Cestopis

Prožijte s námi opět slavnostní chvíle předávání cen vítězům 1. ročníku soutěže "O nejhezčí reportáž z cest po Ukrajině.

Na jižní Ukrajinu jsme jely vlakem z Kyjeva. Po páté hodině odpoledne jsme usedly do vlaku do dalekého Izmajilu na jihu Oděské oblasti. Naše cesta trvala 17 hodin.

Návštěvu Ukrajiny si nedovedu představit bez pobytu v hlavním městě Kyjevě. Kyjev se už při první návštěvě stal jedním z mých nejoblíbenějších měst. Letos to byla devátá návštěva – ale stále mám co objevovat. A je zde spousta míst, která mohu znovu a znovu navštěvovat.

V 11 hodin jsme vyrazily z domu směr východ. V Hradci Králové jsme čekaly na autobusovém nádraží. Na Ukrajinu odjížděly tři autobusy, žádný z nich ale nebyl náš. Najednou k nám přijela česká cizinecká policie.

Lidé znají západní Evropu, ale neznají Ukrajinu. Připravují se tak o přírodní krásy a pro nás méně obvyklou architekturu, chutnou kuchyni, zajímavou kulturu.

Díky tomu, že jsem dostal pátý týden dovolené, i díky tomu, že mám vstřícné vedoucí, daří se mi zvyšovat frekvenci mých cest na Ukrajinu i prodlužovat pobyt v této krásné zemi. A tak se mi letošní léto podařilo strávit na Ukrajině čtyři týdny.

Pro všechny čtenáře stránek My a Ukrajina, členy facebookových skupin Cestujeme po Ukrajině a My a Ukrajina, ale i pro ty, kdo jimi zatím nejsou, vyhlašujeme autorskou Soutěž o nejhezčí reportáž z letošních cest po Ukrajině.

Původně jsem měl v plánu seriál o hledání ztraceného času uzavřít příslušně shrnujícím a zobecňujícím epilogem. Ale nikdy jsem se k tomu nedostal. A tak uplynul rok a já se do Oděsy opět vrátil. Bez epilogu.

V češtině zatím není k dispozici mnoho cestopisů po Ukrajině. V knížce z roku 2014 se dočteme, jak viděly o osm let dříve západní část této země dvě autoturistky mladšího středního věku. Autorka, žijící někde pod Jeseníky, která si zachovala určitou matně vzdálenou vazbu k Ukrajině, se rozhodla hledat stopy dvou svých prarodičů, kteří doputovali po r. 1945 z Ukrajiny do Československa.