanectví Ukrajiny v Praze slavnostní předání ocenění vítězům autorské soutěže internetového časopisu My a Ukrajina.

„Povědomí o Ukrajině v Česku není příliš rozsáhlé,“ konstatoval Jevhen Perebyjnis, velvyslanec Ukrajiny úvodem. A je to bohužel pravda.

Vyhlášení výsledků soutěže o „Nejhezčí reportáž z cest po Ukrajině“

1. ročník soutěže autorských reportáží z cest po Ukrajině dospěl ke svému konci. Než ale definitivně sdělíme jména oceněných, podívejme se trochu podrobněji na soutěž jako takovou i na kritéria, podle nichž jsme jednotlivé texty posuzovali, a důvody, které vedly k závěrečným verdiktům.

S ukrajinským skicářem po několika světových městech

Patřím bohužel mezi lidi, kteří nikdy nenamalovali jediný kloudný obrázek. Skicář, resp. svérázný TravelBook, vydaný v Charkově, je určen jiné kategorii uživatelů. Představuje jakýsi rychlokurs pro ty Ukrajince, kdo si chtějí své cesty světem dokumentovat vlastnoručními skicami.

Soutěž o nejhezčí reportáž z cest po Ukrajině!

Pro všechny čtenáře stránek My a Ukrajina, členy facebookových skupin Cestujeme po Ukrajině a My a Ukrajina, ale i pro ty, kdo jimi zatím nejsou, vyhlašujeme autorskou Soutěž o nejhezčí reportáž z letošních cest po Ukrajině.

Zkušenosti z cest po Ukrajině: Můj první návrat

Domů jsem se vracel starším linkovým autobusem, který řídil známý mého ukrajinského kamaráda. Jaká to byla společnost, netuším. Mám dokonce podezření, že to žádná společnost nebyla, že se prostě pár chlapů složilo na autobus, aby nějak uživili své rodiny. 

Moje první cesta na Ukrajinu

Po několikaleté práci na svém rodokmenu jsem dospěla do bodu, kdy se zdálo, že další předky již nenaleznu. Nechala jsem si proto k narozeninám vytisknout variantu obrazu, kterou jsem považovala a definitivní. Mrzelo mě však, že na něm chybí větev celá předků mé milované babičky Bohumily Mrázové. Vzhledem k tomu, že babiččin otec, Nikolaj Kurč, odešel v sedmnácti letech ze své rodné vesnice ležící na dnešním území Ukrajiny bojovat za Rakousko-Uhersko do první světové války, znala jsem jen jména a příjmení jeho rodičů.

Jak jsem našel ztracené přátele

Pokud čtete moje zápisky z cest po Ukrajině, víte, že jsem v Kamenci Podolském potkal mladý pár ze Lvova. Olgu a Tolika (v původním textu je Pavlo, protože jsem si jméno spletl). Byli to vlastně první „opravdoví Ukrajinci“, se kterými jsem se v životě poznal. Slovem opravdoví mám na mysli fakt, že to nebyli Ukrajinci v Čechách usedlí nebo dokonce narození.