Vzorek ukrajinských literátů na „snímku“ z dob před Majdanem

Také v ukrajinské tištěné produkci nabývá popularity žánr rozhovorů s více nebo méně významnými osobnostmi. Prezentovaná kniha nabízí soubor 34 rozhovorů s ukrajinskými spisovateli, publikovaných už dříve v tisku. Rozhovor následuje po základní charakteristice autora a několika citátech literárních kritiků o jeho tvorbě.

Všechno, co jste nevěděli o Šepetivce…

Moderní vývoj Ukrajiny nikdy „nevyráběly“ či neposouvaly kupředu jen Kyjev, Lvov, Charkov, Doneck nebo jiná velkoměsta. Podílela se na tom určitou měrou samozřejmě i menší krajská nebo okresní centra. Proto má smysl přečíst si třeba právě „Neoficiální dějiny města Šepetivky a okolí“.

Ukrajinci pod „piňorami“ v mythické Branzolii

Zkoumání historie a současnosti ukrajinské diaspory se stává značně oblíbeným tématem ukrajinské historiografie a etnografie. Platí to i v případě tak exotické země, jakou je Brazílie. Ukrajinské vystěhovalectví do jihovýchodní části tohoto obrovského jihoamerického státu začalo téměř přesně před 125 lety.

Mustafa Džemilev o sobě a jiní o něm

Nedávno založená edice Hordisť naciji (Hrdost národa) chce představit čtenářům významné postavy ukrajinského života 20. století. Ke svazkům o Vjačeslavu Čornovilovi a kardinálu Ljubomyru Huzarovi přibyl další, o politikovi dosud aktivním a krymskotatarském. V úvahu nepřicházel nikdo jiný než Mustafa Džemilev.

Středověká tatarská filozofie na „odevždy ruském Krymu“

Pokud byl Krym odjakživa ruský, měla by se tam ve středověku rozvíjet ruská filosofie a teologie, pokud ovšem něco takového tehdy už existovalo, Mladý orientalista z Volyně Mychajlo Jakubovyč nás ovšem přesvědčivě poučí, že na území Krymu se rozvíjela mezi 15. a 18. stoletím jen a jen tatarská filozofie a že dosáhla zajímavých poznatků.

Prezentace jedné generační skupiny ukrajinských prozaiků

Udržet si přehled o současné ukrajinské literatuře není snadné, pomocnou ruku ale aspoň zčásti nabízejí antologie programového charakteru. Patří mezi ně i sborník pěti prozaických prací poměrně mladých autorů (dvou žen a tří mužů), nazvaný těžko přeložitelným přídavným jménem.

První český historik, který pochopil Ukrajinu: Jaroslav Bidlo

Kniha spojující vydání pamětí a vzájemné korespondence Jaroslava Bidla a Milady Paulové se sotva může stát horečně vyhledávanou či rozšířenou četbou. Práce spojená s přípravou takové knihy je přitom značně náročná, ale vyplatí se. Čtenáři-historikové na prameny tohoto druhu čekají, aby se pokusili lépe chápat okolnosti své práce.

Platí tu: Ptáčku zobej, nebo scípni. – Ať se to líbí nebo ne, nutno zobat!

Citát o ptáčkovi zobajícím z ruky zazněl při zasedání československé exilové vlády v Londýnu dne 30. ledna 1945: první část pronesl ministr Majer, druhou jeho kolega Feirabend. Nekomunističtí členové vlády tak komentovali její pozici ve vztahu k sovětskému spojenci. Ač se uvedený citát v dané chvíli týkal československého vztahu k tehdejší polské otázce, měl širší platnost.

Čelný ukrajinský církevní představitel o své zemi v „roce jedna“

S homiletickou čili kazatelskou literaturou se v češtině nesetkáváme v současné době příliš často, ať jde o produkci domácí nebo přeloženou. Publikování knižního překladu publikace takovéhoto typu z ukrajinštiny je zcela překvapující. Idea vydání české verze knížky vznikla díky návštěvě jejího autora v Praze na počátku roku 2016.

Vydání písemností z fragmentu pozůstalosti A. Vološyna

Monsignore Vološyn byl významnou postavou propojující české a ukrajinské dějiny na území někdejší Podkarpatské Rusi. Kněz a učitel se stal křesťansko-demokratickým politikem a poslancem. Jeho kariéra vyvrcholila na přelomu let 1938 a 1939, kdy se stal zprvu premiérem a pak prezidentem území, přejmenovaného na Karpatskou Ukrajinu.