“Dva misjaci v Ukrajini”, závěr: Každodenní život

Dnes uzavíráme otiskování vítězných příspěvků soutěže o nejlepší reportáž z letošního cestování po Ukrajině. Na řadu přichází závěrečná část postřehů vítěze soutěže, pana Viktora Kozáka z Brna. Ještě jednou děkujeme všem účastníkům a doufáme, že v příštím roce příspěvků přibude a že nám Ukrajinu zobrazí z nových úhlů a s množstvím dalších zajímavých postřehů. (red.)

“Dva misjaci v Ukrajini”, část 4: Podruhé v Černobylu

Úvodem dvě otázky a odpovědi na ně. Kolikrát by měl jet člověk do Černobylu? Pouze jednou, nebo aspoň desetkrát. Kdy by tam měl jet? Co nejdřív, v jakémkoliv ročním období, ale léto je nejhorší kvůli vegetaci.

“Dva misjaci v Ukrajini”, část 3: Víkendy v Kyjevské oblasti

Česká republika má kraje a okresy, Ukrajina má oblasti a rajony. Českou republiku bez problému přejedete z východu na západ za méně jak dvanáct hodin. Noční vlak jede z Ivano-Frankivsku do Kyjeva dvanáct hodin, načež jeho konečná stanice, Berďansk, je ještě dalších dvanáct hodin daleko.

“Dva misjaci v Ukrajini”, část 2: Cestování

Někdo mi ještě před první návštěvou Ukrajiny řekl, že jestli tam něco funguje opravdu dobře, tak je to právě železnice. Je to pravda. Vlaky jezdí včas, na stanici z každého vagonu vystoupí průvodčí a elektronicky zaeviduje cestující, kteří si předem zakoupili místenku. Jízda se ze zásady neobejde bez dobrého černého čaje v krásné železniční skleničce.

“Dva misjaci v Ukrajini”, část 1: Čech v Ivano-Frankivsku

Jsem Čech, rodilý Brňák. Ačkoliv, co vím, nemám žádné ukrajinské předky, celé moje jméno může někoho utvrzovat v opaku. Ukrajinu jsem poprvé navštívil rok a půl zpátky. Po první návštěvě Ukrajiny jsem si dal závazek, že chci, aby alespoň dvě stránky mého pasu byly plné ukrajinských razítek dřív, než mi expiruje.

Před 50 lety (L): Nakolik a jak se cestovalo na Ukrajinu

V jedné ze závěrečných částí „osmašedesátnického“ cyklu přichází na řadu otázka, do jaké míry mohli tehdy Češi bezprostředně poznávat Ukrajinu. V úvahu přicházela samozřejmě hlavně turistika. Dnes není snadné zjistit, kdo a proč vycestoval z českých zemí na Ukrajinu právě v roce 1968. V tehdejším tisku i v memoárové literatuře však nacházíme určité množství zpráv o cestování tímto směrem.

Štítky

O ukrajinských lokálkách a o lidech v nich a kolem nich

Název knížky nám nemusí být před jejím přečtením zrovna jasný: co rezavého se nachází nad nějakou propastí? Jakmile se začteme, ukáže se, že zarezlá je nemalá část souprav podniku Ukrzaliznycja, které na železničních tratích Ukrajiny přesluhují. Trochu těžší je pročíst se k vysvětlení otázek, jak je to s onou propastí.

Soutěž o nejhezčí reportáž z cest po Ukrajině!

Pro všechny čtenáře stránek My a Ukrajina, členy facebookových skupin Cestujeme po Ukrajině a My a Ukrajina, ale i pro ty, kdo jimi zatím nejsou, vyhlašujeme autorskou Soutěž o nejhezčí reportáž z letošních cest po Ukrajině.

Zkušenosti z cest po Ukrajině: Můj první návrat

Domů jsem se vracel starším linkovým autobusem, který řídil známý mého ukrajinského kamaráda. Jaká to byla společnost, netuším. Mám dokonce podezření, že to žádná společnost nebyla, že se prostě pár chlapů složilo na autobus, aby nějak uživili své rodiny. 

Na skok v Čornobylu a Prypjati (II)

Minule jsem tu popsal vznik a vývoj svého zájmu o Čornobyl a Prypjať. Nakonec se z toho vytvořil můj sen stát se průvodcem po Černobylu - to je také oficiální záminka, proč jsem se začal učit ukrajinsky. Teď mne čekal velký zážitek: všechno, co jsem věděl o Prypjati, jsem měl spatřit na vlastní oči. „Den Č” konečně nastal! Průvodkyně Viktorija, sraz před Kozáckým hotelem. Náhoda?