Návraty do roku 1991 (6). Jak jsme pracovali v době kolem referenda

V této části cyklu se obracím k vlastním vzpomínkám. Závěr roku 1991 prožívali v českém prostředí zcela specificky představitelé dvou skupin spjatých s Ukrajinou – národní a profesní. Čeští Ukrajinci i ukrajinisté, kteří získali možnost rozvíjet aktivity pouhé dva roky předtím, se snažili nové možnosti co nejvíce využít. Jejich organizace, o jejichž počátcích jsme už psali, se snažily Ukrajinu různými způsoby popularizovat.

Návraty do roku 1991 (2): Jak pracovalo Sdružení Ukrajinců v České republice

První polovina roku 1991 znamenala pro Ukrajinu důležité mezidobí na cestě od formálního vyhlášení suverenity v červenci 1990 k referendu o úplné nezávislosti (1. 12. 1991), které skončilo jednoznačným úspěchem. Z Prahy i jiných měst České republiky jsme sledovali tehdejší dění za východní hranicí Československa se směsí nadějí a obav, naděje ale přece jen převažovaly.

Maličkost k česko-ukrajinským vztahům z r. 1991

Do historie patří i dokumenty, které nesehrály žádnou významnou úlohu. Patří k nim i ten, který je publikován níže. Ukazuje, že Ukrajinci České republiky v polovině léta r. 1991 přemýšleli o potřebě navázání přímých kontaktů tehdy ještě existujícího Československa s Ukrajinou. Dnes vnímáme česko-ukrajinské vztahy jako samozřejmost a čekáme tedy na příjezd nového ukrajinského velvyslance, před čtvrtstoletím však byla situace ještě podstatně odlišná.