Historiografie

Českým Ukrajincům se občas stane, že musí vyslechnout z české strany nechápavý dotaz typu „Co máte pořád s tou ukrajinštinou?“ Snadno by ale mohlo přijít na pořad dne obdobný dotaz, týkající se nikoli oblasti jazyka, ale historie: „Co máte pořád s tím hladomorem?“ Zatím jsem žádný podobný dotaz nezaregistroval, ale kdo ví?

Druhý ročník Mezinárodní konference ukrajinistů v Praze hostily ve dnech 10. až 11. listopadu 2018 prostory pražské Filozofické fakulty UK. Akce byla věnována stoletému výročí zahájení činnosti diplomatické mise Ukrajinské lidové republiky v Praze a přednesené příspěvky se týkaly hlavně česko-ukrajinských vztahů.

V prvních třech dnech září se v prostorách někdejšího sázavského kláštera konal už třináctý seminář mladých českých medievistů, tedy začínajících i zkušenějších badatelů o středověkých dějinách a několika jejich učitelů. Akci organizačně zajistilo, a to tradičně na jedničku, pražské Centrum medievistických studií.

Píšeme zde o historii a historických publikacích poměrně často a tento trend ještě posílíme. Nejsem politolog ani ekonom, a proto musím upřednostnit svou hlavní odbornou kvalifikaci, což ostatně odpovídá ohlášenému profilu stránek. Snad budou napříště psát o současných reáliích jiní autoři.

Kniha spojující vydání pamětí a vzájemné korespondence Jaroslava Bidla a Milady Paulové se sotva může stát horečně vyhledávanou či rozšířenou četbou. Práce spojená s přípravou takové knihy je přitom značně náročná, ale vyplatí se. Čtenáři-historikové na prameny tohoto druhu čekají, aby se pokusili lépe chápat okolnosti své práce.

Dnešní Ukrajina potřebuje kvalitní práci historiků, zejména co se týče zkoumání vlastních národních dějin. Proto chce v budoucnu oceňovat výsledky jejich snažení. Prostředkem se má stát každoročně udělovaná státní cena za nejlepší vědeckou a populárně-vědeckou práci z oboru dějin Ukrajiny.