Ze lvovského deníčku začínající ukrajinistky (2)

Sedím v roztřeseném autobuse s obrovským barevným nápisem „Wi-Fi Zone“ přes celou jeho zadní stranu. Myslím, že slouží primárně k výzdobě jinak nudně bílého autobusu, protože můj počítač zůstává dál vesele offline. S vděčností zapínám vždy připravený Word a pouštím se do psaní druhé části svého ukrajinského deníčku.

Ze lvovského deníčku začínající ukrajinistky (1)

Můj červený pas se mezi ostatními, modrými, vyjímal jako pěst na oko. Chápu ale, že únorová čtvrteční rána nebývají turisticky nejvytíženějšími časy pro cestu autobusem z Košic do Užhorodu. Děkovala jsem Bohu za to, že jsme na hranicích čekali pouhou a symbolickou půl hodinku. Přitom jsem zaplašovala své vzpomínky na to, jak se tu na mně a mých kamarádech snažili slovenští pohraničníci dva roky zpátky vynutit přiznání, že pašujeme marihuanu, protože smrdíme – no, kdo by taky po pořádném karpatském celodenním dešti navlhle nesmrděl?

Z listáře Františka Řehoře (3)

Putování životem Františka Řehoře nás dovádí do roku 1886 na určitou křižovatku jeho osudu. Ta souvisela s dočasným osamostatněním a přesídlením tohoto autora ze vsi Vovkiv, o které tu už byla několikrát řeč, do hlavního města Haličského a Vladiměřského království – města Lvova. To překonalo v roce 1880 magickou hranici stotisícového města.

“Dva misjaci v Ukrajini”, závěr: Každodenní život

Dnes uzavíráme otiskování vítězných příspěvků soutěže o nejlepší reportáž z letošního cestování po Ukrajině. Na řadu přichází závěrečná část postřehů vítěze soutěže, pana Viktora Kozáka z Brna. Ještě jednou děkujeme všem účastníkům a doufáme, že v příštím roce příspěvků přibude a že nám Ukrajinu zobrazí z nových úhlů a s množstvím dalších zajímavých postřehů. (red.)

Lvovská „Oselja“ a její práce s bezdomovci

O existenci bezdomovců ví u nás nepochybně úplně každý, detaily týkající se tohoto sociálního jevu zná naopak málokdo. To platí i v případě organizací a iniciativ, které se pokoušejí řešit problémy, spojené s příslušným fenoménem. Ten je dnes přítomen snad v kterékoli světové zemi.

Moje první cesta na Ukrajinu

Po několikaleté práci na svém rodokmenu jsem dospěla do bodu, kdy se zdálo, že další předky již nenaleznu. Nechala jsem si proto k narozeninám vytisknout variantu obrazu, kterou jsem považovala a definitivní. Mrzelo mě však, že na něm chybí větev celá předků mé milované babičky Bohumily Mrázové. Vzhledem k tomu, že babiččin otec, Nikolaj Kurč, odešel v sedmnácti letech ze své rodné vesnice ležící na dnešním území Ukrajiny bojovat za Rakousko-Uhersko do první světové války, znala jsem jen jména a příjmení jeho rodičů.

Zkušenosti z cest po Ukrajině: Doprava na Ukrajinu

Abyste si dovolenou na Ukrajině užili, musíte si vybrat vhodný způsob dopravy. Kromě lodi a metra jezdí z Čech na Ukrajinu všechny druhy dopravních prostředků včetně vlakového (kombinovaného) spojení, kterému říkám tramvaj.

Jedna z ukrajinských ztrát roku 2017: Larysa Krušelnycka

Povinností každého národa je neustále provádět „inventarizaci“ svého duchovního bohatství. Patří sem také přehled o významných osobnostech. Tento úkol je zvlášť důležitý v případě Ukrajiny. Rozsah ztrát duchovních hodnot i jejich nositelů zde totiž dosáhl ve dvacátém století katastrofických rozměrů.

Navštívit Wrocław a uvidět Lvov…

Jestliže se do slezské Wrocławi (Vratislavi) vydá z Prahy ukrajinista, přesune se, přeženeme-li to, jen z jednoho města s ukrajinskými stopami do jiného, trochu na sever. Projevy současné přítomnosti Ukrajinců se opravdu příliš neliší, byť cesty k tomuto stavu byly v případě obou měst různé.

Ulicemi Odesy za kovoliteckými památkami

Poznávat Ukrajinu je někdy nezbytné prostřednictvím fotografických publikací různého druhu. Posloužit může i kniha o poezii kovových mříží (nikoli vězeňských) v přístavu Odesa. Fotografie části z nich zdobí ve zmenšené podobě i přední a zadní stranu vazby, byla kupodivu vydána v polském Lublinu.