Dvakrát na Hoverlu a zase zpátky

Poprvé jsem se vydala na Hoverlu sama. Bylo to během mé dvoutýdenní stáže s brněnskými ukrajinisty ve Lvově na tamní univerzitě I. Franka. Svůj výstup jsem ale plánovala dlouho předem. Ještě v Česku jsem si četla různá vyprávění, popisy tras, cestovatelské tipy a zjišťovala informace o dopravě a noclehu. Informace byly kusé a zřejmě je poskytovali pouze zdatní turisté. A značení a mapy mají na svědomí asi taky jen samí zdatní turisté. Ostatně někde jsem slyšela, že Češi jsou ve značení výborní, v turistice taky a že značky v Karpatech mají na svědomí právě oni. Mapa Východních Gorgan, kterou jsem si později koupila ve Lvově (a pak ještě jednou v Ivano-Frankivsku) obsahuje mimo jiné popisek titěrným písmem: Час переходу не враховує час на відпочинок. Asi už tušíte, že já rozhodně zdatný turista nejsem a že tato poznámka neměla zůstat přehlédnuta…

Pop Ivan Maramoroskyj – výzva k osobní odvaze

Nevelké město Rachiv ležív v ukrajinské Zakarpatské oblasti mezi několika horskými pásmy. Na severu je obklopeno Gorgany, na západě Svydovcem, Čornohorou na severovýchodě a Rachivskými horami neboli Maramorošským hřbetem na jihu. Kromě toho je to také nejvýše položené horské a k tomu okresní město Ukrajiny. Jeho nadmořská výška se pohybuje mezi 400 a 1 200 metry.

Karpatské ohlasy (2): Rytíř Jiří

Tahle krátká povídka je inspirována světcem, který patří i v ukrajinském prostředí k značně oblíbeným. Stačí vzpomenout na lvovského „svjatoho Jura“, který zůstával po dlouhou dobu hlavní svatyní ukrajinských katolíků východního obřadu. Kdybychom šli blíž ke Karpatům, našli bychom chrám tohoto zasvěcení v Drohobyči. Autorce však šlo přímo o světce jako svérázný symbol.

Trochu jiná dětská knížka z Podkarpatska

Překlady z ukrajinské dětské literatury do češtiny se staly v posledním čtvrtstoletí vzácností. Vydání knížky zakarpatské autorky, která začala v Užhorodě publikovat až po padesátce, vzešlo z iniciativy ukrajinské strany čtyři roky po vydání originálu.