České knihy

Útlá, provokativně nazvaná sbírka Vána Kruegera, přeložená Miroslavem Tomkem, se neomezuje pochopitelně jen na ten nebo onen Leninův polibek. Takovýto projev Leninovy přízně by celý svazeček nenaplnil, navíc představa polibku od tohoto nebo jakéhokoli jiného diktátora či diktátorky působí příliš neobvykle, ba až perverzně…

Způsob, jakým vnímá Ukrajince i jejich zemi řada Čechů i Češek, sledujeme dlouho a s pramalým potěšením. Pro mnohé z nás se stal téměř stálou bolavou zkušeností – léčit bychom se však neměli my, ale právě ti druzí. Jediný, zaručeně účinný a rychle působící lék ovšem sotva existuje a terapie může být uplatňována jen pomalu a trpělivě…

Až příliš tiše a nenápadně vyšel před několika měsíci překlad osmi krátkých, komorně laděných textů Olega Sencova, které přeložila Petruška Šustrová. Autorovo jméno je velmi známé i mimo Ukrajinu, byť se o to jen zčásti zasloužila jeho tvorba. Více se ví jak o hanebném procesu se Sencovem, tak o jeho loňské hladovce.

Soubor převážně krátkých próz je knižní prvotinou jinak zkušeného televizního publicisty. Přináší pozoruhodná nezkreslená svědectví z různých koutů země, na niž se zpravidla nahlíží předpojatě a poněkud jednotvárně. Na pomyslné mapě se tedy lze překvapivě zblízka seznámit s netušenými a mnohdy bizarními detaily, které bychom v atlasu objevit nemohli.

Vznik a vývoj československých legií v někdejší ruské říši se už dávno stal legendou. Této tematice bylo postupně věnováno mnoho set knih různého rozsahu a žánru, ač byla v letech 1948–1989 tato tematika odsunuta do pozadí. Nyní se jí v odborných i beletristických titulech výrazně věnuje historik Dalibor Vácha.

Kniha spojující vydání pamětí a vzájemné korespondence Jaroslava Bidla a Milady Paulové se sotva může stát horečně vyhledávanou či rozšířenou četbou. Práce spojená s přípravou takové knihy je přitom značně náročná, ale vyplatí se. Čtenáři-historikové na prameny tohoto druhu čekají, aby se pokusili lépe chápat okolnosti své práce.

Citát o ptáčkovi zobajícím z ruky zazněl při zasedání československé exilové vlády v Londýnu dne 30. ledna 1945: první část pronesl ministr Majer, druhou jeho kolega Feirabend. Nekomunističtí členové vlády tak komentovali její pozici ve vztahu k sovětskému spojenci. Ač se uvedený citát v dané chvíli týkal československého vztahu k tehdejší polské otázce, měl širší platnost.

S homiletickou čili kazatelskou literaturou se v češtině nesetkáváme v současné době příliš často, ať jde o produkci domácí nebo přeloženou. Publikování knižního překladu publikace takovéhoto typu z ukrajinštiny je zcela překvapující. Idea vydání české verze knížky vznikla díky návštěvě jejího autora v Praze na počátku roku 2016.

Soubory osobních rozhovorů, vedených s výraznými osobnostmi, vnesl do české tištěné produkce v nemalé míře Karel Hvížďala. Jeho kniha vyšla v roce brexitu, ruských snah o rozšíření pozic ve východní Evropě a v části Středomoří i dalších událostí. Cílem knihy je přimět čtenáře k hlubšímu uvažování o těchto problémech.

Koncem dubna 2016, snad náhodou v předvečer 30. výročí výbuchu v černobylské elektrárně, se v Praze konala specifická konference. Hlavním cílem jejích organizátorů a účastníků bylo odsouzení a zavržení událostí, které v letech 2013 a 2014 zahájily a poté doprovázely výrazný obrat ve vývoji a směřování Ukrajiny.