Chmelnyckyj

Domů jsem se vracel starším linkovým autobusem, který řídil známý mého ukrajinského kamaráda. Jaká to byla společnost, netuším. Mám dokonce podezření, že to žádná společnost nebyla, že se prostě pár chlapů složilo na autobus, aby nějak uživili své rodiny. 

Pomalu se blížím ke konci popisu své první cesty na Ukrajinu, kterou jsem uskutečnil v létě roku 2014, tedy zhruba půl roku po Majdanu.

Když si historik trochu hraje s odborným materiálem, který má k dispozici, a zapojí do toho své skrovné znalosti matematiky, může být výsledek zajímavý i problematický zároveň. Právě to je však obsahem následujících řádků psaných na sklonku roku 2016. Za úvahu snad podobný pokus stojí.

Z názvu této práce opravdu nevyplývá, že by se mohla týkat také Ukrajiny, přesto je tomu tak. Autor ovšem věnoval hlavní díl své pozornosti „pašovacímu provozu“ na polsko-běloruské hranici, který měl možnost podrobně sledovat, a to i jako průvodce běloruských „děvušek“, v době zhruba před deseti lety.