Malý průhled do fotoarchivu Bohumila Vavrouška

Sté výročí vzniku Československa přimělo téměř všechna česká muzea i mnoho jiných institucí k přípravě výstav a dalších vzpomínkově-osvětových akcí spojených s tak nevšedním jubileem. Připojilo se i pražské Umělecko-průmyslové muzeum včetně své odbočky, hradčanské Galerie Josefa Sudka.

Znovu Nikola Šuhaj loupežník

Po třinácti letech se na knižní pulty vrátila jedna z nejznámějších českých próz 20. století – vyprávění Ivana Olbrachta o Nikolovi Šuhaji loupežníkovi. Kniha, poprvé vydaná v roce 1933, vycházela v češtině velmi často, byla ilustrována řadou výtvarných umělců a podnítila i řadu ohlasů hudebního charakteru.

Čtvrtstoletí spolu – Československo a Podkarpatská Rus

Ve dnech 28. a 29. března 2018 se v budově Národního archivu v Praze konala mezinárodní konference „Čtvrtstoletí spolu – Československo a Podkarpatská Rus“. Konference byla uspořádána u příležitosti oslav 100. výročí vzniku Československé republiky a věnovala se politickým, správním, kulturním a hospodářským aspektům příslušnosti Podkarpatské Rusi k meziválečnému Československu.

Řídící učitel Šarapatka z jihočeské Bukové inspirací pro Ukrajinu

Během 20. století se to opakovalo nejednou. Ukrajinci, kteří museli opustit své domovy a našli útočiště jinde, srovnávali tamní poměry se zkušenostmi z vlastní země. Také v Česku hledali vzory pro Ukrajinu, ať šlo o lidi, místa nebo způsob života. Inspirace se dala najít i v poměrně malé obci, třeba ve vsi Buková kousek od Trhových Svin.

Z Podkarpatska do Řevnic a Mnichova: vzpomínka na Ivana Žeguce

Generace ukrajinských veřejných činitelů, narozených ve 20. letech 20. století, dozrávala v těžkých letech druhé světové války, kdy o Ukrajinu svedl nemilosrdný boj nacistický a stalinský režim. Naplnění přání a snah Ukrajinců se za této situace nemohlo podařit – znemožňovalo je vítězství kteréhokoli z bojujících soupeřů.

Platí tu: Ptáčku zobej, nebo scípni. – Ať se to líbí nebo ne, nutno zobat!

Citát o ptáčkovi zobajícím z ruky zazněl při zasedání československé exilové vlády v Londýnu dne 30. ledna 1945: první část pronesl ministr Majer, druhou jeho kolega Feirabend. Nekomunističtí členové vlády tak komentovali její pozici ve vztahu k sovětskému spojenci. Ač se uvedený citát v dané chvíli týkal československého vztahu k tehdejší polské otázce, měl širší platnost.

Vydání písemností z fragmentu pozůstalosti A. Vološyna

Monsignore Vološyn byl významnou postavou propojující české a ukrajinské dějiny na území někdejší Podkarpatské Rusi. Kněz a učitel se stal křesťansko-demokratickým politikem a poslancem. Jeho kariéra vyvrcholila na přelomu let 1938 a 1939, kdy se stal zprvu premiérem a pak prezidentem území, přejmenovaného na Karpatskou Ukrajinu.

Rodák z Podkarpatska o rubu sovětské „osvobozenecké mise“

Zkratka používaná pro jeden z nejzlověstnějších subjektů sovětského boje proti skutečnému, domnělému či teoretickému nepříteli, je odvozeno z dvojsloví „Smerť špionam“. Naprostá většina obětí Smerše ale neměla se špionážní činností nic společného. Šlo jen o jedno z mnoha absurdních zneužití významu slov komunistickým režimem.

Monografie manželů Rychlíkových o Podkarpatské Rusi

Právo č. 302 (29. 12.) v příloze Salon č. 1003 zařadilo do rubriky Výběr Salonu – knihy monografii manželů Rychlíkových o Podkarpatské Rusi. Nepodepsaný  posuzovatel mluví o velice hutném textu – otázkou prý ale je, zda tělo (české) „pociťuje alespoň auru této své amputované /!/ části“. Nebyla ovšem ta část předtím uměle přišita?