Ukrajinská povstalecká armáda varuje před kolaborací s Němci

Jsme sice teprve na počátku letošního roku, ale čeští (a moravští) komunisté poctivě sloužící svým východním pánům už stačili vyprodukovat mnoho dezinformací. Ze všech sil se navážejí do „banderovců“, o kterých sice mnoho mluví, ale pramálo vědí. Hlavně asi to, co jim kdysi sepsal jeden z jejich idolů – diplomaticko-vědecký velikán Bohuslav Chňoupek.

Leták Ukrajinské povstalecké armády Čechům z roku 1943

Musí se to opakovat stále znovu. Dodnes jsou šířeny naprosto zavádějící a zkreslené zprávy o vztahu tzv. banderovců, lépe řečeno Ukrajinské povstalecké armády, k Čechům, kteří žili za druhé světové války na území Ukrajiny. Ať je tvůrcem či papouškovatelem těchto zpráv kdokoli, snaží se jimi poškodit současné i budoucí česko-ukrajinské vztahy.

Pravoslavné Velikonoce na Ukrajině

Přestože jsou letošní Velikonoce už jen dost vzdálenou vzpomínkou, vracíme se k nim. Čechy specifika slavení velikonočních svátků ve východní Evropě vždy velmi zajímala. Dokladem je i text Luďka Jirky, který vzpomíná na velikonoční svátky prožité na Volyni dvakrát, s malým časovým rozestupem, ale pokaždé za trochu jiné situace.

Štítky

Má zkušenost s prací v ukrajinských oblastních archivech

Archivní materiály z dob Sovětského svazu představují pro historiky vděčný materiál. Nahlédnout do utajených dokumentů se pokoušejí mnozí zahraniční badatelé, mezi nimi i Češi. Rozsah zpřístupnění archivních fondů a přístup k badatelům se v jednotlivých postsovětských republikách liší.

Po stopách předků, ale i za Banderou a Šuhajem

V češtině zatím není k dispozici mnoho cestopisů po Ukrajině. V knížce z roku 2014 se dočteme, jak viděly o osm let dříve západní část této země dvě autoturistky mladšího středního věku. Autorka, žijící někde pod Jeseníky, která si zachovala určitou matně vzdálenou vazbu k Ukrajině, se rozhodla hledat stopy dvou svých prarodičů, kteří doputovali po r. 1945 z Ukrajiny do Československa.

Ukrajinská povstalecká píseň o Uzbekovi a jeho mohyle

Výzkum dějin ukrajinského povstaleckého hnutí za druhé světové války může pracovat i s písněmi, které byly v ozbrojeném podzemí po dobu jeho existence rozšířeny. Je mezi nimi i jedna asi z r. 1943, která vypráví o příslušnících jednoho ze středoasijských národů, kteří se stali dočasně spojenci ukrajinských povstalců. Její text se poprvé objevil v r. 1947 v ilegálně tištěném zpěvníku, který si pořídili samotní povstalci.

Volyňští Češi v populárně-historickém přehledu

Autor knihy patří k velmi plodným autorům tzv. literatury faktu. Svou další knihu věnuje poměrně populárnímu tématu. Zkoumá více než stoletý pobyt skupiny Čechů na Volyni, kteří tu tvořili po více než sto let jednu z výrazných skupin obyvatelstva.

Bolestné svědectví Čecha z Volyně

Knižních a tím spíše časopiseckých nebo sborníkových vzpomínek volyňských Čechů, kteří v r. 1947 odjeli ze SSSR do země předků, vyšla už celá řada - jistě by zasluhovaly kvalifikované srovnání a zhodnocení. Jiří Doleček, v době psaní knihy osmdesátiletý, napsal jedno z poměrně pozdních svědectví, které překvapí a leckoho asi také přiláká neobvyklým názvem.

Stalinismus a ukrajinští Češi

Výzkum jedné z drobnějších podkapitol dějin stalinského teroru na sovětském území se posouvá k daleko přesnější míře poznání. V souvislosti s tím lze ovšem okamžitě zpochybnit použití přídavného jména „drobnější“ v předcházející větě. Rozsah represí proti Čechům v místech jejich hustého osídlení i tam, kde žili jako osamocení jedinci, byl překvapivě velký.

Zájem o návrat volyňských Čechů

Zájem části Čechů žijících na ukrajinské Volyni o opožděný návrat do země předků se stal znovu objektem zájmu. S pochopením ho reflektuje Petr Pešek ve sloupku Lidových novin z 13. 9. nazvaném Naši Češi. Jak známo, vstoupil i do tohoto děje obvyklým halasným způsobem prezident České republiky a vzbudil tak minimálně větší zájem o celou věc. Názor volyňského repatrianta z r. 1947 Vladimíra Poláka (nar. 1937) zachytil Pavel Marek v Právu z 15. září.